Řetězová ulice je sympatická ulička na Starém městě pražském. Dům s tímhle číslem byl někdy v minulém či předminulém století párkrát přestavěn, kavárna v přízemí se roky jmenuje Montmartre, aby symbolizovala kulturní spřízněnost Prahy a Paříže.

Ovšem klenutý sklep v podzemí byl vystavěn už někdy v 15. či 16. století a o ten jde, protože dneska je z něj útulný klub, kde zní muzika i chytré texty povídek a kde jen polstrované židle kontrastují s věkem kamenných zdí.

Už tady hrál Jirka Šámal na ufo připomínající handdrum, už tady četl František Kreuzman povídky, tentokrát si kapela Corpus Delicti pozvala jako hosty vokální kvarteto Pětník.

U obou vystupujících mě napadá, že klamou tělem. Corpus Delicti (pan Spejbl vždycky říkával Corpus Delikates) míval prý někdy až čtyři desítky členů, ale teď je to duo, které tvoří kytarista Tomáš Berka a baskytarista Jiří Šorna. Pětník dostal tohle jméno, protože jich bylo v začátcích pět, ale dnes už jsou jen čtyři: sopranistka Jana Perníková, altistka Alena Čápová, tenorista Standa Kneifl a basista Honza Hučín. Pětník může připomínat už leda někdejší peníz, ale pak kontruji, že hlasy téhle čtveřice jsou za všechny prachy. 

Corpus Delicti – ať už bylo v kapele, kolik chce lidí – vždycky býval semeništěm nádherných písní i textů a platí to i o této úsporné dvojici. Že perlí Tomáš na kytaru, není u tohoto muzikanta, jehož i pedagogické vlastnosti už velmi pomohly řadě jeho žáků, žádným velkým překvapením. Je to obdařený autor, což mu řekla i tak zkušená a vybíravá muzikantka Hana Hegerová. Ovšem jak povýšil Jirka Šorna obvykle pouze doprovodný nástroj, to nelze jen tak pominout.

Pětník má přece jen jeden dechový nástroj, a to ladičku, do které dýchá Honza Hučín. Určitě by potěšili Jindřišku Brožovou Dívkou od koní, Pepu Štrosse Konvičkou na čaj, Mikiho Ryvolu Tunelem jménem čas, ale také třeba v nebi Josefa Kainara a řadu další autorů, jejichž písně oblékají do náramných šatů. 

Tak jako Tomáš Berka s Jirkou Šornou vytvářejí jen ve dvou ohromnou spoustu krásné muziky, tak se čtyři hlasy Pětníku vpisují více než zaslouženě do kamenných zdí z 15. století.

Až si budete chtít sáhnout na středověk, který nám mluví do 21. století, zajděte do jedné z pražských kaváren.

Ilustrační foto: Petr Prcek Zeman