Petr Novotný, kterého se ptal Aleš Hrbek, kterého se ptal René Matlášek, kterého se ptala skupina Ladybirds, které se ptala Adélka Bohadlo, které se ptala Pavlína Jíšová, které se ptala skupina Madalen, které se ptal Petr Bende, kterého s ptala Věra Martinová a které se ptal Petr Kocman,
se ptá Petra Havrdy.

Jakou nejstarší vzpomínku máš spojenou s Portou?
Někdy kolem roku 1983 mi poslal dopis, můj spolubojovník a letitý kamarád Libor Siebenburger (s Liborem jsme se potkali na vojně a od prvního brnknutí do kytary to bylo ono, a pak jsme spolu mnoho let hráli a sdíleli pohnuté hudební osudy folkového dua " Pohled") co kdybychom si jen tak ze srandy jeli zahrát na oblastní kolo Porty do Chrudimi. V krátkosti, bez ambicí a přehnaně sebevědomých očekávání jsme skončili ve finále Porty na Lochotíně a těch 16 000 lidí v hledišti bylo pro nás ušáky zážitkem na celý život. Ještě teď mi běhá mráz po zádech, když si na to vzpomenu.

Za svou pohnutou hudební sezónou jsi prošel spoustou kapel a zábavních souborů. Pamatuješ si všechny, a na které těleso nejradši vzpomínáš?
No zkusím to dát dohromady.
Asi první významnější hudební zkušenost jsem měl v 17ti, kdy mě známý v práci , který hrál v tehdy renomovaném tanečním souboru pana Středy pod hlavičkou n.p. Gumokov, hodil lano, jestli bych s nimi jezdil jako zvukař. V tom věku to byla velmi poučná lekce od starších, zkušenějších kolegů a kolegyň ve všem, co takový taneční orchestr potřebuje ke svému fungování na jevišti i za ním. Občas jsem si s nimi i zahrál a zaskakoval za kytaristu, když měl zrovna jiné povinnosti u baru nebo v zákulisí.
Před vojnou jsem se pak nějak octnul v kapele Tarantule, ta asi dodnes hraje, a byla to klasická zábavovka.
Na vojně naše osudové setkání s Liborem a naše dlouhodobé společné hraní v Pohledu, s přestávkami až někam k roku 2002.
Po vojně chvíli záskok v hořické kapele Apokalypsa.
V roce 1987 přišla překvapivá nabídka od Lenky Filipové do Domina.
V Hradci si Pavel Urban založil kapelu Bonobo, dokonce jsme s ní soutěžili na Portě ve Svitavách, a já v ní hrál dokonce na bezpražcovou baskytaru, (tímto se omlouvám panu kolegovi Novotnému, ale taková byla doba) byla to skutečně bezpražcová Jolana, ze které někdo dost, výstižnější slovo mě nenapadá, "urvalým" způsobem odstranil pražce. Pavel psal velice pěkné folkrockové písničky a je škoda, že se o tom moc neví.
Z Bonoba se přirozeným procesem zrodila kapelka PHC (tedy Pešovi, Havrda Coufal) to byl takovej bigbítek a dodneška občas funguje.
Pak kratičké metalové období s kapelou Virgin.

