Před čtvrtstoletím Tomáš Berka cizeloval skupinu Corpus Delicti, Karel Macálka hrál ve skupině Hadr, ale tihle dva tehdy pražští muzikanti se skamarádili a padli si do noty tak, že je nenapadlo nic lepšího než udělat společný koncert.

Nachystali se, už se blížily první zkoušky, ale vtom Karel přišel o zaměstnání, akceptoval lano od Luboše Javůrka do skupiny Bokomara a odjel na Moravu. A v následujících dvou desetiletích se stal vítanou posilou řady moravských kapel, od Bokomary k AG Fleku, různým seskupením kolem Vlasty Redla atd. Tomášův hlas i písničky se zase naučili dobře rozeznávat posluchači Country radia, kde řadu roků pracoval, Corpus Delicti oslavila třicetiny, ale k zamýšlenému koncertu Berka - Macálka došlo skutečně až po 25 letech, letos v Malostranské besedě.

Karel Macálka hned na začátku použil krásného příměru, aby vyjádřil dramaturgii večera. Nazval Tomášovy i své písničky dětmi a řekl, že se mu Tomášovy děti stále pletly pod nohama a totéž se dělo s jeho dětmi pod nohama Tomáše Berky.

Začala hudební nadílka, na kterou nebyli sami – ostatně nevelké jeviště Besedy bylo tak naplněné různými nástroji, že muzikanti mohli procházet jen slalomářským způsobem a raději seděli na židličkách, kde měli místa dost. Karel Macálka střídal sezení u kláves s přetahováním řemenu od kytary přes hlavu, Tomáš Berka měl kytary tři, jednu s kovovou ozvučnicí, Petr Havrda střídal španělku s elektrickou kytarou a dobrem, zpěvačka Bára Fialová si aspoň na jednu píseň odskočila (no, odskočila) ke klávesám a jen výsostná zpěvačka Iva Marešová si vystačila se svými hlasivkami a baskytarista Jiří Šorna odehrál celý koncert na svůj nástroj.

A slovo o hlasech: Karel Macálka s temnějším basbarytonem se střídal s podstatně vyšším tenorem Tomáše Berky, obě zpěvačky s výraznými soprány připomněly všem posluchačům v sále, kde je kůže na zádech, a jejich společný duet patřil k hudebním vrcholům večera, Jirka Šorna občas doplňoval barvu svých strun zpěvem, doplňujícím barvu Tomášova hlasu. Moc milá byla vzpomínka Ivy Marešové, jak se asi v šestnácti letech rozhodla učit na kytaru, když přišla na první hodinu, otevřel jí dveře Petr Havrda, posléze jí sdělil, že s tou kytarou to u ní není nic moc, ale že nádherně zpívá a v podstatě ji nasměroval k pěvecké kariéře. Poděkovala mu za to i za skutečnost, že při tomto koncertu byli spolu poprvé společně na podiu.

Slyšel jsem řadu Berkových písní v podání různých sestav Corpusu Delicti nebo jen ve dvojici Berka – Šorna. Bylo úžasné je slyšet s klávesami či elektrickou kytarou a zvonivé hlasy zpěvaček rozšířily zážitek z koncertu o polohu, do níž mužské hlasy prostě nemohou. A případné byly i aktualizace textu, kdy třeba v písni, kde se zpívá o zimě, podzimu, jaru a létě nahradil „Tom“ původní „Markétu“.

Zazněly opravdu krásné písně. Ta o vteřinách před vlastní smrtí a křídlech andělů byla dárkem Lence Strakové, posluchačce, která jediná trefila počet 25 let od nápadu k realizaci, Karel Macálka uzemnil publikum vážným country songem o tom, jak letitý stopař stopl auto, které mu kdysi ukradli a jak v něm cestou našel ukrytý prsten, který před lety koupil své milé a v autě ho schoval. A nechyběla ani zmínka o americkém písničkáři Jamesu Taylorovi, který by měl zažít, jak jeho písničky s českými texty zabírají, stejně jako kontrabasista Druhé trávy či Kamelotu Jíra Meisner určitě někde škytal, zatímco Karel Macálka zpíval píseň o jeho traktoristických začátcích.

Koncert mohl vrcholit námořnickou písní, k níž refrén zpívala celá Beseda, ale překvapení přišlo hned při prvním přídavku, kdy oba výteční kytaristé zavzpomínali na píseň, která je ještě v minulém století dostala – a spustili „Co zbejvá“, písničku, kterou Miki Ryvola napsal k padesátinám svému bráchovi Wabimu. Pak zazněla i slavná píseň o klepání na nebeskou bránu, ale s jinými českými slovy, přídavků stále nebylo posluchačům dost a koncert zakončil až tichý zpěv samotného Tomáše Berky a jeho „Nashledanou“. 

Malostranská beseda už toho zažila hodně. Kdyby někde visela její pažba – tenhle večer by byl dalším zářezem.

{gallery}Berka_Macalka{/gallery}

Foto: Petr Prcek Zeman

{vembed Y=CtIme_amYzE}