Při vymýšlení článku do Trampské poradny jsem dlouho váhal nad jeho zaměřením a obsahem. Vzhledem k velikým mrazům letošní zimy mě napadlo sepsat článek na téma „stopování“. Myslím, že právě zima skýtá velikou galerii stop.

Při stopování určujeme druh stopy, velikost stopy, stáří stopy, doprovodné známky (rozumíme jimi trus, krmivo, ztracené věci, poškození v terénu atd.).

Druh stopy určujeme z jejího vzhledu. Musíme si uvědomit, že tento vzhled může být u stopy téhož druhu různý v závislosti na mnoha dalších faktorech. Mezi nejdůležitější z těchto faktorů patří vliv půdy, vliv váhy stopovaného objektu, rychlost pohybu stopovaného objektu, povětrnostní (přírodní) podmínky a v neposlední řadě také stáří stopy.
Vliv půdy na vzhledu stopy je velmi podstatný. Například v měkké soudržné půdě zanechá objekt mnohem čitelnější stopy než v půdě močálovité či na skalnatém povrchu. Ještě dokonaleji se stopa ztrácí ve vodním toku. V travnatém podkladu, mechu a jehličí opět můžeme sledovat stopu jen prostřednictvím známek poškození terénu (např.: zlomená stébla trávy). Půda pokrytá sněhem je pro stopy čitelnější, ovšem pouze v omezeném časovém rozmezí…

Vliv váhy stopovaného objektu je celkem jasný. Čím je předmět těžší, tím je stopa hlubší a zřetelnější.
Rychlost pohybu stopovaného objektu mění v podstatě podobu stop i jejich uspořádání.

Povětrnostní podmínky, ve kterých stopa existuje, mají podstatný vliv na její vzhled. Teplé a suché povětrnostní podmínky způsobují , že okraje stopy se rozpadají a stopa ztrácí svou zřetelnost. Podobně ovšem déšť i rosa způsobují rozmývání stop. Stejně však i vítr rozmetává stopy a kromě toho půdu vysouší a působí podobně jako sucho a teplo. Stopy zanechané v travnatém podkladě mají pak omezenou životnost, neboť tráva tlakem ohnutá se znovu napřimuje. Z uvedeného je patrné, že povětrnostní vlivy, s výjimkou několika málo kombinací s vhodnou půdou (stopa v mokrém sněhu a následující mráz), prakticky vždy působí na vzhled stopy negativně.
Stáří stopy je rozhodující činitel, který je třeba určit, má-li být sledování stopy realizované. Určit stáří stopy znamená pečlivě přihlížet k vlivu půdy a vlivu povětrnostních podmínek, neboť tyto faktory podstatně stáří stopy zkreslují, jak ukazují následující příklady. V lehkém podkladu (jako je např. písčitá půda) nabývá stopa již během 24 hodin stejný vzhled jako má okolní půda, takže stopa se zdá starší, než ve skutečnosti je. Časově tento pochod zdánlivého stárnutí značně urychluje vítr. Na těžkém neprodyšném podkladu (např. jílovitá půda) budí stopa dlouho dojem, že byla vytvořena nedávno. Zdá se mladší než ve skutečnosti je. Jestliže povětrnostní podmínky působí na vzhled stopy vesměs negativně, pak při určování stáří stopy jsou velmi dobrými pomocníky, ovšem za předpokladu, že tyto podmínky v průběhu období, kdy stopa vznikla, nám jsou známé.

Sledování stopy závisí na řadě faktorů, z nichž nejdůležitější je druh sledovaného objektu (člověk, skupina lidí, zvíře, auto...) a informovanost stopaře o cílech, zvycích, úmyslech a potřebách stopovaného objektu. Je-li např. sledovaným objektem automobil, je tím již dána možnost jeho pohybu, zatímco např. u zvířete jsou možnosti pohybu téměř neomezené. Podobně u člověka můžeme zúžit sledovanou oblast, známe-li jeho úmysl a cíle. Dobrý stopař prostě musí mít vlastnosti dobrého pozorovatele a dobrou kombinační schopnost, aby si mohl vytvářet správné úsudky a uměl si je rychle ověřovat v praxi.

V tábornictví využijeme znalosti stopování především k různým hrám, kdy stopy (známky) jsou tvořeny uměle. Při sledování stopy se nesoustředíme pouze na šlépěje, ale všímáme si i známek v okolí - jsou velmi významné pro úvahy o další činnosti. Jdeme tak, aby stopa byla dobře patrná mezi námi a sluncem, nebo jsme mezi stopou a sluncem (když svítí). Ve stopě nešlapeme, ani ji jinak nepoškozujeme - pokud ji nechceme zahladit. Při ztrátě stopy se obloukem vracíme na místo, kde jsme stopu ještě nalézali.

Zvláště vydařené stopy můžeme odlévat do sádry, popř. jiné odlévací hmoty.
Otisknutím odlitku získáme původní stopu. Cvičnou stopu vyrábíme pomocí upravené obuvi a doplňujeme známkami (např. rýží). V zimě je situace snazší.

Pamatuji si, že jsem jako nováček svého tábornického oddílu plnil zkoušku, která skýtala také odlévání a poznávání stop v okolí tábořiště. Do tajů stopování mě ovšem zasvětil až jeden instruktor na Jihočeské tábornické škole (www.jcots.cz).

Na závěr mi dovolte rozloučit se citátem, který se mi zalíbil z jedné táborové hry a s tématem článku souvisí. „Kráčejte po stopách, po kterých ještě nikdy nikdo nešel, jedině tak po sobě zanecháte stopy!“


Autor: Jiří „Wohryzek“ Zatřepálek