Do Spolkového domu ve Stodůlkách jsme trefili bez větších problémů. Na finále Pražského oblastního kola už jezdíme z Ústí pár desítek let a Spolkový dům pamatuji jako předchůdce dnešního Mlejna. Mimochodem, jeho sál i  restaurace jsou mi sympatičtější, než ty prostory o pár set metrů dál - a navíc si ten řízek a pivo můžete dát během večera u stolu přímo v hledišti, aniž byste přišli o nějaké soutěžní vystoupení.

To všechno je ale nepodstatné. Jistě tam každoročně nejezdíme stovku kilometrů kvůli řízku a pivu.

Každý, kdo sleduje dění kolem Porty vám řekne, že na pražské Portě se málokdy zklamete  v očekávané úrovni soutěžících. Za ta léta jsem absolvoval střídavě snad všechna oblastní kola, ale Prahu jsme si v Ústí vždycky plánovali ještě navíc. Vzpomínám si, jak tady kdysi začínali svoji profesionální hudební dráhu například Ondřej Brzobohatý s kapelou Bůhví, ale třeba taky Radka Fišarová a mnozí další.

Porotce jeden z nejpřísnějších, Miloš Keller, to vyjádřil slovy: „Z pražského kola by si zasloužil postup skoro každý“.

Letos tohle všechno snad platilo dvojnásobně. Určitě na to měly vliv i dva předchozí  ročníky Porty silně ovlivněné pandemií a taky větší počet přihlášených soutěžících na pražskou Portu. Ten byl konečně velmi slibný i na všech ostatních letošních oblastních kolech Porty.

Kvalifikovanou recenzi o průběhu soutěže asi napíší jiní, já však mám pocit, že jsme letos v Praze viděli  mimo jiné i profesionální folk – rock či country – rock, chytrý folk a možná taky novou Navarovou, či dalšího Kryla.

Pražáci, odvolejte Anděly, zrušte Slavíky a nepořádejte SUPERSTAR! Na místo do arén, kongresových center či Lucerny přijďte do Stodůlek!  Kamery a mikrofony ČT ART, tady je vaše místo!

Jo, a kdyby někdy někde přebývala Zlatá Porta, jsou tu taky ještě Amunka a Lochness.

 Pepa Vejlupek,

 Ústí nad Labem