Kdo se stane držitelem zlaté, stříbrné a bronzové Porty 2010? O tom bude rozhodovat i úžasná zpěvačka Pacifiku Marcela Voborská. Výběr určitě nebude snadný – přijďte se přesvědčit osobně do Řevnic ve dnech 25. – 27. června 2010.

Pár slov o sobě napsala sama Marcela:

Zpěvu se věnuji od předškolního věku, 10 let v pěveckém sboru ve mně zanechalo hluboké stopy, co jsem se tam naučila, zúročuji po celou svoji pěveckou kariéru. Miluji vícehlasy, krásné melodie, které ve mně něco vyvolávají a oslovující texty. V osmnácti letech jsme s dalšími hudebními nadšenci založili skupinu Louisiana, podle osady na Kocábě, kde jsme trávili veškerý volný čas. Začali jsme posléze vystupovat i podiově, zúčastňovali se různých, tehdy dostupných, soutěží, jako byly Písně dlouhejch cest, Porta a sklízeli i úspěchy.

V roce 1982 jsem nastoupila do skupiny Pacifik, kde působím dodnes. Jsem vlastně nejdéle působící zpěvačka Pacifiku. Své skladatelské a textařské sklony jsem uplatňovala jak v Louisianě, tak na svých sólových projektech - CD Řetízek a Co z toho máš. Tomu předcházelo ještě CD Ztracený tratě, které vyšlo v rámci Pacifiku a kde mám jednu autorskou skladbu. V současné době se zpěvu věnuji již jen jako životní zálibě a velké lásce.

Přijala jsi ráda roli porotkyně Porty 2010? Nikdo tě nepřemlouval?
Nikdo mě nepřemlouval, byla jsem seriozně oslovena, zda tuto nelehkou úlohu vezmu a já přijala. Doufám, že se potom zase nerozpoutá na stránkách Porty debatní peklo, jako tomu bylo před několika lety! Přece jen jsem, abych tak řekla, porotcovský nestor. Uvidíme...

Myslíš, že účast na Portě má lehčí soutěžící, nebo porotce?
Lehčí to nemá nikdo...Obě strany jsou pod těžkou palbou té druhé. Rozdílné jsou pouze kvalifikace. Soutěžící by měli naprosto suverénně zvládat nástroje, ovládat hlas, chování na jevišti, aby byl i vizuální prožitek. Důležitá je, samozřejmě, melodie a sdílnost textu, o zvládnutí českého jazyka nemluvě. Obrácené přízvuky jsou dost časté a upřímně, tahá mě to za ucho a ubírá na "bodech". Bohužel je to jev častý, patrně se pohrání si s textem pokládá za zbytečnou práci.

No a porota by zase měla mít schopnost kvalifikovaně posoudit nosnost melodie, obsah textu a jeho stavbu, samozřejmě musí s melodií korespondovat. Instrumentální stránku posoudí muzikanti a hráči na nějaký nástroj. Na mně osobně také dost působí už samotný příchod na jeviště a oblečení aktérů, to je ten vizuální dojem. Bohužel sleduji, že dosti podceňovaný a opomíjený. No a pak se soustředím na intonaci, výslovnost, vokály, jejich barevné sladění, prostě těch faktorů je víc...A pak je z toho celkový dojem, že?

Jaké tři písničky by sis ze svého dosavadního repertoáru stoprocentně zvolila jako soutěžící a pokusila se zaujmout publikum i porotu?
To by záleželo na doprovodné kapele. S Pacifikem by to určitě byla Kavárna Slávie, Bát se nemusíš a Koukej se hnout. A s kapelou, která mě doprovázela na mých CD by to byl Kovboj, Jsem to já a Dům z tónů.

Měla jsi možnost slyšet všechny finalisty? Máš tajné tipy na vítěze?
Z finalistů jsem měla možnost slyšet pouze ty, které jsme nominovali na Pražském finále. Byla tam jedna skupina, která mě velmi zaujala, ale dostala se do semifinále celostátní Porty v Řevnicích, takže doufám, že porotu osloví a uvidíme ji na hlavní scéně.. Jinak čas mi nedovolí, abych objížděla ostatní krajská kola, nechám se, neovlivněna, překvapit nabídkou v hlavním klání.

Brala bys začínat v dnešní době? Kdyby ti někdo umazal roky koncertů, potlesků, omládla bys...
Ó adonai, omládli jsme! Jako císař Rudolf v mém oblíbeném filmu! Docela bych to brala, začínat v dnešní době. I když je konkurence veliká, tím spíš. Donutí to k velkému úsilí pořádně na sobě zapracovat. Snažila bych se nebýt při zdi, třeba bych se i naučila tomu tzv.drzému čelu, které je jedním z předpokladů pro kariéru v dnešní době. My jsme byli svazováni dobou a diletanty, kteří veleli. Nedbalo se na to, jaký je text, ale na to, zda v něm nejsou protistátní jinotaje. I jiné, nepochopitelné příhody se stávaly, například, když jsem na soutěži Děčínská kotva měla na kruhové náušnici malý křížek, pětkrát za mnou přiběhla produkční, že bych ho měla sundat. A o tom, kdo vyhrával takové soutěže a kdo fundovaně posuzoval výkony, by bylo dlouhé povídání.

Dneska můžou mladí ve svých písničkách vyzpívávat svoje postoje, problémy, lásky a názory naprosto svobodně, bez toho, že by jim jejich tvobu někdo zakazoval. Tak je to správné a upřímně jim to přeju. Můžou i naprosto svobodně ztepat porotu za její práci, když mají pocit, že bylo ublíženo. A jedno, zda oprávněně. To je ta svoboda a já jsem ráda, že jsme se jí dočkali!

Děkuji za rozhovor a na Portě ahoj!