Poletíme? - rozhovor s Rudou Brančovským

Po čtyřleté pauze strávené v Praze se výtvarník Rudolf Brančovský v roce 2006 vrací zpět do svého rodného Brna. Za sebou má šest let hraní s dříve brněnskou, později pražskou kapelou Veselá Zubatá. V hlavě si přináší sen o nové pružné formaci, která by bavila lidi a hlavně jeho.

Na evangelické bohoslužbě v Brněnských Husovicích je svědkem velice netradičního pojetí církevní hudby. Dvacetiletý pianista Ondřej Hájek vráží synkopy všude, kam může, a jazzuje klasické sborové písně. Na trubku ho doprovází šestnáctiletý bratr Jáchym Hájek a nad vším se vznáší jazzová sóla mladičkého patnáctiletého talentovaného houslisty Vojtěcha Konečného a protože jsou vášnivými vyznavači Veselé Zubaté, nemusí je nijak složitě přemlouvat. Z Olomouce se dostaví i Rudolfův kamarád, funky basista Honza Beran. Ještě v roce 2006 se na bicí přidává další Rudolfův známý Petr Cígl. Domlouvají se na společném názvu Poletíme? a odehrají první společné koncerty.

V roce 2007 se Petr Cígl s kapelou loučí a na začátku roku 2008 přichází bubeník Daniel Černý (Hoochie Coochie band). Jeho jednoduchý a řízný styl ovlivněný blues se k šramlu Poletíme? přesně hodí a vzniká ten pravý a chrakteristický zvuk kapely. Tím je je doplněna sestava, která pokračuje beze změn až do současných dnů. Kapela tak natočila svůj debut Jednoduché písničky o složitém životě, a to, že to kapelu spolu baví, se mohou převědčit nejen návštěvníci koncertů, ale i čas od času mohou i kolemjdoucí při cestě brněnským centrem.

Ve stejném složení se formace na jaře 2010 vrací do osvědčeného G studia, aby opět natočila písně na desku s názvem Skupina dobře vypadajících mužů. V dubnu 2011, tři dny po zveřejnění „slavného“ videa - Václav Klus a protokolární pero, se kapela rozhodne natočit píseň a klip parodující toto video. Tu na kanále www.youtube.com za několik málo dní shlédlo přes 120 000 lidí. To přitáhlo ke kapele nebývalou mediální pozornost a tak se dostává i na stránky bulvárního tisku.
V průběhu posledních jste kapelu mohli vidět například na festivalech: United Islands, Colours of Ostrava, Trutnov, Rock For People, Benátská noc, Eurotrialog, Zahrada a na dalších místech po celé ČR. V roce 2012 vydává kapela svoji třetí řadovou desku Kroskántry.

Rozhovor s Rudou Brančovským (Poletíme?)

Když jste připravovali nové album, byli jste rozhodnutí zabrousit do country již delší dobu?
Od začátku díky naší hudební nevyhraněnosti lítáme mezi různými žánry. Já sem pro sebe prostě znovu objevil mnou dávno zapomenutý svět hudební kántry romantiky. Jsem si jist, že díky našemu rošťáckému podání přestane být country pro některé lidi sprosté slovo. Naschvál tedy nepíšeme country nýbrž KÁNTRY! Velkou radost mi udělala spolupráce s legendárním banjistou Sváťou Kotasem. Ten to táhl s Poutníkama za jejich nejlepší éry společně s Robertem Křesťanem. Nahrál nám na desku bajistické pošušnáníčko a bude také hrát na našich křtech. Moc nás to spolu baví. Kántry deska Poletíme? je prostě vychýlení směrem na který jsem právě dostal chuť. Deska další už pravděpodobně tolik kántry zase nebude.

Banjo je vůbec typický nástroj pro zvuk Vaší kapely. Snažili jste při závěrečném mixu nastolit spíše „kántry“ zvuk“ nebo naopak to udržet Váš špinavý „pub sound“?
To co na nové desce slyšíte, je shoda mezi třemi přístupy. Je to shoda mezi mnou, jakožto zastáncem co nejšpinavějšího zvuku, podobnému našim koncertům. Dále náším dvorním zvukařem Jiřím Topolem Novotným, který jako profesionál, má tendenci všechno čistit a ladit. Nakonec pohledem Sváti Kotase, profíka z říše bluegrass and country. Ten se na to díval zase z úplně jiné strany. Řekl bych, že jeho přínos ke konečnému zvuku desky je zásadní.

Autorsky je nové album opět Tvoje práce, ostatní nemají chuť přispět?
Naštěstí ne. Akorát bubeník Kačer prý složil nějakou novou písničku o dinosaurech. Kapela je autorsky celá moje a chci, aby to tak zůstalo. Každý má ale právo říct, že píseň, kterou jsem přinesl, hrát nebude. To se ale nikdy ještě nestalo. Mám pocit, že kluci se naopak těší, s čím zase přijdu.

Po druhé řadové desce jste hráli i na jiných žánrových festivalech než dříve. Jaké to bylo?
My hrajeme vlastně všude. Městské slavnosti pro páprdy a děcka, který na tebe čumí a lízají zmrzlinu. Folkový festival zase ocení přirozený jazyk. (Ano sprostá slova je taky moc baví!) Punkáči v bahně na Trutnově jsou taky moc spokojení. Hráli jsme na narozeninách starosty jednoho města, na studentské párty, na historickém jarmarku i na bohoslužbě! A hráli jsme dokonce pro děti i ve Studiu Kamarád!

Vulgární výrazy se v Tvých textech objevují od první desky. Neměl jsi s tím někdy na koncertech problém?
Jestli s tím má někdo problém tak pravděpodobně na náš koncert vůbec nepřijde. Když mu to vadí na festival, tak si může jít poslechnout něco jiného nebo si zajít koupit pivo a párek. Když se praštíš kladivem do prstu většinou, neřekneš: Jejda to jsem ale nešika..ŽE? A o tom to celé je. Moje písničky na vulgárních výrazech nestojí. Jsou tam, protože jsou i ve mě a s vulgaritama vystihnu lépe to co chci říct. To je přece kurva jasný ne?

Občas zvete na lidi na podium, jednou jsem viděl na podiu nejméně dvacet polonahých lidí. Jaký je rekord?
Ano, to byl podařený večírek je to i na youtube.com. Poletíme? - naháči - velryba. Hlavně třeba v Brně na nás létají podprsenky a lidi se vyslékají. Já jim občas také hodím košili, ale tu mi pak někdo ukradne, tak to už dělám jen výjimečně. Každopádně občas stačí jeden obdařený člověk z davu na podiu a je to megašou! Například jedna slečna, která v písni Sado maso na větu („Tvůj přítel je lepší než já“) po které měla zřetelně odpovídat ANO, stále opakovala I JÁ. A my jsme se skládali smíchy! Byla úplně mimo, nešlo jí to vysvětlit a krásně tím pozměnia význam té písně. Byla nádherně roztomilá a vtipná.

Kapela přečkala beze změn celou dobu od poslední desky. Vládne pohoda?
Vládne, protože většinu odpovědnosti za věci, které děláme, nesu na svých zádech já. Jsme každý jiný a každý umí, něco, co se ostatním hodí. Bohužel, jen pianista Ondřej je tak tichý člověk, že o něm prakticky víme pouze to, že umí hrát dobře na piáno. Bojíme se, abychom ho někde po koncertě nenechali. Naštěstí moc nepije tak pokaždé nastoupí do auta sám.

Zdroj: http://www.indies.eu/

Foto: Drahomir Stulir