Kdysi dávno tu někdo stál,
aby verš do skály vytesal,
verš, který zapomenout nedá
a v minulosti stále hledá:

Vzpomínky,
Kdo je volá?
Tiše v letí v duše skrýš a ptají se
pamatuješ, víš?
To v kameni tu psáno stojí,
asi neměl by sem chodit,
kdo se minulých let bojí.
Já na té skále mnohokrát už stál,
četl znova ten verš,
díval se na řeku a vzpomínal.
Vyprávět by ten kámen mohl,
kdyby jen na chvíli ožil,
kolikrát jsem tady byl
a co všechno jsem tu prožil!
Jako malý plamínek,
mám v srdci Skálu vzpomínek,
s tím výhledem na Berounku,
dobře známou pěšinku
i údolí potoka Vůznice,
nad nímž v lese skrývá se.