Tentokrát Stopař ePortýra zamířil na jih Moravy. Tam v roce 2022 vyhrála Jihomoravské oblastní kolo Porty kapela VeHiBa a postoupila tak do Celostátního kola do Lesního areálu v Řevnicích. Do něj se v uvedeném roce snažilo probojovat z 15ti oblastních kol 224 souborů. Ostatně číslice 15 je nerozlučně spjata s 56. ročníkem festivalu Porta. Právě tolikrát totiž se staly Řevnice domovskou scénou Celostátního kola Porty. Z jeho prken si v uvedený rok odvezla VeHiBa nejen ikonickou sošku z dílny architekta Miroslava Rabocha, která náleží celkovému vítězi, ale i cenu autorské Porty.

Ahoj Verčo, VeHiBa je pro mnohé neuvěřitelným zjevením. Jste kapela, která se nejen nenechává svazovat žánry, ale má neuvěřitelně našlápnuto. Kam přijedete, tam jste středem zájmu. Navíc o Tobě, jako zpěvačce, se říká s nadsázkou, že máš uvnitř hrudi pravděpodobně jaderný reaktor, je docela těžké nebýt tou přílivovou vlnou energie zasažen. Představ nám úvodem sebe i svou kapelu.

Děkuji za možnost představit kapelu VeHiBa. Tu tvoří má maličkost - Veronika Bartošová a kytarista, skvělý skladatel a muzikant Aleš Vosáhlo. Na bicí u nás hraje úžasný muzikant a člověk Radim Dačev. S Radimen jsme se potkali při spolupráci na dvou kontraktech na zaoceánské lodi, což dohromady bylo skoro rok hraní. Klidnou sílou, kterou nejen já v kapele moc potřebuji, je Martin Švéda, který hraje na basovou kytaru. V této sestavě hrajeme spolu čtvrtým rokem, ale VeHiBa jako taková existuje již šest, možná i sedm let.

Já jsem se s Alešem Vosáhlem setkala asi před osmi lety v Divadle Bolka Polívky, kde jsme oba, aniž bychom se znali, naskočili do kapely, která doprovázela představení Re:kabaret. Jednalo se o představení plné klaunských skečů a humorných scének, které jsme měli podbarvovat hudbou. Oba jsme si o druhém mysleli nepěkné věci, ale po večeru, kdy jsme měli spolu hrát Andělskou od Zuzany Navarové a tam nám nějak došlo, že bychom mohli spolupracovat i jinak a založili jsme VeHiBu. Takže vlastně za to může Zuzana Navarová (smích).

Prozraď, co pro Tebe a skupinu znamená umístění v tak unikátní soutěži jako je Porta a co vše se váže k nejvyšší ceně. Mám na mysli i to, jaké hodnotné ceny jsi si VeHiBa odvezla?

Nemohu mluvit za celou kapelu. Řekla bych, že je vždy ohromná radost, pokud se člověku podaří vyhrát soutěž. Já jsem měla v životě velké štěstí na rodinu a přátele. Moje maminka, někdy v mých pěti letech vycítila můj hudební talent. Od šesti let jsem začala chodit na hudební nauku do dramatického kroužku. Pak jsem začala zpívat ve sboru i sólově. S ním jsme jezdili soutěžit a já jsem tak nešla úplně do neznáma. Za sebe mohu říci, že ta radost byla ohromná. Jsem ráda, že jsme to s klukama vyhráli, protože jsou to skvělí muzikanti i lidi. Byl to pro mě osobně příjemný pocit.

Trochu jsem si říkala, že bude VeHiBa díky tomu více vidět, že se to roznese. Dvojnásobný potlesk diváků ve stoje je něco, o čem někdy muzikanti sní i celý život. A VeHiBa to v jeden den dostala dvakrát! Moc si toho vážíme. Přiznám se, že mě nikdy nešlo o ceny jako takové, ale o to, odvést co nejlepší výkon. Ale pokud mluvíme o věcných cenách, bylo nám ctí, když jsme dostali kytaru od firmy Furch. Více o tomto výrobci furchguitars.com/cs/o-nas. Dostali jsme výborný mikrofon SE od firmy audiopro.cz/o-spolecnosti/ a firemní trička a také účast na dalších prestižních festivalech jako např. Trampský Širák nebo Újezdské babí léto. Cena v podobě festivalů byl pro nás velký dárek.
Jedna z hlavních cen, kterou jsme získali, bylo i nahrávání ve studiu Chevaliere paní Heleny Rytířové. My jsme na to poměrně dlouho čekali, protože tam byly nějaké termínové neshody, ale nakonec jsme letos v srpnu do studia zavítali. Natočili jsme tam tři písničky. Chtěla bych tímto moc poděkovat, protože nás tam Helenka nechala dva dny a my jsme si mohli natočit, co jsme chtěli. Paní Rytířová je neskutečná dáma a hrozně hezky se mi s ní povídá. Miluji jejího psa Artuše i jejího druhého pejska Billa. Práce s ní pro mě byla obrovská radost a laskavost, které se nám od ní dostalo, byla ohromná. Za to jí moc děkuji. Hudební, postprodukční a marketingové studio na facebook.com/ChevaliereStudio/.

