Rendez-fou, vítěz 50. ročníku Porty je trio, které představuje vlastní neotřelou a originální tvorbu. Porota v Řevnicích jim v roce 2016 udělila Portu nejvyšší kvality, a tak dostali Rendez-fou možnost zahrát si v dalším 51. ročníku jako host s vlastním recitálem. Oni ale zvolili druhou soutěžní variantu a vstoupili do soutěže s možností vyhrát, nebo si zahrát…

V novodobé historii řevnické porty se tento krok vyplatil triu Švédova trojka. Naopak to nevyšlo skupině Loukaband. Je to určitě téma k rozhovoru…

Stali jste se vítězi 50. ročníku Porty v Lesním divadle v Řevnicích, kdy jste mohli vystoupit vlastně dvakrát. Jednou jako soutěžící a jednou jako vítězové. Je to rozdíl v hraní?

Jako soutěžící máme trému, abychom to dobře zahráli a porota nás ocenila co nejlépe. Jako vítězové máme trému, abychom to dobře zahráli a lidem ukázali, že porota vybrala dobře. Takže co do nervozity je oboje hraní stejné, ale přeci jenom jsou tam jisté rozdíly. Když už víte, že tu sošku máte, tak se hraje vlastně trochu lehčeji a víc s úsměvem. Ale nazvučení je pořád ten samý stres a shon, ono to asi ani na takhle velkém festivalu jinak nejde. Navíc v den vyhlášení trochu zlobila technika, takže vítězné, tedy ty „tři minuty slávy“ byly z dvou a půl minuty slyšitelné jen pro asi první řadu diváků, neboť nešel zvuk. Tak to byla i trochu pantomima. Nicméně jsme si obě hraní parádně užili.

Přestože jste se stali vítězi padesátého ročníku a máte tedy právo vystoupit na letošní Portě jako hosté ve svém vlastním recitálu, zvolili jste znovu soutěž. Je to pro vás něčím výhodnější, nebo lákavější?

Ve zkratce: výhodnější to pro nás snad ani není, ale baví nás potkávat jiné kapely - a to portovní soutěž naplňuje beze zbytku. Jde o to, že tenhle žánr muziky není masová záležitost a je dost těžké, pokud za vámi nestojí nějaké slavné jméno či nemáte drzého manažera, který se nestará o nic jiného, se vůbec někde prosadit a zahrát si. Je sice pravda, že je spousta lidí, kteří se snaží pro kapely dělat maximum, ale když se na to člověk podívá z odstupu, tak je to pořád jen malý rybníček. A my si ověřili, že jedině na soutěžích se sejde spousta stejně smýšlejících lidí a není tak problém najít nové kontakty, proto soutěžíme.  

A co když to letos nevyjde? Porota se mění, jsou tu nové kapely, každý chce vyhrát…

Nám nevadí, že nevyhrajeme. Jasně, bylo by to skvělé, ale není to to hlavní, proč se do Řevnic těšíme. Pro nás jsou Řevnice krásným místem s parádní muzikou a skvělými lidmi. Jak už jsme říkali, jde o to potkat lidi, kteří jsou na stejné vlně, a tím pádem mají touhu se potkat znova, což znamená rozšířit si hudební obzory a zahrát si tam, kde jsme třeba ještě nikdy nebyli. Vítězství je jen bonus, který by ovšem byl úžasný. 

Jste ale už napůl cesty, protože jste zvítězili ve Východočeském kole. Jaké to bylo v Pardubicích?

Pardubice nás hodně překvapily. Po pravdě jsme ani nečekali, že postoupíme. Kupříkladu kapela Větrno, která tam soutěžila, nás hodně bavila a čekali jsme, že to vyhrají oni. Možná si říkali, že to od nás není fér, znovu se hlásit do soutěže, a my jim to opravdu přáli, naštěstí pardubické kolo má obrovskou výhodu v tom, že vítěz není jen jeden, protože z účinkujících si rovnou vyberou kapely pro asi tři festivaly, je tam také nabídka natáčení se studiu a další, s tím jsme se nikde jinde nesetkali.

Máte k vítězství v Pardubicích ještě nějaký benefit? Nějaký festival nebo něco, z čeho máte radost?

V Pardubicích nám různí lidé (samozřejmě i porotci) nabídli další čtyři hraní a jeden den v nahrávacím studiu. To je pro nás momentálně největší výhra v tomto ročníku Porty. Díky tomu pojedeme v dubnu hrát do Prahy, na podzim by nás rádi viděli zpět v klubu, kde se soutěž odehrávala, čeká nás doladit termín na nahrávání v Budějovicích a ještě si v létě zahrajeme na krásném festivalu na zámku. To všechno by nám uteklo, kdybychom se letos do soutěže nehlásili. A samozřejmě pro nás je krásným překvapením putovní soška vítězů, kde bude i naše cedulka se jménem, to taky jinde nemají.

V Pardubicích na Portě je zvykem, že porotci grilují kapely veřejně před diváky hned po vystoupení. Jaké to je?

