Fešáci brázdí vlny naší country scény už p?ta?ty?icet let! Za tu dobu jimi prošlo na p?tašedesát muzikant? a technik?, kapela mezi námi zanechala spoustu hit?, n?které z nich trampové zpívají doslova jako hymny. ?ada z nich je zachycena na novém supraphonském dvojalbu Fešáci – 45.

K povídání nad narozeninovou kompilací jsme se sešli s legendou mezi českými country zpěváky Tomášem Linkou a kapelníkem Fešáků Tondou Kny.

Kapela Fešáci s vervou a radostí slaví nejen plná jubilea, ale i půlkulatiny; nynější oslavy jsou toho důkazem!

To je pravda, vždyť každý důvod k oslavě je dobrý. V naší situaci, ale nejen v té naší, nevíte, co bude za rok natož za pět let! Navíc, i vzhledem k našemu věku, je taková oslava vždycky dobrá příležitost k tomu, abychom se všichni navzájem potkali ještě živí.

Postihují vás muzikantské „nemoci z povolání“, například problémy s páteří či očima?

Tomáš Linka: Je pravda, že na obou očích mám odoperované šedé zákaly a musím nosit brýle, ale až v posledních dvou letech. V tomhle věku to ale je, myslím si, přirozená věc; nepřičítal bych to reflektorům.

Tonda Kny: Kytara váží kolem čtyř kilogramů a na jevišti stojím třicet let – kdybych měl vyprávět, co všechno mi je, nestačila by vám kapacita diktafonu. Zrovna dnes jsem byl na rehabilitaci s páteří… Když hrajeme v Praze, první dvě řady jsou plné našich doktorů – od očních přes rehabilitační a internisty až po urology!

Tomáš Linka: Já jsem ze Strakonic, takže když hrajeme tam nebo v Písku, mám to podobné; v publiku je spousta mých lékařů.

Vybrat písničky na kompilaci k pětačtyřicátinám jistě nebylo jednoduché!

Výběr k našim pětačtyřiceti letům obsahuje pětačtyřicet písní plus čtyři novinkové bonusy. Snažili jsme se, aby deska mapovala celou kariéru Fešáků od

roku 1967 do roku 2012 – z každé desky jsme na ni zařadili základní pilíře fešácké historie, největší hity podle poslouchanosti v rádiích a obliby u publika. Je to tedy skutečně reprezentativní výběr.

Na prvním CD téhle kompilace účinkuje minimum žen…

To proto, že v prvním období Fešáků ženy v kapele prakticky nebyly – jenom Emilka Petrášková, ta vystupovala ještě s Bluegrass Hoppers. Od elpíčka Ostrov Fešáků k albu Pošta Fešáci I se v kapele žádná ženská neobjevila. Nynější kompilace je sestavená chronologicky, takže na prvním CD ženy ani být nemohou. Ale na tom druhém už jsou Hanka Mladá, Erika Kahounová, Blanka Šůrková...

Trochu mi tam chybí Hana Horecká.

Chybí, to je pravda. Hanka s námi totiž nenatočila ani jednu písničku na řadovou desku; jenom jednu na vánoční album, které jsme vydali přede dvěma lety. Jinak ale působila v kapele zrovna v době, kdy jsme zrovna nevydávali desky.

Občas jsou slyšet hlasy, že ženská v kapele rovná se zkáza kapely…

S tím souhlasíme, ale my jsme měli štěstí na príma holky. Každá z nich Fešákům hodně dala a žádné „se nepodařilo“ kapelu rozložit.

Měli jste někdy autorskoprávní problémy s českými texty?

Tonda Kny: Občas opravdu velké. České texty zahraničních skladeb se musejí přeložit zpátky do angličtiny a poslat příslušnému vydavatelství nebo agentuře v USA nebo Velké Británii ke schválení. Někdy se to neobešlo bez nervů. Jeden příklad. Jako bonus je na naší nové kompilaci píseň Tequila Sunrise od naší milované kapely Eagles. Tuhle písničku jsme chtěli natočit už před patnácti lety, už jsme ji roztočili, ale přišel zamítavý postoj z vydavatelství, přitom jsme s ní počítali na desku, kterou jsme s sebou chtěli vzít na turné po Austrálii. Na poslední chvíli jsme tak místo ní museli na desku zařadit jinou píseň. Vždy po pěti letech jsem to s právy zkoušel znovu, ale vždycky bez úspěchu. Jde přitom o skvělý text Tomáše Linky, fakt nádherný. No a letos nám ho poprvé schválili!

Tomáš Linka: Traduje se, že Eagles nepřipouštějí coververze svých písní jinak, než v angličtině. My jsme ji ale chtěli zpívat česky. Letos jim asi někdo řekl: proboha, tak už jim to povolte, oni by otravovali donekonečna!

Představte, prosím, další bonusy nového výběru.

Tonda Kny: Jedním z nich je coververze písně Joea Cockera Up Where We Belong, s tímhle návrhem přišla Erika Horká, která ji kdysi zpívala a teď ji chtěla nazpívat s Tomášem Linkou.

