Petr Kocman a Porta patří k sobě už mnoho let. Proto není divu, že Petr letos na Portě zahrál a zazpíval, a to hned dvakrát. V pátek jste ho měli možnost slyšet společně s Františkem Nedvědem a v sobotu se slovenským kamarádem Allanem Mikuškem. Oba koncerty byly nezapomenutelné.

Petře, jaká je teď situace na naší country scéně? Měl bys to jako country guru v Čechách asi vědět, máš i své vlastní pravidelné pořady na Country rádiu, které je jedním z hlavních mediálních partnerů Porty, a svého času jsi byl i porotcem na Portách.

Sleduji neustále jak zahraniční, tak i českou country scénu (pochopitelně se zajímám i o ostatní žánry, protože country je všechno, co se mi líbí :-)) a ve svých pořadech v rádiu o tom povídám a pouštím posluchačům novinky, které mi každý týden přicházejí ze světa, především pak z Ameriky, takže jde o takovou exkluzivitu, kterou mohou posluchači zažít pouze v mém pořadu. Samozřejmě pouštím i českou muziku, i když bohužel té opravdové country v Čechách moc není. Ale jsou tady šikovné kapely, jen je stále málo prostoru v médiích a pak logicky na koncertech je ta nepodpora téhle muziky znát. Já jsem ale optimista a věřím, že se nějaké mládí objeví a prosadí se…

Jezdíš rád na festivaly, nebo máš raději klidné koncerty v teplíčku třeba v Gongu?

Festivaly mám docela rád a účastním se jich, je to jiný hudební zážitek, oproti koncertům v kulturních domech, divadlech nebo halách. Konkrétně Porta v Lesním divadle v Řevnicích patří k mým nejoblíbenějším, protože je to tam jako v pokojíčku.  Krásné prostředí, publikum, které ví, na co přišlo, skvělý zvuk a pohoda. No a zmiňované divadlo Gong v Praze, to je taková scéna pro mě již téměř domovská, kde mám každý rok svůj speciální koncert s hosty, na to se vždycky taky těším. Za ta léta si tam se mnou jako hosté zazpívali třeba Honza Nedvěd, Míša Tučná, Vokobere, Karel Vágner, bluegrassová kapela Monogram, frontman rockové kapely KEKS Štěpán Kojan, britský zpěvák a kytarista Jamie Marshall, s kterým jsme udělali i společný duet, Denisa Marková nebo Jirka Vondráček, který si se mnou nejen zazpíval, ale pokřtil mi na jevišti i mé nejnovější 2CD Best Of.

Jezdíš často s Frantou Nedvědem, máš svou vlastní doprovodnou kapelu, občas hrajete s Vokobere a loni jsi jel velké turné právě s nimi a s Lucií Vondráčkovou.  Jak je to s repertoárem? Musí se hodně zkoušet, aby koncerty proběhly hladce a ve správných tóninách?

Co se týká mé doprovodné kapely, tak tam se o žádné zkoušení vlastně nejedná. Jsou to výborní muzikanti, kterým rozešlu připravené a zaranžované nahrávky a pak třeba před koncertem na zvukové zkoušce doladíme detaily, jinak přijdou naprosto připraveni a vše funguje. Jsou skvělí a mám je rád! S Fandou Nedvědem to funguje podobným způsobem, každý už tak nějak ví, kde je jeho prostor a co by měl hrát a zpívat, takže pohoda. No a na turné s Luckou a Vokobere se samozřejmě muselo zkoušet víc, protože přece jen se jednalo o veliké turné, na kterém se sešla sestava muzikantů, kteří spolu ještě na jevišti nehráli, navíc písničky, které nikdy nehráli. Já mám výhodu, že s Luckou společně zpíváme a nahráváme už spoustu let, takže její písničky znám a jsou mi blízké, vlastně se je ani učit nemusím a společně nám to, jak se říká, nahazuje. :-) Navíc Lucka je veliký profík a na jevišti vytváří příjemnou atmosféru, takže všechno tak hezky v pohodě plyne…

Co je tvým nějakým hudebním snem? Zahrát si s někým, nebo někde? Nebo vydat dopředu vyprodané album?  

Patřím díkybohu k těm šťastným lidem, kterým se jejich sny neustále plní, za což jsem velice vděčný. Snem každého hudebníka - zvlášť toho, kterému je hudba povoláním, jako mně - je, aby měl publikum, které má rádo jeho písničky, a tudíž chodí na koncerty, kupuje desky a svou přízní ho tak podporuje. Zní to velice jednoduše, ale když si stoupnete před vyprodané hlediště, je to pokaždé opravdu krásný pocit, co víc si přát…

V Las Vegas jsi natočil klip k písničce Nostalgie dnů vánočních (Gambler Hell). Měl jsi scénář, nebo jste točili nazdařbůh a pak se to nějak dalo dohromady?

