O oblíbených písni?kách i p?ipravované Port? 2009 v ?evnicích 26.- 28. 6. 2009
Skv?lá kytaristka a zp?va?ka V?ra Martinová, ?asto ozna?ována jako královna ?eské country hudby, vydala celkem dvanáct desek, z nichž je n?kolik zlatých a jedna platinová. V roce 2006 vyšlo zatím poslední CD „V??ím svým sn?m“, na n?mž spolupracovala s britským zp?vákem, skladatelem a kytaristou Jamie Marshallem, s jehož p?isp?ním se do repertoáru V?ry Martinové dostávají prvky soulu nebo folk rocku. K jejím nejznám?jším písním pat?í Plá?ou tvoje modré o?i, Malý d?m nad skálou, Až na vrcholky hor, Dala jsem lásku ?ekám, Nebe, peklo, ráj.

Za dobu svého působení na špičce country hudby – dělala jste si vlastní žebříček svých písní, co do oblíbenosti u Vašich posluchačů?
Ne, žebříček jsem si opravdu nedělala. Ale samozřejmě za ta léta vím, které písničky takzvaně nestárnou, takzvaně mi je nikdo neodpáře a musí být zařazeny do koncertního repertoáru asi až do konce mých dní...

A ještě jinak - jaká Vaše píseň je Vám nejmilejší a proč?
To je opravdu těžké takto jednoznačně určit. Těch písní je víc. Je to podobné, jako s dětmi. Také nejsou všechny stejně krásné, mají každé jinou povahu, někdy vás některé trochu štve, ale přesto je máte všechny ráda. A takových “dětí” mám desítky. I když některou píseň třeba na čas opustím, zase se k ní po čase ráda vrátím. Jsou samozřejmě z té více než stovky i písničky, které mi k srdci nepřirostly, takové hříchy mládí. Některé z nich po mně posluchači dokonce vyžadují. Tak občas udělám kompromis a zkouším si tu “neoblíbenku” upravit tak, abych ji mohla s čistým svědomím zazpívat i dnes. Občas se mi povede najít si k ní vztah a omilostním ji. Přesto je jedna píseň, kterou zpívám stále - a stále moc ráda. "Až na vrcholky hor" Pavla Krejči a Edy Krečmara. Snoubí se v ní dokonale krásná melodie s výborným textem. Je v ní poezie, příběh, realita, nostalgie...

Na svých koncertech vystupujete společně s Jamie Marshallem - hudebníkem a také skvělým kytaristou, nebo Josefem Mladým – známým komikem z dua Náhlovský – Mladý. Jaká náhoda Vás svedla dohromady s oběma společníky při vystoupeních?
To je každé úplně jiná píseň. Jamieho jsem poznala před několika lety, poprvé jsem ho slyšela na festivalu, kam ho pozval Slávek Janoušek. Pak jsem se s ním potkala po dlouhé době, Jamie se totiž do Čech začal častěji vracet a můj muž s ním, shodou okolností, hrál v jedné bluesové kapele. Moc se mi líbil jako muzikant a ještě k tomu měl svoje výborné písně. Požádala jsem ho o nějaké na mé cédéčko a vznikla z toho nakonec tahle spolupráce na léta. Doufám, že nám to vydrží, protože nás to zatím pořád moc baví... S Josefem se známe už řadu let, stýkáme se i jako rodiny, strávili jsme spolu několik kouzelných dovolených, máme společný humor, jsme oba vodnáři, dokonce narození ve stejný den, i když jiný rok. Prostě nás to spolu bavilo, na těch dovolených jsme se prochechtali a prozpívali vždycky až k téměř ranním hodinám. Tak proč se o to vlastně nepodělit i s publikem! Na Pepovi mě moc baví jeho nesmírná pohotovost. Byť máme jakousi osu pořadu danou, nikdy není žádné vystoupení stejné.

Vzpomenete si na „povedené přeřeky“? – Jaký má největší ohlas?
Je to jeden, který se týkal kulatých brejlí mého muže. Ale ten nebudu tady prozrazovat, protože patří publiku na vystoupeních.

Budete i letos hostem festivalu Porta v Řevnicích. Už víte, co si na Vás pořadatelé připravili?
Něco se chystá, Jirka Vondráček je neúnavný a stále vymýšlí nové věci jak Portu ozvláštnit, za což mu jistě patří dík. Takže se těšte a přijďte se podívat. Přece nemůžu prozrazovat něco, co by asi mělo být překvapením.

Budete mít trochu více času než loni, kdy jste v průběhu festivalu ještě sama jinde koncertovala?
Léto je obdobím festivalů, takže je hodně práce. Ovšem Portu mám doslova za humny, takže pokud nebudu zrovna někde v Tramtárii, tak se přijdu podívat i na své kolegy.

Díky za rozhovor! (ptala se Barbora Tesařová)