Na začátek našeho rozhovoru musím říct, že množství projektů, které společně děláte je neuvěřitelné, ale začneme Portou. Jak jste se k pořádání Jihomoravského oblastního kola (30.4.) dostali a jak to letošní hodnotíte?
Martina: To takhle jednou Alešovi zazvonil telefon. Na druhém konci drátu někdo (nejspíš Anička Roytová nebo Lochness Křivohlávek) s dotazem, zdali by nechtěl pořádat v Brně JM oblastní kolo Porty. K Portě máme oba blízko. V letech (asi 2004 – 2009) jsme vypomáhali Františkovi Linhárkovi, který JM kolo pořádal. Aleš zasedal do poroty a já jsem oblastní kolo konferovala. Takže Aleš pořádání Porty přijal. Věděl, že ho v tom podpořím. Letošní oblastní kolo bylo jako vždy rozmanité. Od smyčců a nápaditých aranží Lucie Urbancové s kapelou, přes bluegrassovou IT partu Alfasrnec až po sólisty s looperem. Velkou radost mám z vystoupení kapely VoHuBa (nám známou z Brány a Dětské Porty), postupující kapely VeHiBa (uskupení kolem kytaristy Aleše Vosáhlo a jedinečné zpěvačky Veroniky Bartošové) a kytaristy s looperem R.O.M.A.N.a.
Aleš: Jako každý rok je o naše předkolo obrovský zájem. S tím je i spojená vysoká kvalita našich účinkujících a to se projevilo i letos. Jedním z největších překvapení byla mladinká kapela VoHuBa, kterou známe z Brány a ostatních dětských soutěží. VoHuBa se poprvé rozhodně neztratila a je to obrovský příslib do budoucna. Celkově to jednoznačně vyhrála kapela VeHiBa a tajně doufám, že za Moravu máme skvělé želízko v ohni.
Týden před oblastním kolem Porty jste uskutečnili (23. 4.) v Café Práh ještě HuSoBrKo - oblastní kolo Dětské Porty Brno. Můžete ho trošku přiblížit? Jak se povedlo?
Martina: HusoBrKo (Hudební Soutěž – Brněnské Kolo) proběhlo jako nultý ročník oblastního kola Dětské Porty. Dětská Porta je soutěž, která loni oslavila 30 let. Ale v Brně nikdy předkolo nebylo, což mi vždycky přišlo líto. Před pěti lety mě oslovil ředitel DP František Čálek, jestli bych neměla zájem o pořádání DP v Brně. Oslovila jsem Pionýra, který DP pořádá v jiných místech republiky. Ale kromě předání kontaktu na pronájem sálu jsem větší podpory nedosáhla. Letos jsem se rozhodla, že když zkusím najít partu lidí a sál (za což vděčím Tobě, Kosmi a Café Práh), zkusím to „na vlastní triko“. A tak se stalo. Máme za sebou první republikové finále v Kroměříži, kde všichni postupující z HuSoBrKo skvěle zabodovali! Pro mě velká radost a utvrzení, že má stále smysl pořádat hudební akce pro děcka. Nejde o soutěž jako takovou, ale o další příležitost se setkat, zahrát si na aparát a na pódiu před publikem, představit vlastní skladby (z 50 účinkujících ve finále, bylo přes 40 písní v autorské soutěži!), společné večerní sejšny, předávání kontaktů... Děcka berou soutěž v pravém smyslu až jako druhořadou. Je to znát i na jejich vzájemné podpoře. Tohle si moc užívám!
Aleš: Jak napsala žena. Za mě snad jenom tolik, že ji v její snaze budu podporovat i nadále.
Brána je hudební soutěž pro děti a mládež v interpretaci nejen trampské, folkové a country písně, pořádaná každoročně Českou tábornickou unií. Pokud se nemýlím, tak jste jí účastnili i jako soutěžící? Kolikátým rokem už ji děláte?
