17. listopad je státním svátkem. Vzpomíná se na Jana Opletala a studentské martyrium v roce 1939 a hlavně na listopad 1989, kdy v naší zemi vypukla Sametová revoluce. Manifestace, demonstrace a jiná shromáždění různých skupin obyvatel jsou na náměstích, v ulicích a ledaskde jinde, hodně lidí nosí trikolory a obchody menší než 200 m2 a malé mohou mít zavřeno.

V Chomutově je taky docela prostorné náměstí, ale v rohu stojí velký, impozantní chrám svatého Ignáce a tady se 17. listopadu 2017 večer odehrál vzpomínkový koncert na Waldemara Matušku.

Všechny kostelní lavice se zaplnily a z reproduktorů se ozval hlas Waldemara Matušky, který povyprávěl legrační pohádku o žábě a písničce, která o ní vznikla. A hned poté moderátoři koncertu Jana Mašková a Míra Ošanec přivítali zaplněný kostel a vyzvali všechny, aby si s chutí zazpívali, zazní-li písnička, kterou znají.

K mikrofonům na místě oltáře přistoupili první muzikanti, skupina Karla Malcovského 3 K plus M, po nich Jonáš band, za nimi duo Pejškovi a po nich se místo za mikrofony zaplnilo dívčím sborem Happy Smile. Vystupující zazpívali tu tři, tu jednu písničku, většinou z repertoáru Waldemara Matušky, menšinou z repertoáru vlastního, někdy i autorského, jako třeba Adéla Radimcová s Matějem Koudelkou. Publikum nejenže nešetřilo potleskem, ale krásně se rozezpívalo, takže chrámové zdi opět slyšely hlasitý společný zpěv, jen místo písní z církevního zpěvníku zněly Matuškovy hity. Chvilka beze zpěvu patřila pár vzpomínkám na zpěváka, kterého jsme měli a pořád máme moc rádi, a taky pár citacím Matuškových myšlenek z doby, kdy hrával v divadle Krysaře a bylo mu čtyřicet let.

Následující Stráníci zazpívali dvě docela neznámé písně z repertoáru Waldemara a Marty Kubišové, a když se k nim připojil Míra Ošanec, nemohly nezaznít slavné melodie amerického tria Peter, Paul a Mary s nádhernými českými texty. A když zazpívali tu poslední, jak nás zlýho trápení Pán zbaví, vzpomněli na svého kamaráda Wabiho Daňka, který zemřel den před tímto koncertem. A vzpomněli jeho nejznámější písní - Rosou na kolejích – kterou s nimi zpíval celý chrám, mnozí vestoje.

Závěr koncertu, který patřil poctě Waldemaru Matuškovi, obstaraly dva nádherné hlasy Báry Novákové a Laury Maškové, které na elektrické piano ohromně doprovázela Lenka Nováková. Po nich přišel Petr Brandl, hrající na kytaru levou rukou jako Paul z Beatles, a za ním Jára Popelka, zpívající v duetu nejdřív s Veronikou Stráníkovou – a vzpomněli Malým stanem na Karla Štědrého, který tuto píseň zpíval s Waldemarem - a potom s vlastní ženou Nikolkou, posléze přišel s kytarou i Luboš Stráník. Nakonec přišli na podium všichni, kteří v koncertu účinkovali a společně – samozřejmě i s plným kostelem – zazpívali Růže z Texasu a závěrečnou Sbohem lásko.