Chvilka už jen zbývá do rána
zase vstávat musím, propána!
To by se to, lidi, spalo
však vždycky to tak nebývalo

Někdy sůva, někdy ranní ptáče
co bez první kávy nikam nedoskáče
s padajícím večerem zasvítí mi poledne
ráno mě pak z postele ani hever nezvedne

Jindy zase světlo ranní
naruší poklidné spaní
jak životabudič slunko zafunguje
když v modři azurové s beránky pluje

Tak potácím se mezi nocí a ránem
pak že je člověk svého času pánem
myšlenka hříšná tudíž ve mně nazrává
že relativní čas si s námi jen pohrává.