Martina: Na Bráně a Dětské Portě jsem vyrostla (1997 – 2002). Za ty roky v různých sestavách (Samotáři, Pod Kloboukem Bossa, Žáby, sólo) a každý rok se dařilo stát na bedně vítězů. Ráda vzpomínám i na čistě autorskou soutěž Folkový kvítek… Ale zpět k Bráně, která byla, je a navždy bude srdcovkou. Ze soutěže jsem rovnou přešla v konferování republikového finále, které se každoročně koná v Brně poslední víkend v listopadu. V roce 2010 se mě hlavní pořadatelé zeptali, jestli bych nechtěla převzít štafetu v pořádání oblastního kola v Brně. Nezaváhala jsem. Brána oslavila 33 let. Parta z JM ČTU kolem Saši Cimbálníka a Pavla Krejčího dělají z dětské hudební soutěže jedinečný hudební festival pro mladé muzikanty s velice přátelskou atmosférou. Mnozí se shodují na tom, že jde o nejhezčí akci sezóny. Navrací se bývalí odrostlí soutěžící, jejich rodiče, kteří už jezdí se svými vnoučaty. Každý rok je takové setkání velmi dojemné.
Pořádat tak velké akce stojí hodně práce a času. Kde na to berete energii? Jak máte obecně mezi sebe rozděleny úkoly při zařizování těchto akcí?
Martina: Pořádání akcí zabere dost času. Všechno, co akcím předchází, je práce po naší vlastní práci. Ale za ty roky už jsme sehraný tým. Ano, dokážu si představit, že bychom jezdili namísto toho na dovolené... Ale já osobně bych tím přišla o významnou část svojí duševní potravy a zároveň i hygieny – a tou je setkávání se s muzikanty, objevování nových tváří a nových písniček. I když to vypadá, že nikdy nikoho nepustím ke slovu, umím a ráda poslouchám názory na současnou nejenom folkovou hudbu.
Aleš: Převážnou část administrace zařizuje Martina. Píše rychleji na klávesnici :-)) Já dělám festival a Portu a Martina se věnuje dětským soutěžím. Navzájem si pomáháme a radíme. Za ty roky to už máme celkem zajeté.
Bez širšího okruhu nadšených spolupracovníků by to nešlo. Kdo vám pomáhá při organizaci Porty, HuSoBrKa a Brány?
Martina: Na spoustě akcí, kam jezdím, sleduji, jak „stárnou". Ale ať se podívám kamkoliv, málokde je pokračovatel. Vzácným jevem jsou třeba Prázdniny v Telči. Uvědomujeme si, že potřebujeme mladou krev. Stejně jako nás kdysi zapojil František Linhárek na Portě. Loni jsem oslovila Dana Volfa a Terku Homolovou z kapely Zkusmeto, kteří po mě převzali moderátorskou štafetu na oblastním kole Brány. Nadšeně se konferování chopili. Byli skvělí! Poté jsem je a Viktora Kolibříka Sapáka s Barčou Rybníčkovou oslovila k pomoci s HuSoBrKem. Viky přišel s názvem a udělal web, Barča logo a plakáty, Dan s Terkou natočili videoupoutávku a soutěž odkonferovali. Důležitou osobou, která je naší oporou a pomáhá úplně se vším, je zvukař a náš dlouholetý kamarád a podporovatel Zbyněk Kříž. S oblastním kolem Porty nám pomáhají naši spoluhráči z kapely Přístav. A aby se kruh uzavřel, my s Alešem zas pomáháme s hlavní Portou v Řevnicích. Oba jsem v radě Porty. Aleš zasedá do poroty a je součástí dramaturgické rady. Mě byla svěřena role konferenciérky semifinálové scény (čehož si vážím a moc se na to opětovně těším!). Zkušenost mám i z práce na pozici stage managera hlavní scény (nádherná spolupráce s Honzou Ombre Blahynkou a návrat k mému původnímu povolání) a zkusila jsem i roli porotkyně semifinálové scény (což zase s chutí přenechám jiným ;-)
Oba dva účinkujete v brněnské kapela Přístav. Můžete ji představit? Jak dlouho skupina existuje?
