Nejmladší pražský festival má svou jarní i podzimní část, a protože se přiblížilo jaro, zaplnil se útulný sál v břevnovském hotelu U Hvězdy od března 2014 již popáté. A diváky potěšili všichni, kteří během večera zahráli a zazpívali.

Start obstaral dynamický profesor češtiny na pražském Keplerově gymnáziu Honza Jícha, jehož hlasivky a kytaru podepřel jeho bývalý žák Jožka Mikulka na kontrabas. Vítěz jednoho z minulých ročníků hudební soutěže Notování se nežinýroval předvést, jaký materiál může písničkáři, který je profesí pedagog, dát každodenní zkušenost se školou, se studenty a hlavně se studentkami. Potěšil své posluchače, z nichž mnozí už měli školu nebo maturitu dost dávno za sebou, upřímným postesknutím, jaký životní zlom pro něj měl fakt, že překročil třicítku, i zhudebněním pocitů z tzv. srazu maturitního ročníku. Když pan profesor přicházel na podium, celý sál se zvedl na pozdrav a posadil se přesně tak, jak to bývá ve třídě: až když kantor řekne: „Posaďte se!“

Druhou účinkující byla shodou náhod taky bývalá kantorka Jitka Vrbová a i ji přivítali posluchači povstáním. Od samého začátku jejího zpěvu bylo jasné, jak se na ni těšili, tím spíš, že její účast se zachvěla nedlouho před Březňákem odchodem jejího dvorního kytaristy Standy Chmelíka do nebeské kapely. Standu obětavě nahradil kytarista Pacifiku Honza Fruhwirt, řečený Andělín, a energií oplývající Jitka mohla vydat natěšenému sálu počet ze svého pěveckého i srdečního umění. Když si všimla v sále sedící Heleny Maršálkové, vytáhla ji k sobě na podium a jejich společný duet patřil k nezapomenutelným chvílím večera.

Před rokem pozvaný host, investigativní novinář a muzikant Pepa Klíma, zabrnkal na nervy pořadatelům, protože našel správný vchod do sálu pár minut před začátkem svého vystoupení. Letos pozvaný investigativní novinář Janek Kroupa to vylepšil tím, že se neobjevil vůbec. Leč právě to je krásné na těchto festivalech, že se o kamarádství a pomoci jen nezpívá, ale když je potřeba, tak se pomůže.

Helena Maršálková i Andělín se vrátili na jeviště, zaznělo slavné Karlínské nábřeží i duet s Andělínem Džínová láska, a zatímco Andělín odvážel paní profesorku Vrbovou domů, Helena v rozhovoru dokázala, že má hlavu i paměť nejen na písničky.

Přišli Brzdaři a jejich razantní bluegrass i „a kapela“ zpívané songy rozsvítily sál z první republiky i oči posluchačů a hodně trampsky naladěné publikum dostali nejen přídavkem, kterým byla už dávno zlidovělá Askalona.

Finiš obstarala tradičně pořadatelská Sekvoj, která – v tom se shodli mnozí, kteří nebyli na Březňáku poprvé – zahrála nejlépe, jak kdy hrála za těch pět Březňáků. A aby dojem z jejich vystoupení nezasáhl jen trio Dolejš – Hurt – Makal a perly z jejich repertoáru, pozvali si na podium svou někdejší (a doufejme i budoucí) zpěvačku Karolínu Skalníkovou, s kterou se představili v úplně jiném světle, a na samotný závěr svého vystoupení si střihli i stoprocentní pakárnu o Kolouškově masti, protože – a to jistě znáte všichni – srandy není nikdy dost.

Není divu, že se lidem nechtělo odcházet domů sobotní nocí, ale taky nemuseli, protože každý pořádný festival končí jam sessionem, a mezi takové Březňák, jehož další pokračování bude 22. října, rozhodně patří.

{gallery}Paty_Breznak{/gallery}

Foto: Jiří Břicháč