Ashia Grzesik: Slovanka z Nového světa

Krátký rozhovor s mladou polskou šansoniérkou, která právě u nás koncertuje. Začátkem května navštíví Českou republiku violoncellistka a zpěvačka Ashia Grzesik. Pod názvem Ashia and the Bison Rouge odehraje šest koncertů v Praze, Brně, Ostravě a Rožnově pod Radhoštěm.

Návštěvu zašťituje hudební cyklus Open Mic, který během své pětileté existence uvedl na scénu více než 250 písničkářů. V krátkém rozhovoru vedeným jeho vedoucím Janem Řepkou tato osobitá šansoniérka přibližuje vlastní původ, způsob práce a vztah ke střední Evropě.

Jak je to vlastně s tím tvým původem?
Narodila jsem se v polské Wroclawi. Do Spojených států naši emigrovali, když mi byl rok a půl. Bydleli jsme porůznu, většinou na západním pobřeží. Nakonec jsem zakotvila v oregonském městě Portland.

Cítíš se tedy spíše jako Polka nebo jako Američanka? Který z těch kořenů sahá hlouběji?
Kořeny mám polské, větve americké. Myslím, že z metafyzického hlediska jsou silnější ty polské kořeny, ovšem vzato kulturně a společensky stoprocentní Polka samozřejmě nejsem. Moje myšlenky a představy jsou z velké části poznamenány tím, že jsem vyrostla na západním pobřeží Spojených států. Mám akcent, ale vychována jsem byla tam. Projeví se to vždy, když mluvím se svými přáteli v Polsku, a oni to cítí také. Tak budu asi někde na pomezí – Slovanka z Nového světa („Slavic Soul in the New World“), dalo by se s uměleckou nadsázkou říci.

Studovala jsi vedle violoncella ještě něco jiného?
Učila jsem se trochu také na klavír, ale můj hlavní zájem a volba byly vždycky violoncello a zpěv. 

Dokázala bys říct, co ti toto klasické studium dalo především?
Disciplínu a techniku. Bez nich bych se neměla při vlastní tvorbě ani při neustálém cvičení oč opřít. 

Máš při komponování před očima jasný ideál, k němuž míříš, nebo se více poddáváš improvizaci?
To skutečně záleží na tom, co chci sdělit; při své práci se přirozeně pohybuji mezi oběma póly, od uváženého hledání po volnou improvizaci. Dostanu-li nápad takříkajíc z čistého nebe nebo jsem náhle inspirována, tak si to okamžitě nahrávám nebo zapisuji. Chci-li říci něco konkrétního, pak píseň kládám kousek po kousku. Někdy si ráda jen tak bezcílně a dlouho hraju a přitom se snažím zachytit cokoli zajímavého, co mi cello přinese; jindy nad ním cílevědomě sedím a pracuju jako sochař.

Jak často jezdíš do Evropy? Hrála jsi někdy v České republice?
Do Polska se snažím vracet alespoň jednou, výjimečně dvakrát za rok. V České republice jsem zatím hrála jen jednou, ale přijetí bylo skvělé. Vím, že mě tehdy překvapilo, když chtěli posluchači na koncertě v Brně, abych mluvila raději polsky než anglicky. Možná to zní hloupě, ale když na to tak vzpomínám, ten výlet byl pro mě skutečně magický.

Tři věci, které si představíš, řeknu-li Česká republika nebo Praha:
Pohostinnost, tajuplnost a – co se týče Prahy – štěstí, že se jí během světové války vyhnulo rozsáhlejší bombardování.

Děkuji za rozhovor.

Program turné na příští dny:
3/5 Rožnov p/R, Harcovna, 19:00 (+ Beata Bocek // www.beatabocek.com) 
http://www.facebook.com/events/425574434134805
4/5 Brno (www.ashiagrzesik.com) 
5/5 Praha, Rybanaruby, 20:00 (+ Beata Bocek // www.rybanaruby.net) 
http://www.facebook.com/events/320091431389013

* V rámci pořadu Open Mic bude hrát Ashia Grzesik pouze kratší, asi půlhodinový blok.


Ashia and the Bison Rouge
medailon

Klasicky vzdělanou violoncellistku a zpěvačku polského původu Ashiu Grzesik nelze přinejmenším v jejím domovském Portlandu (USA) přehlédnout. Působí zde totiž ve dvou z nejvýraznějších hudebních uskupení: Portland Cello Project je proměnlivý ansámbl „cello-maniaků“, kteří vám zahrají cokoli (od Vlacha po Bacha), kdekoli (od televize po sport bar) a s kýmkoli (od Petera Yarrowa po Dandy Warhols); Vagabond Opera je pak její kmenová kapela, která nabízí ostrou kabaretně laděnou show plnou kostýmů, make-upu a vášnivých rytmů.

Podobně laděná, ovšem klidnější, jsou také vystoupení sólová vystoupení Ashiy Grzesik, která uvádí pod názvem Ashia and the Bison Rouge. Její barvitý kabaretní projev sahá od vážné i nevážné klasické hudby přes lidové nápěvy polské a cikánské až po bluesové, jazzové a rockové inspirace Nového světa.

Ne náhodou ji místní tisk řadí k nejzajímavějším ženám na scéně: „Ashia Grzesik, to je hotová koláž hudebních inspirací. Bezprostřední jako Joanna Newsom, starosvětská a dramatická jako Regina Spector, nekompromisní jako cello-punkerka Bonfire Madigan, navíc s rejstříkem sahajícím od altu jak z hrdla Amandy Palmer po operní soprán àla Maria Callas. Zkrátka od všeho trochu.“

Ashia Grzesik na svém aktuálním polsko-českém turné představí svá dvě alba a zároveň založí sbírku na realizaci třetího. Více informací na stránce www.ashiagrzesik.com

Foto: BenZMund