Názvy našich hudebních skupin mají většinou docela zajímavou genezi. Když v minulém režimu najednou začaly vadit názvy, které směřovaly někam na Západ, stali se z Rangers Plavci, z Greenhornů Zelenáči, z Taxmenů Krajánci atd. Postihlo to i osadní kapelu Toronto, u jejichž chajdy na Sázavě, která patřila Nedvědům, vlála kanadská vlajka s javorovým listem.

A tak se trampská písnička Brontosaurus stala kultovní písní „nové“ kapely, Brontosauři často hráli Pepíkovi Velkovi z Mladého světa na živém vydání Zápisníku hnutí Brontosaurus a u chajdy vlála kanadská vlajka dál. Když jsem se ptal Marušky Weinerové, jak přišli k názvu Madam v triku, řekla, že nejdřív použili začátečních písmen křestních jmen Michal, Dušan, Maruška a hráli jako MDM trio. Když se rozrostli s basákem Petrem Babcem na kvarteto, udělali z MDM Madam, z tria triko – a bylo.

Tahle Madam byla hostem prvního letošního Brnkání na břevnovské pláni, jehož hostitelem byl František Vlček. Basák Petr, kytaristé Dušan Weiner a Michal Aron a majitelka dívčího hlasu Maruška začali s úžasnou chutí a energií a zaplněná klubovna hotelu Alexander dostávala od první písně různé, zpravidla úsměvné rady do života. Hned v té první zpívala Maruška o tom, že chytrých žen je sice málo, ale že každý se k nim nehodí, Dušanova písnička, složená hned po svatbě mluví o tom, že od Marušky to bylo nejlepší rozhodnutí v životě, písnička jak řeka tiše plyne, když se blíží vodopád, upozorňuje, že kdo aspoň jednou v životě nezahyne, bude se navždy bát. Střídali české texty s anglickými originály, Maruška když zpívala Beng Beng, si vzala černé rukavice na perkusní krabičku, patrně aby si neotloukla klouby, prostě udělali náladu jaksepatří.

Hostitel František měl vedle sebe syna Martina, s kterým zpívali unisono i dvojhlasně, občas se dostalo i na foukačku. Zpívali chytré písničky na nejrůznější témata, byly mezi nimi i ty od Milana Dvořáka, který s Alenou Hanusovou byl u Františka hostem v listopadu, a oba seděli tentokrát u prvního stolu posluchačů.

František vytáhl uprostřed svého hraní i překvapení – dalšího hosta. Kladeňák Honza Beran četl ze své knížečky pár povídek na 50 slov a přidal na přání i některé verše, které složil na každé jméno, které je v kalendáři, jak je rok dlouhý.

A jestli Madam dávala rady do života, většina Františkových písniček – nejen ta o Otesánkovi – tentokrát skýtala nějaké varování…

Foto: Jiří Břicháč