Vznikalo to převážně a záměrně neplánovaně a nenuceně, což je příjemné. Věděl jsem, co bych v klipu rád měl, takže jsem se toho přibližně držel a kameraman točil. Pochopitelně některé lokace a záběry byly pevně dány a vymyšleny. A výsledek je práce skvělého Mr. Magic Jirky Vondráčka, který celý klip stříhal, režíroval a dovedl do finální verze!

Základem pro klip byly dvě verze písně - česká a anglická - a na obou rapuje americký rapper. Kdes ho našel a jak jsi ho oslovil?

Písničku jsem složil společně s kamarádkou a skvělou textařkou Hankou Sorrosovou a už od začátku jsem tušil, že to bude ta píseň, na kterou jsem se dlouho chystal. Před několika lety jsem se totiž při jedné z cest do Ameriky seznámil v Los Angeles s výborným americkým rapperem Bone Dixonem, s kterým jsme si hned kápli do noty, a řekl jsem mu, že určitě něco vymyslím. Uběhlo pár let a já to vymyslel. :-) Dal jsem mu demo nahrávku ze studia a on dodal tu rapovou část, která se mi okamžitě líbila, a bylo to přesně to, co jsem si představoval. Takže vznikla jedna píseň ve dvou provedeních, česká verze se jmenuje Nostalgie dnů vánočních (Gambler Hell) a ta anglická Blue. A je zajímavé, že ke každé verzi vznikl i trochu odlišný videoklip. V historii české country je to vlastně úplně poprvé, kdy něco takového vzniklo! Jak jsem se už doslechl, tak Country-Rap mohl prý udělat jen ´bláznivej kofboj Kocman´, o kterém všichni vědí, že rád míchá country s jinými žánry, tak proč ne i s rapem…

V klipu jsou i záběry z amerického nahrávacího studia… Jak ta spolupráce probíhala?

Písnička se v počáteční podobě dostala k uším jednoho známého amerického producenta, skladatele a muzikanta, chlapíka, který spoustu let natáčí a spolupracuje s hvězdami jako Sting, Eagles, Elton John a dalšími. Taky dělal manažera Gipsy Kings a píše hudbu pro hollywoodské filmy nebo skládá krásné písničky s legendárním textařem Bernie Taupinem, známým hlavně ze spolupráce s Eltonem, no, prostě zajímavý a šikovný chlapík. Písničku slyšel a projevil zájem, že by se na ní rád nějak podílel. Takže mi tam skvěle nahrál basu (nahrával to na nádherného starého Fendera Jazz Bass z 60. let, lahůdka!) a celé se to točilo a následně míchalo v Los Angeles a San Diegu v jeho studiu.  Byla to krásná práce, profesionální a naprosto v klidu a pohodě. Dost jsme se bavili při nahrávání, ale i potom, kdy nás třeba jeden večer pozval do restaurace do krásného města Temecula v Californii poblíž Mexika a povídal úžasné historky, které zažil třeba s Bobem Dylanem, Shaniou Twain, Neil Youngem, Sheryl Crow a dalšími. Hodiny jsme povídali o muzice a o všem, co k tomu patří. Na tuhle spolupráci rád vzpomínám a určitě nebyla poslední… 

Asi ses neprocházel po Las Vegas jen tak špacírem? Kolik jsi tam vyhrál? Nebo to bylo jinak?

Las Vegas miluju a pravidelně se tam společně s mou paní vracíme. Je to město především zábavy, nikoliv hříchu, jak se všude uvádí. Byli jsme tam už pětkrát a pořád jsme nestihli projít, zažít a vyzkoušet úplně vše, co tohle úžasné město nabízí! Máme tam své oblíbené hotely na Stripu jako je třeba Exculibur, kam se pravidelně vracíme, nebo Luxor a v downtownu, tedy ve starém Las Vegas, máme strašně rádi jeden z nejslavnějších a nejlegendárnějších hotelů vůbec - Golden Nugget, to je nádhera! Takže ve Vegas zdaleka nejde jen o hraní, ale o tu atmosféru, kdy máte pocit, že je tam možné úplně všechno na světě a ono to tak vlastně je! :-) Ale hlavně je tam neustále spousta zábavy a show všeho druhu. Pravidelnou scénu tam má třeba Elton John, Celine Dion, Rod Stewart, z country hvězd exkluzivně duo Brooks & Dunn a Reba McEntire a kromě toho se tam odehrávají samozřejmě i velké koncerty různých světových hvězd všech žánrů. Při mé poslední návštěvě tam zrovna probíhal obrovský country festival za účasti těch největších hvězd a navštívilo ho přes 45 tisíc diváků. A k té otázce, krom toho, že jsem tam točil záběry do klipu, tak jsem se především procházel špacírem, protože to je ten důvod, proč tam jezdím. Kdybych měl popsat, co jsem ve Vegas zažil a hlavně to, co vše je tam možné vidět, tak bychom tu mohli sedět až do rána. :-) (No a samozřejmě že jsem si tam i zahrál, to je prostě povinnost…)

V Gongu sis zazpíval i se svým tátou jako hostem. Jaké to je?

