Jeho jméno asi všichni znáte. A poslední roky patří neodmyslitelně také k Portě: Jiří Vondráček. Muzikant, skladatel a producent, který má na Portě na starosti hodně věcí. Co všechno nám prozradil v rozhovoru?  

Jirko, už mnoho let patříš k hlavním organizátorům Porty, takže toho musíš hodně stihnout. Co máš vlastně na starosti, je to pořád stejné?

Vysloužil jsem si přezdívku „zahradník Porty“ (smích), asi že se starám o kdeco, aby se Portě dařilo. A je toho pořád dost, protože si stále něco vymýšlím… Je to hodně práce hlavně před Portou. Spolupracuju s Aničkou Roytovou a dalšími na dramaturgii, vymýšlím novinky, komunikuju se sponzory a oslovuju partnery, natáčím Portu i jako kameraman, stříhám videa, domlouvám partnerské festivaly, aby vzaly naše vítěze do programu, spolupracuju na FB a sítích, píšu do ePortýra, vybírám nahrávky do našeho pořadu Karavana na Country radiu, kde také každý rok připravuju šestero pořadů Porta na Country radiu. Tam si zvu hosty, kteří na dané Portě vystoupí, aby řekli něco o sobě a aby přiblížili posluchačům Portu. Zkrátka propagace festivalu a hostů. Je to velká a dlouhodobá spolupráce s Country radiem, které nám tím hodně pomáhá. Taky vyrábím rádio spoty pro všechna naše další partnerská rádia. Tvořím je ve svém studiu a rozesílám všem, kdo nám je ochoten pomoci s propagací. Ty spoty na každý rok namluví někdo z hostů Porty. Letos to byl Ivan Hlas. A pak jsou i těžkopádné činnosti… Doprava bannerů našich partnerů do divadla a zpět, zajištuju tisk plakátů a vstupenek a ještě nedávno jsem v okolí Řevnic lepil plakáty. Ale to už převzala Lucka Hochmalová, která je šéfredaktorkou Portýra. A taky domlouvám různé ceny a dárky pro naše soutěžící. Ale když bylo třeba a slunce křičelo, tak jsem s hadicí kropil diváky (smích). Zkrátka když je něco potřeba, tak se nedá nic dělat a poskočit (smích). Nesmím zapomenout na scénu, na kterou jsem pyšnej, protože je myslím pohledná a rád ji každý rok dolaďuju. A když do toho pak vstoupí šikovnej osvětlovač, tak ta juta, černá netkanina, prkna a habrové větve vytvářejí krásnou scénu pro krásnou muziku.

Jaké byly letošní přípravy na Portu?

Podobné jako těch celých 15 let, co jsme už v Řevnicích. Scházíme se s celým štábem Porty v Benešově nad Černou, tam zhodnotíme minulý ročník, připravíme úkoly na sezonu a ty se pak snažíme zrealizovat a splnit, aby Porta pokračovala, jak má. Ale je fajn, že se stále vymýšlejí další a další vychytávky, aby bylo ještě líp…

Jsou nějaké změny oproti loňskému roku, třeba proto, že letos bude Porta v Řevnicích po patnácté?

Porta se měnila vlastně každým rokem za celou svou existenci. My se snažíme uchovat ducha soutěžní Porty a samozřejmě udělat program pestrý, aby se diváci bavili právě proto, že tady v divadle nemají kam utéct za jinou produkcí na dalších scénách, kromě semifinálové. Tak proto to musí být pestré. Ale dorty už umíme. Slavili jsme tu 50 a 55 let Porty, a tak si to snad teď po patnácté v Řevnicích zase užijeme.

Stalo se něco nepředvídaného, co přineslo třeba problémy nebo starosti navíc – jako vždy?

Překážky se vždycky najdou a je fajn, že je umíme řešit společně… Velkou starostí jsou vždycky peníze. Divadlo svou kapacitou nenabízí možnost, že se Porta zaplatí ze vstupného a stánků. A tak máme pokaždé obavy, aby se našim partnerům a sponzorům dařilo tak, aby nám pomohli Portu dofinancovat bez ztráty kytičky. A že s námi jdou už 15 let, stojí za velkou poklonu a poděkování partnerům i kamarádům…A tak děkujeme, přátelé!

Co ti dává sílu pořád pokračovat v organizaci Porty?

Je to parta lidí, s kterými se mi dobře spolupracuje, a taky celá atmosféra kolem folk a country muziky. Baví mě to, i když jsem odmala vyrůstal s jinou muzikou. Těší mě vždycky, když je prostor něco vymýšlet a pomáhat něčemu pěknému. A ten pocit, že se to zase přes všechna úskalí podaří zrealizovat je fajn. A k tomu ty věci navíc, jako jsou nečekaní hosté a dárky a taky spolupráce s dalšími partnerskými festivalu je super.  

