Určitě to všichni dobře znáte, když se někam, nebo na něco hodně těšíte, tak se vždycky něco stane, nebo něco nevyjde. Stejné to je u mě i s výpravami na ryby.

Jakmile něco hodně dlouho plánuju, vymýšlím, co všechno ještě nemám a musím dokoupit, tak většinou ryby neberou, nebo se strhne psí počasí a já sedím v přístřešku naštvaný a už v duchu slyším svoji ženu, která mi sice v chytání docela fandí, ale když přijedu po třech dnech zmoklý, špinavý,  hladový a strašně nevyspalý… To zná každý rybář už asi sám. Ale je pravda, že horká sprcha a pár hodin spánku všechno spraví, mamina se směje a na stole voní dobrá teplá večeře a já už zase v duchu plánuju nějakou tu rybářskou výpravu.

Jednou, byl už konec listopadu, a kamarád mě lákal na přehradu na dravce. Musím přiznat, že se mi fakt nechtělo, venku bylo super lezavo, ale protože jsem rybář-srdcař, tak mě samozřejmě ukecal. Měli jsme asi 20  rybiček a já hučel, že jedem stejně jen zarybňovat přehradu, protože stejně chytnem houby.

Hned po náhozu jsem měl záběr a chytil jsem štiku 65 cm. Snad tam na tu moji rybičku čekala s otevřenou tlamou. Byla dobře seklá, tak jsem ji hned pustil. Ve své bručivé náladě jsem si říkal „tak to už mám dochytáno“, ale ryby braly kupodivu dál. Do večera jsem chytil ještě dvě štiky a tři candáty. Kamarád a tom byl podobně.

Jestli jsme vybrali ten správný den D, nebo se Svatý Petr už nemohl dívat na ten můj kyselý ksicht, to dodneška nevím, ale za týden jsme na stejné místo jeli znovu, ale to už jsem se bohužel těšil a výsledek dopadl podle toho.

Psáno pro: Brejle.net