Ondřej Sokol začínal letošní televizní přenos z předávání Slavíků s humorem sobě vlastním. Když přišel na to, že už je ve vysílání, pravil, že aspoň diváci viděli, jak přímý přenos začínat nemá. Pak zazněla znělka a po ní Ondřej začal moderovat „na vážno“, ale hlavně díky němu to byl skutečně zábavný pořad, i když v hlasování ankety popularity k žádné legraci nedošlo.

Vzpomněl jsem si na to v Divadle za plotem v areálu bohnické léčebny, kam jsem přišel s dobře půlhodinovou rezervou, a tak jsem mohl zažít zvukovou zkoušku tří písničkářů před dalším dílem seriálu Petra Rímského „Písničkáři sobě“. A když jsem sledoval, jak Jirka Holoubek s Petrem Rímským zkoušejí doprovázet Pavlínu Jíšovou (Jirka na příčnou flétnu, Petr na kytaru), bylo to tak nádherné, i když v této sestavě se sešli poprvé, že mně bylo moc líto, že v té chvíli nebyli v sálku diváci, protože to by byl začátek, který by ctil zemi, o které se říká – nepočítaje krásy ani ošklivosti – že je zemí muzikantů.

Úvod koncertu nepatřil Petru Rímskému, ačkoliv je autor nápadu i hostitel. Pavlína s Petrem totiž využili tradičního odchodu muzikantů před vystoupením na toaletu a odhlasovali si, že koncert zahájí v té chvíli nepřítomný Jirka Holoubek - a tak se i stalo.

Jirka Holoubek – v minulosti moderátor Country radia, v současnosti člen Spirituál kvintetu – zahrál úvodní tři skladby na dvanáctistrunnou kytaru, v té poslední si vypomohl i foukací harmonikou, ale mne především zaujaly jeho texty, které byly plné češtinářských perel, a ekvilibristika s naším rodným jazykem mi připomněla Kapitána Kida blahé paměti, který tohle dělal taky, ostatně byl spisovatel. Tu třetí písničku si mohou doma pustit ti, co mají poslední cédéčko Spirituálů.

Petr Rímský začal tradičně písničkou, kterou vždycky začíná při Písničkářích sobě, a taky v dalších songách se věnoval tomu, co dokážou zase jen lidi. Pavel Hloušek mu k tomu kouzlil na bezpražcovou basovku, Veronika Skočdopolová zpívala a doprovázela na perkuse.

A přišla Pavlína Jíšová, která obhajuje titul folkové královny stejně suverénně, jako se to daří Věře Martinové v country. Pavlína ovšem rozšířila své pěvecké umění i o hru na kytaru (i když říká, že se o ni jen opírá) a dokonce o tvorbu vlastních písní. A tak zazněla nejen hitovka „Tanči Marie“, ale i píseň pro Hanu Hegerovou, kterou složila cestou z Telče, kde tato dáma vystupovala, ale Nezmaři Pavlínu přesvědčili, aby si píseň nechala.

Jirka Holoubek, demokraticky zvolený ředitelem koncertu, řekl, že v tomhle intimním setkání muzikantů s posluchači lze povědět cokoliv i zahrát cokoliv, a tak skončili na podiu všichni účinkující, zazněla „Fram“ se vzpomínkou na Wabiho Daňka, Samsonova písnička, jak ji v devět hodin dvacet pět opustilo štěstí, v níž kdysi Pavlína alternovala s Jamajkou Koblicovou, došlo na Pavla Bobka, Michala Tučného, zkrátka byl to velmi plodný večer, jakému se často říká jam session, ale tady to bylo jen ztělesnění názvu pořadu, totiž Písničkáři sobě.

Příští pořad bude už 18. prosince, protože obvyklý poslední pondělek v měsíci připadá v prosinci na Boží hod.