Čtvrtletní večírek plný písniček tentokrát uspořádala skupina Hluboké nedorozumění v moc příjemném prostředí Jamm klubu nedaleko od stanice metra Hradčanská, tedy v Praze. A uvnitř klubu rozhodně nevládlo nedorozumění.

Zatímco v Americe řádil blizzard a na Šumavě někde napadl až metr sněhu, kolem Jamm klubu bylo několikacentimetrové bílo, které mělo ke kalamitě daleko. A uvnitř bylo jako v pokojíčku, jak trefně poznamenala Verunka Stráníková.

Začala středočeská skupina Lážo plážo, která má sice domicil Lysá nad Labem, ale tam už bydlí ze skupiny jen jeden. A kromě toho Jamm klub byl svědkem posledního oficiálního vystoupení kapely v tomto složení, kde sice není jasné, kdo je Lážo a kdo plážo, ale po jedenácti letech společného hraní odchází – v dobrém – basový kytarista Míra a muzikanti si dávají asi tříměsíční přestávku, aby se z toho vzpamatovali. Míra si natáhl černé struny na basovku, zpěvačka Bára natáhla jako k breku, ale byla to jen rýma, a tak to bylo loučení docela veselé.

Stráníci nepřijeli z Krušných hor, ale ze západu, neboť v Samsonově studiu v Oseku u Plzence začali natáčet cédéčko, které se asi bude jmenovat ´Písničky, které jsme dostali´. Podle nadšení, které bylo nesrovnatelně větší než touha po týden opuštěném domově, jména muzikantů, kteří se s různými nástroji (např. Míra Ošanec s kytarou, Pavel Barnáš s violoncellem, Saša Frei s bezpražcovou basovkou) podíleli na vzniku základů, dávají dobrou naději, že to bude nosič kvalitní a oblíbený. Luboš Stráník s ženou Verunkou taky pár písniček, které budou na stříbrných drážkách, zazpívali a Luboš je doplnil informacemi, kam asi přijde sólo Bárnyho violoncella, kolik nápadů vymáčkl Saša ze své basové kytary apod.

Zatímco Lážo plážo si na přídavek dalo Dobré holuby, Stráníci si v rodinném duetu dali aktuální První sníh a Hluboké nedorozumění, kterému patří velký dík za takto koncipované večery, nemohlo nezahrát svou kultovní píseň o dr. Jekyllovi a Mr. Hydovi. A zaplněný klub se po koncertu vyprázdnil jen částečně, protože i tenhle večer končil tím hrozně milým a zase se navracejícím způsobem, pro nějž používáme anglický výraz jam session.

Foto: Jiří Břicháč