Kapelu Republic of Two tvoří Jiří Burian (kytara, zpěv), Mikoláš Růžička (kytara, zpěv), Terezie Kovalová (cello) a Štěpán Růžička (basa). V říjnu loňského roku vydali své debutové album Raising the flag. 

Republic of Two neznějí česky. Je to jedna z mála kapel, která si za své krátké působení již stihla vytvořit silnou fanouškovskou základnu, protože je tvořena z výborných muzikantů a má na místní poměry netradiční zvuk. Jejich originalitu ocenila i Akademie populární hudby, když letos získali Anděla za Objev roku. Přestože už každý z nich má za sebou dlouholeté koncertní zkušenosti a nabízelo by se tedy, že žádný objev nejsou, hudba  Republic of Two vás dostane. Jiří Burian a Mikoláš Růžička na mé otázky odpovídali s humorem sobě vlastním, a už teď je jasné, že kluci si prostě dělají, co chtějí, a to je dobře.

Jak vznikl nápad vytvořit projekt Republic of Two?

Jednou jsme takhle seděli u ohně, bylo nás tam tenkrát více kamarádů, polena praskala a vzduch voněl pryskyřicí. To byl ten moment, kdy jsme si uvědomili, že se chceme věnovat pouze folku a country.

Zvolili jste akustické kytary. Myslíte si, že tohle na české hudební scéně chybělo?

Podle nás, je akustických kytar na scéně velmi mnoho. Ale není kytara jako kytara..máme rádi značku Taylor.

Média vás označují jako indie-folkovou kapelu. Ztotožňujete se s tím nebo byste se charakterizovali jinak?

Média měla, mají a budou mít vždy pravdu.

Z vašich písní mám pocit takové severské melancholie. Inspirovali jste se při tvorbě nějakými interprety?

Celé dny jsme nedělali nic jiného, než že jsme seděli u ohýnku a poslouchali Kings of Konvenience, bylo nás tam tenkrát více kamarádů, polena praskala a vzduch voněl pryskyřicí. To byl ten moment, kdy jsme si uvědomili, že chceme být jako oni. 

Obdrželi jste od Akademie populární hudby sošku Anděla za Objev roku. Bylo pro vás vítězství překvapením?

Ani ne.

V jednom rozhovoru jste, Jirko, přiznal, že vás nejdříve na udílení cen nikdo ani nepozdravil, a jakmile jste měli sošku v ruce, situace se úplně obrátila. Konfrontujete se s takovým chováním často nebo je to jen okrajová záležitost?

Je to pravda, ale jen z části. Měli jsme tam ale také hodně kamarádů. Jídlo bylo také dobré.

Svou debutovou desku jste 12. ledna pokřtili v Paláci Akropolis. Jak jste si křest užili?

Užili jsme si to velmi. Měli jsme na křtu hodně kamarádů. Přijeli i naše babičky a přivezli nám buchty. Jirka se přejedl a pak ho bolelo břicho, což nedal na sobě vůbec  znát, protože je to profesionál a dobrý kamarád.

Až do října máte naplánované koncerty, mezi nimi i různé charitativní akce a festivaly, po celé republice.  Na kterou akci se těšíte nejvíce? Těžko říct...

Prázdniny budou dlouhé, ale asi se nejvíce těšíme na Folkové prázdniny v Telči, Glastonbury a Portu.  

Na podzim si vás jako předkapelu vybral Honza Muchow. Spolupracovali jste s Honzou už dříve?

Honza je náš dobrý kamarád, často s námi sedává u ohýnku, opéká buřty, ale nemá je rád, protože je to vegetarián. 

Máte mezi sebou nějak rozdělené role? Je jeden z vás ten vůdčí typ a organizátor?

Jak kdy. Mikoláš umí vyměnit prasklé struny na kytaře a Jiří rád vaří.

Prezentujete se jako duo, ale Republic of Two ještě tvoří cellistka Terezie Kovalová a basista Štěpán Růžička. Do jaké míry se podílejí na tvorbě?

Všechny skladby píšeme my dva, ale častokrát se stane, že ruku k dílu přiloží i Štěpán s Terezkou.Štěpán je bratr Mikoláše a jeho koníčkem je keramika. Terezie je velmi krásná, a to se nám do kapely velmi hodí.

A závěrem, na co všechno se mohou v nadcházejícím roce vaši fanoušci těšit?

Chtěli bychom našim fanouškům přinést skrze naše písničky ještě hodně radosti a lásky.

Děkuji za rozhovor.