Názvy našich hudebních skupin mají většinou docela zajímavou genezi. Když v minulém režimu najednou začaly vadit názvy, které směřovaly někam na Západ, stali se z Rangers Plavci, z Greenhornů Zelenáči, z Taxmenů Krajánci atd. Postihlo to i osadní kapelu Toronto, u jejichž chajdy na Sázavě, která patřila Nedvědům, vlála kanadská vlajka s javorovým listem.
Hned vám tenhle quasi matematický titulek objasním. První trojka je trio úctyhodných pánů Vokobere. Kartářský výraz vznikl spojením začátečních slabik příjmení Jiřího Vondráčka, Petra Kocmana a Tomáše Berky.
Řetězová ulice je sympatická ulička na Starém městě pražském. Dům s tímhle číslem byl někdy v minulém či předminulém století párkrát přestavěn, kavárna v přízemí se roky jmenuje Montmartre, aby symbolizovala kulturní spřízněnost Prahy a Paříže.
Ondřej Sokol začínal letošní televizní přenos z předávání Slavíků s humorem sobě vlastním. Když přišel na to, že už je ve vysílání, pravil, že aspoň diváci viděli, jak přímý přenos začínat nemá. Pak zazněla znělka a po ní Ondřej začal moderovat „na vážno“, ale hlavně díky němu to byl skutečně zábavný pořad, i když v hlasování ankety popularity k žádné legraci nedošlo.
Listopadové Brnkání na břevnovské pláni o kousek změnilo své působiště. Místo bývalého klubu v 1. patře hotelu Alexander se přestěhovalo do útulné místnosti za hotelovou restaurací.
17. listopad je státním svátkem. Vzpomíná se na Jana Opletala a studentské martyrium v roce 1939 a hlavně na listopad 1989, kdy v naší zemi vypukla Sametová revoluce. Manifestace, demonstrace a jiná shromáždění různých skupin obyvatel jsou na náměstích, v ulicích a ledaskde jinde, hodně lidí nosí trikolory a obchody menší než 200 m2 a malé mohou mít zavřeno.
Možná jste si toho už všimli: od začátku prázdnin se nám začíná po několika letech téměř mlčení nenápadně vracet na scénu ještě před pár lety slavná pražská acapellovka Pětník, mimo jiné držitelka Port z roku 2010 z Řevnic a z Ústí.