Tatínkovi vděčím za vše, co umím na kytaru a že zpívám, to on mě vše učil a předával mi a hlavně jsme spolu hrávali od mých devíti let na jevištích, nejprve sami dva nebo jako hosté různých kapel, ale v zápětí jsme si postavili vlastní kapelu, která fungovala až do mých 18 let, kdy jsme její činnost ukončili, protože jsem dostal nabídku, která se neodmítá - zavolal mi kamarád Honza Vyčítal, jestli bych nechtěl hrát s legendárními Greenhorns místo Tomáše Linky, který právě odcházel zpět k Fešákům. Současně s tím jsem samozřejmě dál vydával svá sólová alba a projekty a dělal své koncerty, ale už bez tatínka, který má svou krásnou „práci“ - záliba se mu taktéž stala obživou, jako mně - dělá luxusní zdobené výrobky z kůže na zakázku, jako třeba opasky, kabelky, peněženky, řemeny na hudební nástroje, sedla na Harleye, pásky na klobouk, pouzdra na nože, pouzdra na zbraně, lovecké věci atd., zkrátka z kůže udělá téměř cokoliv, si umanete! Ostatně letos i v předešlých ročnících vyráběl speciální koženou plaketu jako cenu pro vítěze Porty! Takže dnes už si vystoupení vybírá, protože práce s kůží mu víc koncertování nedovolí. No a letos na zmíněném koncertu v pražském divadle Gong vystoupil jako jeden z hostů a na jevišti jsme se tak společně setkali tuším po 20 letech, tedy od doby, kdy jsme vydali desku Kocman Country Family, kam jsme tehdy ještě přizvali na basu našeho kamaráda Karla Vágnera. Byl to pro mě po těch letech veliký zážitek, stát s tatínkem na jednom jevišti, a to i proto, že složil pro mého ročního syna a svého vnuka Andyho písničku Andy, It s Only Rock´n´Roll, kterou jsme tam zahráli v absolutní premiéře.

Už víme, že se chystá Folkparáda na regionech ČRo. Prý seš v tom nějak namočen? A jak to chceš stihnout, když máš tak nabitý program?

Byl jsem osloven, což mě velice potěšilo, protože to považuji za skvělý nápad! Ale jelikož bych to sám všechno nestíhal a taky aby to bylo zábavnější, tak se budeme střídat s Petrem Bendem a Denisou Markovou. Začít by se mělo 1. 10. 2017 v neděli ve 20 hodin. Tak doufám, že si to společně i s posluchači Českého Rozhlasu na všech regionálních stanicích budeme užívat. :-)

Co ještě chystáš na léto, na podzim, na zimu?

Chystám pochopitelně živé koncerty, a to jak se svou kapelou, tak i s Fandou Nedvědem, ale i s Vokobere, aktuálně jsem se dnes dozvěděl termín vánočního koncertu na zámku Štiřín u Prahy 16. 12., takže budete - li mít chuť, přijeďte. Taky je už před spuštěním nová verze mých webových stránek, skládám písničky, teď absolutně nejnověji jsem napsal společně s Hankou Sorrosovou duet, který budeme zpívat s Allanem Mikuškem (slibujeme si ho i fanouškům už 20 let) a pomalinku chystám svou novou desku a ještě jeden naprosto speciální (a řekl bych unikátní) albový projekt, o kterém ovšem ještě nemohu mluvit. :-)  No, je toho spousta, takže sledujte mé stránky nebo Facebook, Instagram, Twitter atd., tam se vše dozvíte, vždyť to znáte.

Na Portě jsi byl několikrát a letos jsi namluvil také rozhlasové spoty pro dvacet rádií. To znamená nějaké přátelství Porta - Kocman?

Ano, to znamená přátelství a již dlouhodobé. Nejenže jsem na Portě mockrát hrál, ale i několik let jsem usedal v porotě, letos v semifinálové. Takže můj vztah k Portě je opravdu blízký a přátelský.

Oblíbené jídlo?

Sirloin Steak z vyzrálého hovězího.

Oblíbený nápoj?

Coca-Cola.

Oblíbená píseň?

Rod Stewart – Rainy Night In Georgia.

A co děti?

Teď momentálně se můj život točí kolem našeho ročního Little Country Boye Andyho, kterého když pět minut nemám u sebe, tak propadám smutku a beznaději! Teprve teď jsem opravdu pochopil, co je to život, jak vypadá štěstí a jaký je skutečný smysl bytí, za což jsem nesmírně vděčný… Prostě country život jak má být! :-)

Děkuju za rozhovor!

Jirka Vondráček

(psáno pro festivalový zpravodaj Portýr, doplněná verze)