Porta je pro každého, kdo se dostane na prkna celostátního finále, nejen srdcovou záležitostí, ale říká se, že i může být bránou k úspěšné kariéře. Seznam osobností, které Portou prošly a které zde byly objeveny i představeny publiku, by byl neskutečně dlouhý. Jedna generace ovlivňovala druhou. Ty jsi poprvé do areálu Lesního divadla Řevnice, kde vrcholí soutěž písničkářů Porta, přijela jako vítězka Pražského kola Porty 2022. Získala jsi srdce návštěvníků a obdiv poroty. Odvážela sis celkově 4. místo Porty 2022, ale navíc byla tvoje rytmická sekce oceněna za mistrovský výkon.
V čem byl pro tebe jiný letošní ročník Porty, kam jsi přijížděla se svým hudebním uskupením jako postupující do semifinále celostátní Porty? Užila sis to jinak?
V roce 2022 jsem skoro nikoho z organizátorů Porty neznala, měla jsem svých jen pár písniček. Hrála jsem se známými jazzovými muzikanty, kteří mne podpořili (Tadeáš Mesany, Jan Podzimek, Pavel Razím). Představte si, že když mne Jirka Vondráček přivítal u hlavní scény, zeptala jsem se ho, jestli je zvukař!! On se jen laskavě pousmál a řekl, že ne… Zdálo se mi, že to říká skoro pobaveně… Když jsem pak s klukama odjížděla pryč, objevila se jeho postava před autem, které jsem řídila a zamávala nám. A v tu chvíli jsem poznala ten obličej z alba Kousek přízně a vykřikla jsem: Kluci, to je přece ten Jiří Vondráček! Kolegové se mohli potrhat smíchy a já se málem nabourala do stromu. Až několik dní po celé soutěži mi došlo, co se vlastně událo, že jsem byla skutečně v celostátním finále a stála na legendární scéně!
S každým vítězným kolem jsem se sama velmi posunula, začala jsem dotahovat věci do konce a připravila další krok dopředu, hodně jsem cvičila na nástroje, motivovalo mne to. Koncem roku jsem s kolegy natočila debutové album, které jsem sama produkovala a podílela se na míchání. V letošním roce albu “Lodivod” vyšlo na platformách i jako CD.
V roce 2023 už jsem věděla, do čeho jdu a těšila jsem se na radostná setkání s kolegy, protože se vzájemně jako tvůrci podporujeme. Víc jsem se koukala kolem sebe a užívala si vystoupení ostatních, seznamovala se. Porta je báječný hudební happening! Sdílíme spolu různé zkušenosti spojené s tvorbou. Letos jsme s triem, jehož sestava se rok vyvíjela, postoupili do semifinále. Opět to byla čest a paráda být v Řevnicích!
Vyvrcholením celostátního finále Porty nic ale nekončí. Mnoho lidí vůbec nemá tušení, co čeká finalisty po posledním finálovém koncertu. Můžeš prozradit, jak muzikantsky vypadalo tvoje léto a podzim?
Velký kolotoč jsem zatím bohužel nezažila. Ale také jsem nebyla první či druhá! Po soutěži se mi ozvalo několik pořadatelů, ale že bych najednou měla nabídky na festivaly, to ne. Vykvetlo z toho však několik desítek koncertů a dobré kontakty. Pořadatelé mohli mít také dojem, že vlastně neví, koho zvou, protože já hrála vždy sama v základním kole a pak jsem přibírala kolegy, poté jsem natočila album, ale kapela vlastně v této podobě není. To se běžně nedělá, a tak mám asi těžší se prosadit. Před šesti měsíci však vznikla ustálená sestava, složili jsme píseň a vyhráli jsme Junior song Interporta 2023! Což značí, že už jsme na dobré a smysluplné cestě.
Na kolika a na kterých festivalech Monika Sonk trio vystupovalo, kolik jste měli koncertů?
Věřím, že za rok na tuhle otázku odpovím výčtem festivalových podií, na které jsme již rozhodně připraveni! Samozřejmě jsem vždy ochotná hrát i sólově, to mne také baví, ale s triem je to prostě více barev. S festivaly tedy zkušenost nemám, ale hrála jsem s Vítkem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem, pozvali si mne Brzdaři na svůj koncert, Zašití písničkáři, Stará mydlárna v Mělníce, Interporta Ústí nad Labem. V letošním roce jsem měla tu čest křtít nový prostor Folkové mlýnice v Libni spolu s Pavlem Žalmanem, Samsonem Lenkem, Jiřím Dědečkem a dalšími.
Každý festival i publikum jsou jiní, v čem se liší od Porty?
Porta je setkání, oslava původní tvorby, výměna inspirací a to je nesmírně důležité podhoubí pro tvořící hudebníky. A v čem se Porta liší? Atmosférou! Vždyť je to velká soutěž písničkářů, vzájemně se učíme poslouchat se a fandit si, podporovat se.
Zkus stručně říct, co tě na Portě nejvíc dostalo?
Vlídnost, pospolitost, inspirace, přátelství, zdravá soutěživost, přející pozornost!
Co pro tebe znamenalo, že tvou písničku mohli poslouchat lidé i v rozhlase? Posluchači si tě mohli vychutnat v pořadu Karavana Country Rádia i v Českém rozhlase. Ale to zdaleka není všechno! Ve Velkém mlýně v Praze 8 Libni vzniklo nové kulturní centrum s koncertním sálem, kde Monika Sonk trio společně s Michalem Willie Sedláčkem zahajovali vznikající tradici Folkové Mlýnice.