Vyvrcholením celostátního finále Porty nic ale nekončí. Mnoho lidí vůbec nemá tušení, co čeká vítěze po posledním finálovém koncertu. Můžeš prozradit, jak muzikantsky vypadalo tvoje léto a podzim? Na kolika a na kterých festivalech VeHiBa vystupovala, kolik jste měli koncertů?

Odehráli jsme ty festivaly, které jsme vlastně měli jako výhru. Na podzim a přes rok moc koncertů nebylo. Neděláme muziku pro peníze, ale za peníze a lidé si nás prostě často nemohou pozvat z finančních důvodů. Nemyslím si, že bychom byli tak drazí, ale je toho spousta, čemu dají přednost před kulturou.

Jistě byl zajímavý i pohled na to, čím se podle Tebe liší Porta od jiných festivalů a popřípadě, co Tě na Portě nejvíc dostalo?

Festival Porta není masová akce, což se mi moc líbí. Já nemám ráda davy lidí. Pro mě je Porta velký, ale rodinný festival v tom dobrém slova smyslu. Nikdy třeba nezapomenu např. na dámy, které naváděly a pouštěly vozidla na louku i do festivalového areálu. To je pro mě zážitek na celý život. Často na ně myslím a věřím, že se jim dobře daří. To pro mě bylo silné setkání, stejně tak jako s Kačenkou a lidmi v Pivním stánku. To jsou zážitky, které se mi nikdy nevymažou z hlavy i ze srdce. Za ty vztahy, které se tam udály a ta přátelství, která se tam navázala, jsem neskutečně vděčná. Na Portě jsou moc fajn lidi. Nenarazíš tam na nikoho zlého nebo nepříjemného. Nemohu mluvit zcela i za kluky, ale pro mě to bylo něco, na co budu vzpomínat celý život.

V Řevnicích jsem se cítila moc dobře. I když se přiznám, že když jsem šla přes pódium, měla jsem obrovskou až strašnou trému. Přesto to bylo fajn a cítila jsem se tam moc dobře. Hrát na Portě a navíc i v celostátním kole v Lesním areálu v Řevnicích pro mě moc znamenalo. Mám dojem, že se nám na Portě i utužilo naše společné přátelství a my jsme si jako celá kapela udělali i výlet na Karlštejn.

Ještě mě tam dostal příběh, který se nám tam stal poté, když jsme věděli, že jsme vítězové. Plná dojmů jsem se šla projít se svojí partnerkou Nikolou a potkali jsme pána, kterému krátce před Portou zemřela jeho dcera. On mě zastavil a říkal mi, že by se naše muzika jí určitě moc líbila. Padli jsme si kolem krku, objímali jsme se a plakali jsme. A to byl pro mě asi nejsilnější zážitek z Porty vůbec! Promiň, že jsem tak dojatá, ale já na toho pána moc myslím a doufám, že se mu daří dobře…

Co pro tebe znamenalo, že tvou písničku mohli poslouchat lidé i v rozhlase? Posluchači si Tě mohli vychutnat v pořadu Karavana Country Rádia i v Českém rozhlase.

Co pro mě znamenalo, že hrají naší písničku v rozhlase? Hrozně moc, protože jeho dosah je prostě obrovský. Je to samozřejmě propagace kapely VeHiBa a toho, co s klukama děláme a snažíme se co nejlépe dělat. Je moc fajn, slyšet, že písnička Zápasím i Haleluja, které jsme napsali společně s Alešem, se líbí. Navíc je to pocta k cenám, které jsme od Porty dostali. To, že nás hráli a snad i budou hrát v Country Rádiu i v Českém rozhlase, je pro nás velká věc. Věřím, že naše písničky někoho zaujmou a on se v nich najde a osloví ho. To, že nás hrají v rozhlase je pro nás velký úspěch a doufáme, že svou hudbou posluchače potěšíme. Velký dík patří celé Portě a Jirkovi Vondráčkovi a také paní Rytířové, protože bez jejího studia a její ochoty, laskavosti nám natočit písničku, by nebylo možné oslovit tolik posluchačů. Pořad Karavana na Country rádiu s VeHiBa je i na youtube.com/watch?v=fXo3ssovu0o/.

Připomenu předcházející rozhovor Stopaře ePortýra s Marií Tilšarovou, která tě označila jako zjevení s neuvěřitelným hlasem a energií. Ráda by si tebe i VeHiBu poslechla, ale podle svých slov, by se na společných prknech styděla stát. V té souvislosti mě napadá, co na to říkáš?

