Pověst o Horymírovi a jeho věrném koni Šemíkovi známe asi všichni. Vladyka Horymír měl zemřít na pražském Vyšehradě, ale Šemík ho zachránil. Tento statečný kůň skočil ze skály pod hradem do Vltavy, přeplaval ji a pak běžel až do Neumětel. A tady má dodnes svůj památník.

Neumětely jsou podle pověsti rodnou vsí vladyky Horymíra. Tato obec leží 13 kilometrů jižně od Berouna a žije tu kolem 600 obyvatel. Z pražského Vyšehradu, odkud údajně Šemík běžel, je to nejkratší cestou do Neumětel 46 kilometrů. A to už je docela slušný výkon na zraněného koně. Však to také pro Šemíka tehdy nedopadlo dobře – zatímco Horymír dostal milost, jeho věrný kůň zemřel vyčerpáním. A od té doby patří k Neumětelům jako symbol hlava koně.

Po pravdě řečeno Neumětely jsou docela obyčejná obec (a to nemyslím nijak hanlivě), vždycky to byla typická zemědělská vesnice. Možná by ji lidé ani neznali, nebýt pověsti o Šemíkovi a Horymírovi. Ta vznikla v 16. století, kdy ji poprvé sepsal Václav Hájek z Libočan v Kronice české. Alois Jirásek ji poté převzal do svých Starých pověstí českých, a díky nim se rozšířila mezi lidmi.

Zajímavosti na návsi

Ačkoli vás Neumětely na první pohled asi moc neupoutají, stojí za to je navštívit už jen kvůli pomníku Šemíka z naší staré pověsti. Kromě toho tu uvidíte také kostel sv. Petra a Pavla, hřbitov, dřevěnou zvonici nebo faru.

Kostel sv. Petra a Pavla stojí na návsi na mírném pahorku. Byl postaven ve 14. století, ale v 18. století proběhla barokní přestavba. Zvenčí by kostel potřeboval rekonstrukci, omítka opadává skoro všude. Vnitřek byl před pěti lety opraven a vymalován. Je zajímavé, že kostel nemá žádnou věž, což nebývá obvyklé. V minulosti měl postupně dvě věže, jedna byla na západní a druhá na východní straně střechy, obě se ale časem zničily, takže musely být sundány. Na jejich místech jsou dnes alespoň kříže.

Kolem kostela leží hřbitov. Podle doložených materiálů tu bývalo pohřebiště už v pohanských dobách před začátkem našeho letopočtu a hroby tehdy kryly velké kameny. Ten největší z nich dnes najdete na hrobě Šemíka, dva slouží jako schody do zvonice a dalších pět je v parčíku u pomníku. Hřbitov obklopuje skoro po celém obvodu kamenná zeď – za její západní částí je hluboká rokle.

Za zmínku stojí ještě památkově chráněná dřevěná zvonice s šindelovou střechou z roku 1763. Původně v ní byly umístěné čtyři zvony, ale tři z nich padly na válečné střelivo v roce 1916, takže tu najdete jen jeden zvon vyrobený v roce 1637.

Památkově chráněný pomník

Jen pár kroků od zvonice leží ono slavné místo odpočinku koně Šemíka. Je hned u silnice směrem na Lochovice. Hrobka, kterou nechal postavit kníže Schwarzenberg v roce 1887, je dnes památkově chráněná. Kryje ji klasicistní pískovcová stříška na čtyřech sloupech a pod ní na zemi leží velký kámen, pod nímž je údajně Šemík pochován – prý před vraty tvrze svého pána Horymíra. Kdoví, jak to ale ve skutečnosti bylo, protože v těchto místech žádná tvrz nikdy nestála. Navíc podle pověsti žil Horymír v 9. století, a to v Neumětelích nestálo vůbec nic… Podle historiků se tvrz v této oblasti dá doložit až ve 13. století, kdy tu vládli páni z Neumětel.

Obyvatelé obce si pomníku velmi váží, kolují o něm také různé pověry. Zajímavá je například ta, že když se blíží nějaké nebezpečí, kámen lidi varuje klepáním a rachotem. A rozhodně se s ním nesmí hýbat! Kdyby totiž s kamenem někdo hnul, obec by stihlo velké neštěstí (třeba požár). V kronikách se píše, že lidé kámen brání. Když chtěli v letech 1813–1815 kámen odvalit Rusové, místní se seběhli a vyhnali je stejně jako pražského archeologa v roce 1860. Odvalil ho až ve druhé polovině 19. století správce panství Gaussauer, ale nenašel pod ním ani poklad, ani koňské kosti. Pak už se s kamenem nehýbalo ani při restaurování pomníku.

Motto: V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží.

Psáno pro Zpravodaj DOBNET www.idobnet.cz