Následovalo asi nejhlučnější období s "Piráty 44", to byl fakt strašnej nářez, ale hráli jsme po celé republice a bylo to hodně intenzivní.
Při tom všem jsme průběžně hráli náš "vesnický folk" s Pohledem.
K tomu souběžně ještě naše kapela s Ivou Marešovou, pak kapela MTS s Pavlem Rybou, prostě ty devadesátky byly nějak zhuštěný, do toho jsme měli ještě kapelu v Klicperově divadle, na živou produkci při různých divadelních hrách.
V té době jsem pracoval v ČrO HK jako hudební dramaturg a režisér. Můj tehdejší kolega Václav Souček se mě jednou na vysílání nevině zeptal" co děláš dneska večer? pojeď s námi hrát do Brna" Tak jsem byl anektován do hradecké legendární Lokálky. To byla škola života.
1997 vznikla kapela WildWest, takové moderní country a jižanský rock. Naše motto bylo, že hrajeme tak, aby se Country nažralo a BigBeat zůstal celý.
Hráli jsme a dodnes hrajeme jak své vlastní písničky, tak věci od Eagles, Lynyrd Skynyrd, Trevise Tritta a další.
Skoro celou tuhle kapelu jsme pak použili na projekt k nedožitým 60tinám Johna Denvera. Kapela se jmenuje Eagles and Horses a jejím hlavním protagonistou je Radek Novák, ta reinkarnace byla a je hodně přesvědčivá, mimo Radka v kapele zpívaly i sestry Zaňkovy, Ajka Troníčková, Míša Hanzlová. A zahostovali si s námi Tomáš Linka, Míša Leicht a Petr Kocman.
S Míšou Hanzlovou jsme pak několik let vystupovali jako kapelka Dreamtime. Hráli jsme věci, které se nám líbily. Od Norah Jones, Sheryl Crow přes Floydy až k Ozzymu.
V roce 2005 mi někdy v létě v půl jedné v noci zvoní telefon. Volá Honza Brož, jestli bych s nimi chtěl hrát v Devítce. My už měli nějakou spolupráci jak na desce Devítky, tak Wild Westu za sebou, tak jsme si plácli a bylo z toho 11 let.
Během těch let jsme se podíleli, nahrávali, produkovali muziku s Jirkou Maškem. Mimo jiné zde vzniklo i solové CD Míši Leichta a k němu i nějakou dobucí kapela Leicht cavallery. O několik let později vznikla kapela Cross Country a ta byla pro změnu kolem Ilon Leichtové a pokračovala s Barborkou Fialovou.
V roce 2016 jsme obnovili Wild West s tím, že si občas zahrajeme a zatím se nám to utěšeně rozrůstá.

Na jaře 2017 jsem byl přizván do Žalmanova Spolu a tím se mi splnil sen a mohu se věnovat muzice bez různých, někdy až nedůstojných způsobů jak zaplatit složenky.
Neumím vybrat na kterou kapelu vzpomínám nejraději, všemi jsem žil hodně intenzivně. I když to co jsme zažili s Wild Westem, bylo asi nejdál, ale je to tím, že je to naše dítě, naše autorská kapela, vlastně jediná, kde hraju i své písničky.

Dlouhá léta jsi součástí bohaté a živé hradecké, v širším smyslu východočeské, hudební scény. Které osobnosti měly na vaši hudební kariéru největší vliv?
Jednoznačně můj redakční kolega v rádiu Jirka Štusák. Díky tomu, že jsme mohli točit v hradeckém rozhlase v dobách, kdy mělo rádio ještě studio, měl jsem to štěstí, že jsem mohl Jirkovi, jako režisérovi, koukat pod prsty a učit se. Jiřík byl velký praktik s velmi suchým smyslem pro humor. To vše v symbióze s Liborem Siebenburgerem mým parťákem v Pohledu.

Pak i celá řada dalších se kterými jsem buď hrál, nebo sessionoval, namátkou Miloš Dvořáček st. a nakonec i ml. Vašek Souček a kluci z Lokálky, vlastně všichni.
Každý tě může něčím inspirovat. Na mně měla hlavně vliv hudba, kterou jsem poslouchal a učil se z toho. A to by byl hodně dlouhý seznam od namátkou Georgese Bizeta, přes Led Zeppelin, Pink Floyd, Joni Mitchell, Marsyas, AG Flek, Pat Methenyho, Chesapeak, Rush, bluegrass, jazz až po lidovou hudbu.

Prozraď něco o své legendární sbírce kytar? Kolik nástrojů ti prošlo obývákem (jestli to jde spočítat) a kolik jich momentálně vlastníš?
Momentálně mám doma 16 nástrojů, z toho tři akustiky, Dobro, jedno Tele s rezonátorem jako takový Lapsteel a zbytek jsou elektriky.
A jestli jsem si vzpomněl na všechny kytary, tak zatím to bylo 13 akustik, 3 dobra a 28 elektrik. Tuhle jsme se o tom bavili se ženou, jen tak cvičně jsem zadal Eric Clapton a první co na mě z Googlu vypadlo byla zpráva, že Clapton vydražil v charitativní sbírce svých 200 kytar. Dost mě to uklidnilo. Na rozdíl od manželky.