Aleš: Přístav je brněnskou folkovou kapelou, která příští rok oslaví 25 let na hudební scéně. Sestava je stálá už spoustu let a tvořím ji já, Aleš Hrbek, doprovodný kytarista a zpěvák, Vítek Buriánek (sólový kytarista a kapelník, přeborník na vícehlas), Aleš Macků (náš tenor občas hrající i perkuse), Martina Hrbková (zpěvačka a hráčka na perkuse), Kamil Mazálek (basista a zpěvák) a Jitka Buriánková (klávesistka a autorka nejjazzovějších melodií v repertoáru). Spolu muziku nejenom hrajeme, ale i tvoříme. Kromě Jitky, která je korepetitorkou na taneční konzervatoři, se nikdo další z nás muzikou neživí. Proto se jí můžeme stále bavit a snažíme se pohodu na pódiu přenést i mezi posluchače :-)
Na čem aktuálně pracujete?
Martina: Je měsíc před finále Porty. Mě tedy čeká vytížené období s příspěvky/články do ePortýra (internetový časopis) s představováním soutěžících a účinkujících na Portě a promo festivalu jako takového. S tím se snoubí i příspěvky na sociálních sítích. S Přístavem vydáváme novou desku a snad už konečně natočíme videoklip. Přes léto se chystáme začít propagovat Starolískoveckej fesťák, kde jsme s kapelou zapojeni do organizace akce.
Aleš: Pracujeme na novém CD V peřejích. Natáčíme ve studiu Broňka Šmida v Ořechově. Máme nachystaných 12 nových věcí. A hrozně se těšíme.
Kdy bude křest desky?
Martina: Na Starolískoveckým fesťáku v Brně, který se uskuteční 10. 9. 2022
Aleš: Křest desky plánujeme na festivalovou sezónu, která by měla končit na festivalu Starolískoveckej fesťák.
Můžeš nasměrovat na „přístavácký“ web pro další informace či na poslech vaší hudby?
https://www.facebook.com/kapelapristav
https://open.spotify.com/artist/0eiZkl6ASOK50iR3GsutPQ?si=oAmp9zApS86i3HWvvUi5Ng
Oslovuje vás tvorba jiných interpretů v žánru? Můžete jmenovat?
Martina: Budu psát hlavně o ženách, pokud nevadí… Žen je v našem žánru celkem málo. O to raději je hledám a těší mě, že nacházím. Z tuzemských zpěvaček je mi tvorbou blízká Martina Trchová, Žofka Kabelková nebo Bára Zmeková. Stále obdivuji Tarafuki, Nerez s Lucií Šoralovou, Šany nebo Lenku Novou se svými šansony. Loni jsem objevila Loes van Schajk ve finále Porty – holandskou zpěvačku zpívající anglicky, ale i skvěle česky, která má neuvěřitelný šmrnc! Dále jsem díky Portě objevila Sašu Niklíčkovou nebo Evu Blondýnu Sukovou. Ráda si poslechnu jakýkoliv folkový koncert – ale řadu toho nestíhám. Když to jde, pouštím si koncerty ze záznamů. V poslední době mě zaujala Barbara Kanyzová se svými Vzpoměnkami. Ze zahraničních zpěvaček mě nyní baví všechny projekty kolem dam ze sestavy I'm with Her (Sara Watkins, Sarah Jarosz a Aoife O'Donovan). A pak je pro mě objev z největších Reina del Cid s Tony Lindgren, které se snažím sledovat týdně na Youtube, kam umisťují videa jejich vlastní tvorby nebo skvěle udělané covery. Byla jsem v brněnském Metru na jejich koncertě, kde hrály společně s Joshua Lee Turnerem. Jeden z nejhezčích koncertů, které jsem zatím slyšela. Parta mladých vynikajících muzikantů z USA. Pak mě taky hodně baví písničky Jirky Krhuta, ať už se Štěpánem Kozubem nebo v kapele Nedivoč. No a nakonec k mým objevům patří i Kuba Horák, kterého jsem do loňska neznala (divné, vím a trochu se za to i stydím). Pak také vy všichni „textovkou postižení“(snad se nikoho nedotknu!), počínaje Slávkem Janouškem a konče třeba Tebou, Kosmonaute ;-) A dlouhá řada dalších umělců mimo náš žánr a naši republiku.