Tomáš Linka: Text téhle písničky jsem psal během dovolené v Thajsku, odkud jsem ho poslal Tondovi, aby mohl rozjet schvalovací mašinérii. V tomto případě naštěstí schválení textu proběhlo hladce. Pozitivní vyjádření nám přišlo za dva měsíce od odeslání žádosti! Taková rychlost není běžná.

Tondy Kny: A další dva bonusy na kompilaci jsou naše autorské písně, jednu napsal Jindra Malík s Honzou Turkem, druhou já s Honzou Turkem, zpívá ji Robert Moucha. Tyhle písně jsme už nějakou dobu měli v šuplíku, přearanžovali jsme je a nahráli. Posluchači tedy dostanou na našem novém dvojalbu čtyři nové nahrávky, které ještě nikde nikdy nevyšly.

Hezky vypravený je i booklet kompilace Fešáci – 45 let.

Obsahuje například některé unikátní fotografie z rané, zlaté éry Fešáků – s Michalem Tučným, Tomášem Linkou, Pavlem Brümerem, Jindrou Šťáhlavským, Robertem Mouchou, Karlem Poláčkem a Petrem Novotným; tohle složení už se pak nikdy neopakovalo. A jsou tu i fotky ze začátků kapely v ústeckém Kladivadle.

Zmínili jste Petra Novotného – s ním je spojeno opravdu významné období Fešáků.

Tonda Kny: Petrovi se sluší poděkovat, vždyť on táhl Fešáky dvacet let a tu kapelu skutečně někam dostal. Ukočírovat skupinu tak silných osobností, jaké ve Fešácích zpívaly a hrály, může jenom génius. Jeho organizační a konferenciérská činnost je dnes rozdělena mezi dva členy Fešáků, a stejně to horko těžko stíháme.

Tomáš Linka: Mě osobně naučil Petr dochvilnosti. Chodit kamkoliv pozdě, to je běžný nešvar, ale on zavedl ve skupině tučné pokuty, a to zabralo. Naučil nás v téhle záležitosti kreativitě: když jsme viděli, že něco nestíháme, museli jsme vymyslet způsob, jak se na místo dostat včas. Dodnes jsem dochvilný.

Tonda Kny: Petr je ohromně zaměstnaný, ale povedla se nám skvělá věc – ukecali jsme ho a vyjede s námi na turné k pětačtyřicátinám.

Jak bude turné vypadat?

Je před námi jedenadvacet měst. Začínáme 29. září v Bezně u Mladé Boleslavi, končíme 19. prosince v pražském Divadle Hybernia. Představení je pojato chronologicky, písničky jsou řazeny od roku 1967 do roku 2012. Na některých zastávkách s námi zazpívají hosté i bývalí členové kapely. Třeba Jindra Šťáhlavský, který ve Fešácích zanechal svým hlubokým barytonem nezapomenutelnou stopu a který je dnes upoután na invalidní vozík. Pojede s námi i Michaela Tučná, dcera Michala Tučného. Jak se budou blížit Vánoce, objeví se v našem programu i vánoční písničky.

Dočkají se návštěvníci vašich koncertů i nějakých libůstek?

Tonda Kny: Oprášili jsme například píseň Lojza a Líza. Tomáš Linka ji nenávidí, ale lidi ji zbožňují, takže jim vycházíme vstříc. S Tomášem ji původně zpíval Michal Tučný, teď ji místo Michala bude zpívat Robert Moucha.

Tomáš Linka: Je pravda, že mi tahle písnička už leze na nervy. Zpočátku jsem ji bral normálně, ale když se zpívala na koncertech třeba i sedmkrát týdně, začal jsem jí mít dost. Navíc ji zpívám tím svým falzetem, Petr Novotný si ze mě kdysi začal dělat legraci, že mi s tím hlasem začínají růst i prsa. Ale ten hlas už není, co býval. Třeba Divnej smích, který jsem kdysi zpíval s Greenhorny, už dnes zpívat nemůžu. Hlas se s věkem mění.

Ve vaší kapele funguje věc, která asi není běžná: někteří členové, kteří z Fešáků odešli, se zase vrátili, a třeba i několikrát. Žádná nevraživost až za hrob…

Od nás nikdy nikdo neodešel s prásknutím dveřmi či spálením mostu. Ani Michal Tučný. Vždycky jsme měli přátelské vztahy, naši bývalí členové se účastnili nových projektů skupiny i už zmíněných pravidelných pětiletých oslav. Nikdy s nikým nebyl takový problém, že by se nemohl vrátit. Nemáme nepřátele. Kdyby to tak fungovalo v celé naší zemi, bylo by to fajn.

Máte už nějaké plány na oslavy půlstoletí kapely?

Už teď, k pětačtyřicátinám, jsme měli v plánu turné po Americe, ale vzhledem k těžké nemoci Jindry Šťáhlavského jsme je zrušili. Padesátiny bychom ale rádi cestou po Spojených státech oslavili. Po turné k pětačtyřicátinám ale chceme odpočívat. Vezměte si, kolik nám je: nejmladšímu členovi skupiny je padesát, nejstaršímu pětasedmdesát. Do studia tak nejméně dva roky nevkročíme!

Zdroj: Supraphon