Během koronavirové pandemie jsme jezdili do studia Petra Michala natáčet album Všechno je teď, a cestou jsme museli projíždět přes policejní checkpointy, zároveň jsme v divadle Semafor pořídili televizní záznam koncertu, kde nebylo publikum, jenom šest kameramanů a televizní produkční, všichni v respirátorech. Jak na tuhle dobu vzpomínáš?
Přiznám se, že jsem se tehdy bál, že už to tak bude navždy, a že se se z toho už nikdy nevyhrabeme. V současnosti jsem se už párkrát přistihl, že mi to přijde zvláštní, lidi chodí bez respirátorů a podávají si ruce, dávají si pusy a mám z toho pocit jestli se to fakt doopravdy stalo, jestli se mi to nějak nezdálo nebo co? Zvláštní. Ale někde vzadu cinká ten varovný zvoneček a našeptávač podsouvá  "...hele, bacha, kdoví co to přijde příště..."
No a ten Semafor byl fakt peklo :-) Hráli jsme do tmy, protože z těch kamer i kameramanů byla vidět jen červená LED dioda kamery, která byla právě v záběru.
Jinak v hledišti naprostá tma. Dohráli jsme písničku a hrobové ticho, ani z režie nic, třeba jako "Berem! nebo "Kluci, dáte to ještě jednou, nám se tam něco nezdálo."
Nic, bez reakce, bez odezvy.
V životě jsem nic takového nezažil a v jednu chvíli jsem byl na pokraji sil a myslel jsem, že to nedohraju. Prostě jen výdej energie a nic co by tě nakoplo, nebo vyhecovalo. To už fakt nechci .
Velké plus byla práce na desce "Všechno je teď", díky lockdownům jsme na to měli čas a mohli si s tím fakt vyhrát.
Člověk by si měl pamatovat ty hezké věci.

Působení v redakci České televize ti nejspíš taky hodně dalo (nebo vzalo?). Jak se podařilo skloubit časově náročnou práci kameramana s ježděním po hudebních štacích?
Nedařilo se.
Zpravodajství v televizi je adrenalinový sport. Soužití s redaktory je většinou očistec, ale za ty roky jsem to asi pochopil. Jsou to stejní magoři jako muzikanti, akorát neumějí většinou nic hrát, tak se musejí seberealizovat jiným způsobem. Ale většinou je to naplňuje a mají dobrý pocit z té investigace. Pouze mají tu smůlu, že jsou pod tlakem editorů a vysílacích časů a bohužel, pokud přijde nějaká zpětná reakce, bývá to většinou ve formě nějakého průšvihu. Je to jiná závislost, než když se to povede a přeskočí jiskra mezi publikem a pódiem. Každopádně jsem se deset let pátek co pátek modlil, aby nespadlo ve východních Čechách letadlo, nebo bouchl Semtín.

Při své práci v rádiu ses denně potkával s nedávno zesnulým Václavem Součkem, který byl vyhledávaným konferenciérem festivalů a obecně známou figurou na české akustické scéně. Poděl se o nějakou zajímavou vzpomínku na něj.
Hm, to by bylo na knihu. Příhod z Lokálky, ale i odjinud je opravdu hodně a zvláště ty, v kterých figurovali naši úhlavní přátelé, budějovičtí Nezmaři jsou velmi pikantní a publikovatelné až po 22 hodinách. Ale musím s úctou vzpomenout na Václava, jako na jakéhosi mentora mé diplomové práce na konzervatoři. Psal jsem tehdy na téma naši folkoví interpreti a jejich techniky a způsoby doprovodů na kytaru. Ne, že by o té technice něco věděl,(i když cesty kdoví, on byl znalcem téměř jakékoliv problematiky) ale znal všechny, o kterých jsem psal a mohl jsem to díky jeho znalostem doplnit spoustou drobností z jejich života a umělecké cesty. S vděkem na Václava vzpomínám, i pro to, že ty moje bláboly dočetl až do konce a ještě k tomu zasvěceně promluvil a podal pomocnou ruku.

Čím je Petr Havrda, když zrovna není muzikantem?
Obávám se, že muzikant není profese, ale diagnóza. Nicméně i s tímto postižením se dá žít plnohodnotným životem.
Tak teď třeba dědečkem, co seznamuje vnuka s taji Rychlých Šípů, s Limonádovým Joem a další důležitou výbavou pro život. Manželem v demoverzi důchodu.
Kutilem z donucení, a podle zájmu kolegů z branže, samozvaným odborníkem na fotovoltaiku a další úsporné systémy energií. Amatérským sestavovatelem kytar....
Díky muzice- svobodným člověkem.

Otázky poslal Petr Novotný z kapely Žalman & spol.