Sněhu vločka se zase snáší k vločce,
ven nechce se teď naší kočce.
Už je to spousta let, ale mám to v živé paměti. Takové události se nezapomínají a každý si je neseme v soběpo celý život. S mou ženou Hankou jsme se na tu událost dlouho připravovali. Po jejích sedmnáctých narozeninách nám rodiče dovolili jet se spolužáky na víkend na chatu. Už dávno jsme probírali, kdy si dáme dárek. Dárek bylo naše tajné heslo a jen jsme čekali na vhodnou příležitost.
Dvanáct jich sedí kolem ohníčku, jen třicet dní smí jeden vládnout,
každý má svoji písničku, jež dopřeje tulákům mládnout.
Ten zpívá o mrazu a sněhu, další zas o kvítí na břehu,
na břehu čistého potoka, o jarních touhách tuláka.
Dlouhou, dlouhou zimou unavený datel,
z dubového kmene si kamaráda stvořil
a vroucně si potom přál,
aby ten lesní muž ožil.
Za okny se mlhy válí
zima buší do dve?í
slunko zlaté, které pálí
s nevlídnem te? soupe?í
Mám rád vůni lučních trav,
v pastvinách na kopcích stáda krav,
mám rád vůni dřeva a kouře,
mraky z nichž přichází letní bouře.
Co tě pudí do přírody? Nebaví tě městské schody?
Místo řevu tlampačů hledáš párek bukačů,
zpěvné ptactvo nebeské.
Člověku se zasteskne.