Hodně nervózní. Ale ustáli jsme to. Alespoň myslím. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. My jsme termín museli skloubit s pracovními závazky a možná, kdybychom věděli, že porota soutěžící griluje, tak se ani nehlásíme. Je to hodně zvláštní pocit. Když stojíte na pódiu a prezentujete vlastní věc, tak jste úplně nazí a hrozně zranitelní. Najednou ta jistota, kterou máte u sebe na zkušebně, je ta tam a vy zvažujete, jestli vůbec to, co prezentujete, dává smysl, jestli lidé pochopí, co jste tím chtěli říct atd. My nejsme ti, kteří by byli suveréni a s nosem nahoře si mysleli, že jsou nejlepší a že ať si říká každý, co chce. Pro nás jsou v porotě takové kapacity, co mají daleko víc zkušeností, znalostí, rozhledu, takže od nich se můžeme jenom přiučit.

Vás sice hodně chválili, ale jistě jste vnímali i situaci jiných kapel, které si tolik chvály neužily. Jak to kapely nesou? A je to pro ně inspirativní? Slyšet okamžitě názory muzikantů - porotců, kterým mohou věřit, protože už sami něco dokázali?

To je asi na každém člověku. Jestli si z bezprostřední kritiky něco vezme, nebo ne. Nicméně mám pocit, že kapely, které jsme na grilu viděli, byli spíše z té kategorie, která na kritiku reaguje pozitivně. Samozřejmě že negativní kritiku nikdo neslyší rád, ale zase když už člověk jde do soutěže, tak má právo vědět, co může zlepšit nebo udělat jinak, aby mu to třeba příště vyšlo, nebo co naopak bylo parádní. A musím říct, že i pro nás bylo poslouchání těch rozborů hodně přínosné, protože člověk zjistí, na co všechno si dávat pozor, ale třeba mu to pomůže i přesněji formulovat, co konkrétně se mu nelíbí a ne že je to jenom „nějaký divný“.

Oslavili jste postup do finále?

Neoslavili, ale dobrý pocit z postupu si pořád užíváme. Na oslavy naše kapela nějak není. Nejsme ani v soukromí ti, co by jim alkohol nebo hlučná party něco říkaly. Navíc, každý z nás má rodinu, takže veškeré oslavy jsou tomu přizpůsobené. A hlavně si uvědomujeme, že tohle je jen první krok… a třeba nám to ještě ani pořádně nedošlo. :-)

S jakým repertoárem vystoupíte v Řevnicích? Budou to novinky?

Rádi bychom zahráli nové písně, ale matematicky vyjádřeno: je tu dost proměnných, takže jak to nakonec bude, se uvidí až v červnu. Každopádně určitě nebudeme hrát úplně to stejné co loni.

Přihlásili jste nějakou písničku také do autorské soutěže?

Nepřihlásili. Zaprvé se změnila pravidla a nebyli jsme si moc jistí tím, jestli splňujeme kritéria, a za druhé, musíme říct, že Ústí, kde se autorská Porta konala, nás moc neoslovilo.

Tak jak se díváte na to, že se i autorské finále bude konat spolu s interpretační soutěží v Řevnicích?

Myslím, že je to skvělé. Krásné prostředí, vše přehledně v jednom, takže i kapely, co musí ladit vše podle směn v kalendáři, to mají jednodušší, vezme se dovolená jen na jeden den a není to ani tak z ruky... tedy aspoň pro nás. :-)

A co tedy vaše tvorba? Vzniká nové album?

CD už máme skoro nahrané. Když vše půjde podle plánu, tak bychom ho do května chtěli mít hotové. V jednom rozhovoru v rádiu jsme říkali, že CD vyjde jednoho krásného dne, nejspíš v pondělí, tak myslím, že se můžeme odvážit upřesnit, že to bude letos. :-) Není to jednoduché, a kdybychom neměli kolem sebe takové lidi, jaké máme, tak bychom se k tomu dlouho ještě asi ani nerozhoupali. Vzhledem k tomu, že naše texty jsou spíš minimalistické než románové, tak je potřeba nasbírat víc skladeb, aby CD mělo jakous takous přijatelnou délku, a víc skladeb znamená víc možností, víc hostů, víc času… a proto to tak trvá. A už teď se těšíme na výsledek.

Jak zkoušíte? Akusticky, nebo už trochu s nazvučením?

Zkoušíme akusticky. Užíváme si pocit tichého hraní. Naštěstí jsme malá skupina, a jak jsme říkali, na party moc nejsme, takže si užíváme krásného prostředí u rybníka v chaloupce s krbem,

kde zkoušíme. A tam by se ani nazvučení nehodilo. Navíc, akusticky je to takové syrovější, a když by to nefungovalo v téhle syrové formě, tak tomu žádný aparát nepomůže.

Jaké máte tedy plány na rok 2017? Je něco už jistého? Koncerty? Doufám, že se těšíte do Řevnic.

V roce 2017 bychom chtěli vydat naše první CD. Snad se to konečně povede. Kromě toho už teď je dost a dost hraní, tak snad všechna vyjdou a další ještě přibudou. :-) Čeká nás Třeboň, Humpolec, Praha, Pardubice, možná Telč, možná Náměšť a samozřejmě Řevnice, kde doufáme v to nejlepší. A jinak je tu i spousta rodinných a pracovních výzev, protože muzikou se neživíme, ale teď hlavně doufáme, že CD se bude líbit a že se dostane k co nejvíce lidem, aby i ten příští rok mohl být plný příjemných koncertů.

Díky za rozhovor a přeji, aby vám to vyšlo co nejlépe.