Díky slavnému českému filmu Vesničko má středisková a ještě slavnější větě pana doktora v podání Rudolfa Hrušínského skoro každý, kdo film viděl, když přijede do Pelhřimova, ví, že to je to místo, kde mají krematorium. Tedy pokud v Pelhřimově nebydlí…
Kousek od Pelhřimova je zase Kamenice nad Lipou, kde před zámkem stojí busta hudebního skladatele Vítězslava Nováka, zámek využívá Národní galerie a v zámeckém parku dožívá prastará lípa, která dala městečku jméno. Ale pojďte se mnou ještě kousek dál: pár kilometrů od Kamenice je líbezná jihočeská víska Vlasenice a o té chci napsat pár řádek, abyste měli náskok před většinou občanů této země, kteří netuší, že Vlasenice už velmi rázně vkročila do Evropy.
Teď nemyslím na hudební festival Budík Káji Kocha, ačkoliv díky němu už Vlasenici zná spousta význačných muzikantů, kteří hráli z verandy společenského domu, a jejich účast, tedy i muziku, by jim mohlo závidět leckteré větší město.
Na okraji Vlasenice se kus kopce proměnil v arboretum. Ale nejen to. Když se dva spolužáci ze základní školy po letech zase potkali, byl už Milan Houška starostou Vlasenice a Alena Matějka významnou výtvarnicí a na výtvarnická sympozia jezdila po celém světě. Milan se zeptal spolužačky, proč by takové sympozium nemohlo být v Čechách…
První sympozium se konalo v roce 2014 a přijeli kamenosochaři ze Švédska, Brazílie, Norska, o rok později přijeli sochaři ze Skotska, Norska, Itálie, Švédska a letos tvořili kamennou krásu umělci z Holandska, Švédska, Itálie, Řecka – samozřejmě vždycky i s kolegy od nás.
Výsledky minulých ročníků už zdobí Vlasenici i okolní vesnice, ale podstatná část zůstala v arboretu, které dostalo příznačný název Magická zahrada. Letos je ozdobila kamenná pampeliška Aleny Matějky, 700. narozeniny slavící Karel IV. s neuvěřitelně lidským obličejem díky Švédovi Larsu Widenfalkovi, dva několikatunové osmihrany Itala Alessandra Pavoneho, z nichž jeden pláče nad zacházejícím sluncem, kamenné lízátko lidských osudů Řeka Joannise Bizase, kamenný uzel na velikém kvádru Holanďanky Karin van Omerenové, obrovská kamenná schránka na důležitý list od Karla Holuba. Jeho syn Petr před rokem vytesal kamenný otoman jako Památník odpočinku a jak se ukázalo, spousta lidí, kteří přišli letos na vernisáž, už si otoman vyzkoušela…
Budete-li na pomezí Vysočiny a Jižních Čech, nespokojte se jen s píděním po krematoriu v Pelhřimově, ale zajeďte si i do Lhoty Vlasenice. Uvidíte krásu.
Foto: Honza Dobiáš