Jsem Ti moc vděčná, že jsme spolu vykomunikovali tuto otázku. Mě by nesmírně mrzelo, kdyby se někdo bál nebo styděl se mnou stát na pódiu. Já jsem samozřejmě živel a mám to asi namíchané v DNA. Mám kubánsko-rómské kořeny. Dost to se mnou mlátí. (Smích) Věř mi, že už to je mnohem lepší. V období své první kapely jsem na pódiu poletovala jako blázen. Zklidnění, ale asi přichází s věkem. Takže pro Marušku - bylo to už horší! Moc by mě mrzelo, že by někdo měl vedle mě strach, že na pódium nepatří nebo abych byla dávaná na nějaký piedestal. Takže tímto přijímám výzvu Marušky Tilšarové a můžeme zkusit spolu něco nazpívat. Nevím, zda to od ní byla hozená rukavice, ale já jí ráda přijímám.

Verčo, existuje někdo, kdo prošel festivalem Porta, kdo Tě hodně ovlivnil a je mezi nimi někdo, s kým bys sis chtěla zahrát na jednom pódiu?

Je těžké říci, jestli mě v souvislosti s Portou někdo oslovil, ale určitě mě oslovil ten pán, se kterým jsme si brečeli v náručí. Nezapomenutelný je pro mě Jirka Vondráček i manželé Hrbkovi. Úžasní jsou Sťáňa Plívová a Miládka Bidmanová ze Svitav. Jsou to lidé, které znám hodně dlouho. Prostě tento především folkový svět je tak malý, že se všichni navzájem tak nějak známe. Největší zážitky jsou pro mě ty o vztazích. A to si myslím, že se na Portě povedlo na výbornou. To, kdo z Porty mě nejvíce oslovil, je pro mě moc těžká otázka. U nás doma maminka hodně pouštěla gramofonové desky. Hodně se tak poslouchali Nedvědi, nebo např. Spirituál Kvintet. Pamatuji se, že měla maminka ráda desku Michala Tučného a Anky Chřestýš. Já jsem ten obal vinylu měla ráda, ikdyž nevím proč. To byly věci, co se u nás hrály často.

Jinak, se mnou je to těžké. Já totiž vlastně hudbu a nové věci moc neposlouchám. V určitém momentu jsem přestala muziku poslouchat, ikdyž vlastně nevím proč. Mně to nevadí a nechybí, já hudbu raději dělám. Interprety, které jsou na nové hudební scéně, vlastně neznám. Např. celou desku Zuzany Navarové jsem slyšela někdy před třemi lety, kdy mi ji pustila partnerka Nikola.

Teď mě napadlo, že kytarista Aleš Vosáhlo a hlavní spoluautor hudby a toho, co s VeHiBou hrajeme, se Porty také kdysi účastnil a ten mě hodně ovlivnil nejen hudebně, ale i lidsky. Já jsem celý život hledala někoho, komu, své písničky dám. To, že právě on je ten pravý a že k sobě hudebně patříme, mi došlo při představení v Divadle Bolka Polívky, kdy jsme zpívali písničky Zuzany Navarové i v autě, při nespočtu společných jízd, které jsme spolu trávili a doufám, že budeme trávit. Jak jsem již dříve řekla, Aleš není jen užasná inspirace, ale i skvělý mužský a muzikant.

Závěrem prozraď svým fanouškům i posluchačům, kam své příznivce teď pozveš?

Po Novém roce bychom chtěli vydat slibovanou desku. Její vydání by nám mohlo zase pomoci otevřít dveře na koncertování a my bychom mohli oslovit i další posluchače. Samozřejmě, že všechny termíny koncertů jsou uvedené na stránkách kapely vehiba.cz/koncerty/ nebo na facebook.com/VeHiBa1book/.

(Poznámka Stopaře: Spirituál Kvintet roce 1968 na Portě v Ústí nad Labem v kategorii Country & western získal 5. místo. V roce 1970 na stejném místě již vyhrála kategorii Folk. V roce 1979 získala Zlatou Portu. V roce 2013 vystoupili jako host v Lesním areálu v Řevnicích po povodních a vydatném dešti. Na stejném, před tentokrát již zaplněnější hledištěm, pak v roce 2016, zavzpomínal i na své vystoupení při natáčení pořadu Porta-50 Českou televizí. V roce 1978 byla Porta v Olomouci. Zde Jan a František Nedvědi, kteří v roce 1972 spoluzakládali skupinu Brontosouři, uspěli nejen v kategorii Interpetační Porta, ale odnesli i Cenu diváků. V roce 2017 uzavřel 10. ročník Porty v Řevnivcích František Nedvěd. O pět let později zde vystoupil jeho syn František ve vzpomínkovém programu na svého otce a legendu, která zemřela o rok dříve.)

Děkuji za odpovědi a přeji ti pevné zdraví, spoustu spokojených posluchačů a pohodové hraní

Roman Roček, Stopař ePortýra