Aleš: Když se zaměřím pouze na českou scénu, tak rozhodně mě hodně oslovuje tvorba Honzy Žambocha, Vladímíra Mišíka, Druhé Trávy, Mirka Kemela, Nevermore a Kosmonaut, Kateřiny Marie Tiché, Anety Langerové, Stypky… atd. Ale co opravdu miluju, tak objevování nových tváří ve světě folku k čemu nám pomáhá Porta, Brána, HuSoBrKo atd. ať už výše zmíněná VoHuBa, Zkusmeto, Kolibříkův Úlet, VeHiBa atd.
Jak na tom je podle vás v současné době český folk?
Martina: Myslím, že dobře. I když takovým tvrzením jsem asi velký idealista. Trochu mě však trápí znatelný propad mezi zvučnými jmény, tedy „áčky“ naší scény, a pak zbytkem folkového světa. Že na neznámá nebo méně známá jména je problém oslovit diváky (aby se naplnil festival a zvládlo se tak přispět ke spokojenosti pořadatele). Ale tady si myslím, že jsou na vině rádia a posluchači samotní, když se omezí jen na velká jména folku. V tomhle je třeba Porta skvělá – nabídne začínající (nebo jen méně známé) tváře a pak ta „áčka“, která pravidelný posluchač na velkém folkovém festivalu slyší rád. Každopádně mě těší, že se velkými jmény stává nastupující generace folku, do které určitě spadají třeba Epydemye, Marien, Jarret nebo Žamboši.
Aleš: Dobře. Když to vezmu za celou hudební scénu, tak plno lidí chodí na koncerty svých oblíbenců (kteří se dají označit za umělce z řad folk/akustické muziky) a ani netuší, že poslouchají právě folk. Právě tímto se pro mě tenhle žánr stává nesmrtelným. A dle mého názoru, tak potírá slova slavného písničkáře, původem z Frýdku-Místku, Reného Součka – Folk is mrkef! Ukončím to tedy nakažlivým mottem mojí ženy - Folk You! :-)
Díky pořádání dětských hudebních soutěží máte přehled. Jak to vypadá s novou nastupující folkovou generací?
Martina: Moc dobře, když slyším mladou generaci muzikantů, kteří skládají vlastní písničky. I když ani jeden z nich si nechce připustit, že hraje právě folk :-D Dle mého názoru je folk bohatý žánr a lze ho lecjakým jiným žánrem nebo nástrojem/elektro-nápadem obohatit. Pro mne má široké rozpětí.
Aleš: Jak říká moje žena, každý rok se objeví někdo, kdo vás překvapí a nejhezčí je pozorovat jejich každoroční progres, který je u dětí prostě neuvěřitelný. Hodně nás baví Sam Rychtar, ať už jako jednotlivec nebo teď nově s kapelou. Má velký potenciál!
Pod svými křídly máte také Starolískoveckej fesťák, který se v brněnské čtvrti Starý Lískovec uskuteční 10. 9. 2022. Na koho se můžou diváci těšit?
Aleš: Ano máme, ale pouze dramaturgicky. Přičemž s celou kapelou se pak podílíme na organizaci při konání fesťáku. Tento rok se podařil velmi příjemný program:
Celý festival zahájí Lada Šimíčková se svou kapelou, pak Isara, Přístav, Vojta Nedvěd a Tie Break, Marien, Nerez a Lucia a zakončí to kapela Rangeres.
Tak určitě neváhejte a přijměte naše pozvání na tento festival v Brně ve Starém Lískovci.
Děkuji za rozhovor. Kosmonaut
foto: foto Franta (Vlastík Franta)
