K čemu a jak je dobrý makový koláč s koňakem, aneb jak dobrý nápad spojil příjemné s užitečným. Rozhovor s Helenou Rytířovou je tentokrát věnován vaření, focení a životní filozofii.

Co vás dovedlo k nápadu, že si vydáte svoji kuchařku? Od kdy vlastně vydáváte?

Před několika lety mi rodinná situace nedovolovala běhat po světě s foťákem. A focení je jako droga. Tak mě napadlo, že mohu zvěčňovat ten nepřetržitý tok jídel, který vychází z mé kuchyně. A stejně jsem měla v úmyslu napsat svým dětem domácí kuchařku. Upekla jsem makový koláč s vaječným koňakem a vyrazila do vydavatelství Fragment, pro které asi patnáct let vyrábím nahrávky v našem zvukovém studiu. Většinou učebnice cizích jazyků. Koláč měl velký úspěch – uzavřeli se mnou smlouvu. Jen změnili můj původní název “Mámo, nauč mě vařit” na “Nedělní menu”. Zní to sice víc nóbl, ale lidi to odrazuje. Přitom je to kuchařka, podle které uvaří s úspěchem i mé děti.

Ke správné kuchařce patří i spousta fotografií. Fotíte a aranžujete všechna hotová jídla sama, nebo máte pomocníky?

Dělám to sama a naaranžovaný talíř hned po vyfocení patří mému muži – říká mu modelka. Ráno se budí se slovy: „Co budeme dneska fotit?”

V září loňského roku vyšla další kuchařská kniha, tentokrát plná receptů pro děti. Proč jste se rozhodla zrovna pro dětskou kuchařku?

Nerozhodla. Bylo to přání vydavatelství Fragment a dlouho jsem se tomu bránila. Cítila jsem zodpovědnost za uříznuté či spálené prstíčky dětí, které k vaření nabádám. A dělat “bezpečné” recepty, jako třeba autíčka z rohlíku a okurek, považuji za ničení potravin a ztrátu času.

Přesto jste ji udělala a jmenuje se Kuchařka podle čarodějky Borůfky…

Copak se dneska odmítá práce? Vydavatelství mělo představu “kouzelné kuchařky pro děti”. A protože vaření nejsou žádná kouzla, vyhověla jsem alespoň malinkou čarodějkou, která děti učí vařit a je graficky vkomponovaná do každého receptu. A je krásná!

Kde se hledá krásná čarodějka?

Nevíte? Přece v Dobřichovicích. Jednou mě známí požádali, abych jim odvezla holčičku do hudebky. Tenkrát jsem si říkala: Bože, ta je krásná. A když jsem promýšlela knihu, vzpomněla jsem si na ni. Vypůjčila jsem kostým v televizi a jely jsme fotit do ateliéru. Fotit děti je riskantní. Začnou se stydět, nebo je to nebaví, nebo nechápou, co po nich člověk chce. Napsala jsem si scénář, ale stejně jsem byla plná obav. “Moje čarodějka” ale byla úžasná. Udělala jsem za chvíli 200 fotek a na všech byla skvělá. Sama nabízela různé výrazy a pozice jako zběhlá modelka. Scénář jsem ani nepoužila, prostě jsem měla štěstí.

Jak dlouho trvalo sestavení této knihy a z jakých receptů jste vybírala?

Jakmile jsem měla vyřešenou koncepci a seznam jídel, postupovala jsem v souladu s krmením rodiny – tedy, aby nafocenou porci vždycky někdo snědl. Myslím, že jsem i krupicovou kaši stihla vyfotit tak rychle, že byla ještě poživatelná. A výběr receptů? Mou kuchyní prošlo tolik dětí – vlastních i cizích, že si troufnu tvrdit: Vím, co mají děti rády. No a z toho jsem vybrala jídla, která zvládnou s mým návodem “krok za krokem” uvařit samy. Např. lívance, smažáky, knedlíky s vejci, pečené brambory, rajskou polévku… Snažila jsem se, aby jim knížka do života něco dala. Třeba že se jíška rozmíchává studenou vodou – no není to důležité?

Děti jsou mlsné. Zároveň je třeba dodržet v jejich jídelníčku nutriční hodnoty tak, aby se co nejlépe vyvíjely. Jdou tyhle dvě věci spojit? A navíc, aby si rády své jídlo uvařily, to zní trochu jako utopie…

Víte, narodila jsem se v padesátém roce. První banán jsem měla v pěti letech. Nutriční hodnoty těch hrůz, které jsme jedli, nikdo nezkoumal. Jsem zdravá. Vždycky si vzpomenu na manželku Paula McCartnyho, na jejich vlastní bio farmy… Také vzpomínám na Michala Tučného. Seděl u nás, naproti němu jeden stopadesátikilový manažer a cpali se. Michal povídá: Taky máš hlad, i když žereš? Chci tím vším říct, že věřím spíš na střídmost, na geny, na štěstí, na lásku, kterou kuchař do jídla dává. Tedy měl by.

Viděla jsem upoutávku na tuto kuchařku ve slovenštině. Znamená to, že vyjde najednou u nás i na Slovensku?

Ano, vyrábí se obě mutace najednou. Borůfku přeložili jako Jonatánku, i když jsem si představovala Čučoriedku. Naozaj.

Děkuji moc za rozhovor! Barbora Tesařová