Jaká rádia letos Portě pomáhají?

Naše partnerská rádia jsou ta, která mají ve svých playlistech folk a country písničky. Hlavními partnery jsou celou dobu Country radio a Český rozhlas Region se všemi regionálními redakcemi, kde se stále ta spolupráce rozvíjí. A to, že pak mohou zaznít písničky nejen hvězd folk a country scény, ale právě i těch nových kapel a interpretů ze soutěže, tak to je i díky rádiu Proglas, Samson rádiu a rádiím Folk, Otava, Česká Kanada a Klik & country. A je skvělý, že písničky zazní třeba i v Nočním proudu u Miloše Skalky na CRo2 a nebo se dostanou do hitparády Česká 12, kterou se nám se Svazem autorů a interpretů podařilo na CRo2 prosadit v roce 2018, podobně jako Folkparádu. Ta ale už bohužel skončila.

Ty sám v rádiu propaguješ české písničky a nové autory i kapely. Řekni nám, co je to za pořad?

To je fajn, že se na to ptáš. Je to Karavana na Country radiu a vysílá se od letoška každý druhý pátek v měsíci od 19 hodin. Pořad už pět let uvádíme s Denisou Markovou a představujeme tam vždycky dvojici písniček od čtyř interpretů, které by mohly mít šanci znít vedle osvědčených hitů rádia. A není snadné je najít. Když pustíte pěknou písničku neznámého interpreta do éteru jen tak, tak je to jako malý buk ve vzrostlém lese. Bez světla a vláhy se tam krčí 10 let a nic. Proto my ty písničky z Karavany nasazujeme jako písničky týdne, redaktoři Milan Schmidt a Miloš Keller je skvěle představují a písničky dostávají dál prostor na YT kanálu Country rádia, v ePortýru a kde to jde. A myslím, že už je znát, že na Country radiu zní Epydemye, Marien, Aleš Petržela, Crossband, Přelet M. S. a další kapely a jejich písničky z Karavany. A vovovovoto jde…

Na jaké hosty se letos těšíš?

Mám to jednoduchý. Na všechny. A těším se i na to, jestli se podaří všechno dobře natočit, aby zase byla možnost sestřihat ty písničky pro YT kanál Porty. To je pak všechno dotažený, tak jak se o to Porta snaží. Občas to samozřejmě nevyjde, jak by si člověk představoval. Ale přece jen se na jednu věc těším hodně, a to je závěrečná „Hodina H“. Ta vznikla mimo program jako bonbónek na závěr. V ní si zavzpomínají naši hosté na ty, kteří v průběhu těch oslavovaných patnácti let v Řevnicích zpívali, ale už bohužel nikdy nevystoupí. A tak uslyšíme písničky Wabiho, Nadi Urbánkové, Jardy Wykrenta, Tonyho Linharta, Franty Nedvěda, ale i písničku Spirituálů, kde působil Dušan Vančura. To si nikdo nenechte utéct. 

A dokážeš si Portu vůbec užít, když pořád něco organizuješ a řešíš i tady?

Docela jo. A i když mi samozřejmě něco uteče, tak si to pak skouknu na videu. Ale já už toho mám v podstatě hodně hotového a je to na dalších lidech z týmu, aby Porta klapala jak má. A to je fajn, že nás to všechny stále baví.

Co bys popřál Portě do dalších let?

Přál bych jí, aby z těch oblastních kol přicházeli stále zajímavější finalisté, aby se porotci shodli na tom nejlepším, aby poražení nevěšeli hlavy a hráli o sto šest, protože nevyhrát na Portě ještě neznamená neuspět na pódiích.
A přál bych Portě, aby nám všem vydržela chuť pokračovat a aby nás neopustili naši podporovatelé, bez kterých by to opravdu šlo velmi těžko. A ještě něco. Aby nám fungovala ta spolupráce s dalšími podobnými festivaly, kam si mohou pak jet zazpívat vítězové nebo jinak oceněné kapely. Dnes jich je deset, a to je skvělý: Trampský širák, Folkové Chvojení, Trampské Pikovice, Újezdské babí léto, Nanečisto, Muzikantský Heřmánek, Janouškovo Ústí, Interporta, ale i Fontána Country radia a letos i Muzika. Tak se kapely mohou těšit na další vystupování. Divákům přeju, aby je Porta stále bavila a aby se jim tady v Lesním divadle líbilo. Tak přijeďte příště zase a sledujte ePortýr.

(LH)