Byl to moc příjemný pocit, když jsem poprvé uslyšela svou písničku Lodivod, jak jí hraje Country Rádio, kam jsem se dostala jako finalistka festivalu Porta v rámci pořadu Karavana. Hodně pro mě znamená i to, že jí mohou posluchači přehrát na (odkaz na YT s pořadem) V tomto pořadu se dokonce stala písní týdne, řekla jsem si: „Tak a už není jen moje, už má svůj život, ať letí éterem a dělá radost!“ Pro mě to znamená osvobození - jako vypustit ptáčka z klece do přírody. Zkrátka kolektivní sdílení je asi největší vyznamenání pro autora. Cítím se poctěná a zároveň to dává písni šanci, že když bude dobrá, lidé si ji budou prozpěvovat.“
Velmi si cením zájmu Jirky Vondráčka a Amunky Navrátilové, kteří mi nabídli zahájit koncertem sezónu ve Folkovou Mlýnici 25.10. 2023. A ihned mi blesklo hlavou, že k tomu přiberu kolegu, jehož nové album poslouchám právě v autě! Bohužel Michal Willie onemocněl den před koncertem a nemohl přijet. Naše spolupráce a přátelství vzniklo právě na letošní Portě.
Od vystoupení na Portě 2022 se mnohé změnilo. Velmi gratuluji k vlastnímu CD. Jsou tam nádherné písničky a velmi zajímavé texty, většinou jsou také tvoje a několik zhudebněných básní. Jsi multi instrumentální. Nemáš problém vyměnit klasickou kytaru za „elektriku“, necháš ráda tančit i své prsty po klávesách. Prozraď prosím, na co všechno hraješ, a představ trochu více muzikanty, kteří s tebou hrají nejen na CD.
Já jsem od dětství hrála flétnu, klavír, kytaru, experimentovala jsem s tvorbou zvuků analogových kláves, zkoušela bicí, byla jsem členkou několika Zlínských kapel, skládala hudbu do divadla.
Přesto jsem si myslela, že neumím napsat píseň. Písničky jsem začala psát až před čtyřmi lety a začalo to zakázkou na dětské představení do Národního divadla. Spustilo to ve mně něco nového, přestala jsem se starat o to, zda umím napsat píseň a napojila jsem se na jakýsi zázračný proud tvorby, částečně se mi to psalo pod rukama samo. Dnes už vím, že si musím umět vytvořit čas a prostor na tvorbu, nespěchat a soustředit se.
Idea, že budu hrát na více nástrojů s lehkostí a bez zbytečných chyb, mě stála spoustu dřiny a efektivního cvičení! Na druhou stranu - teď to mohu předávat učením.
Album Lodivod se mnou nahrál excelentní bubeník Pavel Razím (Michal Prokop trio, JOJO band), na basu, mandolínu a kytary Jan Brabec (známý i Irish Dew), pár písní jsem nahrála s bubeníkem Janem Podzimkem a excelentním jazzovým kontrabasistou Janem Kořínkem, jazzový pianista Marek Novotný nahrál tři písně zcela famózně. Sama jsem nahrála hammond, piano, kytaru španělskou a elektrickou a zpěvy. Natočeno bylo za 6 dní, a byla to radost! Zjistila jsem, že ve studiu se má připravenost a kondice opravdu vyplatila. Pak jsem míchala spolu s mistrem zvuku, produkovala sama - a to byla velká dřina!
Kapela, která nahrála album, nemohla dál existovat pro velkou vytíženost kolegů. Pokud hraješ s profesionály, tak oni mají jediný zdroj příjmů - to je hudba, musíš je zaplatit. Trvalo mi rok, než jsem našla své nynější kolegy, spřízněné duše, kteří hudbu vystudovali i živí se jí, ale zároveň se chtějí podílet na autorském projektu a vložit do něj svůj vklad. A všichni muzikanti, co to teď čtou, vědí, jak strašně těžké je potkat “ty svoje lidi” a udržet je a pěstovat dobré vztahy i hráčské dovednosti. Leader kapely musí být laskavý, překonávat nesnáze a předvídat kam společná cesta vede.
“Monika Sonk a trio ” je nyní v sestavě, která je velmi harmonická, nástrojově nesmírně barevná a naprosto připravená na podia. Anna Kurková hraje na příčnou flétnu a saxofon, Barbora Soukupová na cello a trumpetu, Juraj Gažmerčík na bicí a klavír. Já střídám klavír a kytary. Můj zpěv doprovází všichni vokálem a to je velká radost! Jsme variabilní a tak si nás lze objednat od sólového vystoupení až do kvartet. Tvář naší hudby už ale zůstává kompaktní. Tentokrát Monika Sonk a trio vystoupí 23. listopadu 2023 od 19:30 h v KD Mlejn Praha-Stodůlky.
Na závěr si nemohu odpustit otázku, zda existuje někdo, kdo prošel unikátním festivalem Porta, kdo tě hodně ovlivnil a je-li z nich někdo, s kým by sis chtěla zahrát na jednom pódiu?
Ovlivněná jsem určitě tvorbou Zuzany Navarové a Nerezem, Koa, Zuzanou Michnovou a Marsyas, Druhou Trávou, Buty, ten seznam by byl dlouhý přes celý Portýr… Zahrála jsem si s Vítkem Sázavským a Zdeňkem Vřešťálem, což byl můj sen. A chtěla bych ještě někdy stát na hlavní scéně v Řevnicích se svými kolegy. A kdyby na Portu někdy přijel Sting, tak bych s ním rozhodně chtěla zahrát Fragile!, na který mám český text (smích)
Děkuji za odpovědi a přeji ti pevné zdraví, spoustu spokojených posluchačů a pohodové hraní
Roman Roček, Stopař ePortýra
