Listopadové Brnkání na břevnovské pláni o kousek změnilo své působiště. Místo bývalého klubu v 1. patře hotelu Alexander se přestěhovalo do útulné místnosti za hotelovou restaurací.

První půlka večera patřila hostiteli Františku Vlčkovi, který se probíral strunami své kytary, až při písni V hospodě u posledního halíře mu jedna struna praskla, ovšem nic to neměnilo na působivosti písniček, které s ním zdařile zpíval i syn Martin. Začali o Otesánkovi, pokračovali songem o žlutém čmelákovi, z něhož se vyklubalo práškovací letadlo, a přesvědčili zaplněný sálek, že písnička se dá zpívat i o rybízu, rybízovém sektu a posléze o penězích… Při písničce Madla spadla u divadla musely v Blovicích škytat Přeletky MS, protože tohle je také jejich parádní číslo při vystoupení. A nebyli by to správní soudobí muzikanti, kdyby nedali písničku o erotické rozkoši.

Druhá polovina večera patřila hostům – dvojici překladatelů Milan Dvořák a Alena Hanusová. Milan, kterého většina lidí asi zná jako rozhlasového zahraničně-politického komentátora událostí především ve velké zemi na východ od nás, však je autorem řady českých textů písní Vladimíra Vysockého, Bulata Okudžavy či Alexandra Galiče a taky začal svým patrně prvním překladem Vysockého Pravda a lež, což je písnička, kterou – stejně jako další – uvedl ve známost především Jarek Nohavica. Stejně jako zpívaný dialog Váni a Ziny.

Milan Dvořák však už před lety přeložil francouzskou verzi anglického originálu o koni bílém jak sníh, kterému vlála bělostná hříva. Stewball se dostal i do trampských zpěvníků, ovšem s poznámkou o textu Autor neznámý. Při Brnkání tenhle neznámý autor už měl známé jméno a posluchači si s chutí zazpívali s ním.

Po Stewballovi přišly na řadu přeložené francouzské lidové písničky a měkký hlas franštinářky (a taky angličtinářky) Aleny. A stejně tak pestrý jako jejich život překladatelů byl i jejich repertoár. Jako další přišel na řadu Bulat Okudžava (s filozofickou písní jak píše historický román, což mu jistě v SSSR nepřidalo), mezi písněmi Milan Dvořák s vtipem sobě vlastním hovořil o své práci a závěr večera patřil staropražským písničkám, v nichž se nejen točili pardálové, skonala Anežka Bémová či byl zavražděn Cvočkář Danda. Publikum, nadšené krásným večerem, spontánně vyjádřilo své přání, aby Milan s Alenou nebyli na Brnkání naposledy.

Foto: Jiří Břicháč