Jubilanty, které p?ipomínáme, jsou mj. kapelník Spirituál kvintetu Ji?í Tichota, osam?lý folk-singer Jaroslav Hutka, v?dec, dramaturg, muzikant a vydavatel úžasných v?cí Ji?í Plocek, nebo loketský trampík Vojta Ki?ák Tomáško. K textu jsou p?ipojena barvami hý?ící videa. Poj?te dál, vstupte!
Šestnáctého dubna se dožil třiašedesáti let (na které nevypadá), loketský písničkář Vojta Kiďák Tomáško. Na začátku 70. let nahradil v řadách sokolovských Plížáků, tehdejších vítězů Porty ´71 v Karviné, Wabiho Daňka. Stanislav Wabi se právě vracel z montáže ke své první svatbě do rodného Gottwaldova, jemuž ovšem rodáci po celou dobu komunismu zatvrzele říkali Zlín. Kiďák žije stále v kouzelném městě Loket nad Ohří a hraje s tamními Roháči, nebo sám, nejčastěji ale s Roháčem a manažerem Ríšou Melicharem.
Někdy koncem osmdesátých let jsme na Portě v Plzni natáčeli Televizní klub mladých, a já - jako obvykle dobře informován - jsem hned při vstupu do areálu plzeňského výstaviště narazil na Kiďáka. Poblahopřál jsem mu ke Zlaté Portě, která mu byla druhý den udělena. Nevěděl jsem, že já vím, ale on neví. Pokud si vzpomenete na biblický příběh o Lotově ženě, předlohou mu byl Kiďák. Možná ten solný sloup v Plzni ještě pořád stojí.
Ba ne, nestojí. Nedávno jsme se potkali v pražském metru. Já jsem s kytarou a báglem na zádech jel na čundr, Kiďák s kytarou a v civilu jel někam hrát. Oba jsme si vzpomněli na jeho velký hit Toulavej a verš, jak se celta na půdě prachem stydí.
{denvideo
}
Tentýž den se dožil devětačtyřiceti let Jiří Plocek. Vydavatel úžasných hudebních materiálů, na kterých prodělává, jemný a oduševnělý intelektuál, také dramaturg oživlého Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů, tedy slavného BROLN. Jirka zažil jako technicky velmi vybavený hráč slavnou éru Poutníků. Po odchodu Křesťana s Malinou, zatímco zbytek kapely ustrnul v šoku, založil jemnou intelektuální skupinu Teagrass.
Jiří je uznávaný doktor přírodních věd, a jako takový odjel před časem na roční stipendium do Spojených států. Když se vrátili, nabídl dětem, že s nimi bude dále doma mluvit anglicky, aby tak cennou znalost neztratily. Jeho vnímavé a hudebně slyšící děti mu ale řekly, že s člověkem s tak strašným přízvukem prostě anglicky mluvit nebudou.
{denvideo
}
V neděli 18. dubna oslavil třiasedmdesát- let (na které fakt nevypadá) Jiří Tichota. Zakladatel Spirituál kvintetu (1960), muzikolog, vysokoškolský pedagog. Možná původního studenta chemie k hudbě přitáhl rodinný gen - jeho pradědeček učil hudbu Antonína Dvořáka. Spirituál kvintet byl jednoznačně průkopníkem folku u nás. Ten žánr byl tak neznámý, že ještě na Portě ´68 soutěžili v kategorii Country and Western, jak se tehdy říkávalo. Ještě před tím doprovázeli na slavném československém turné amerického levičáka Pete Seegera, o dvacet let později pak další pozoruhodnou osobnost - zasloužilou umělkyni RSFR Žannu Bičevskou.
Dnes už je v povrchnosti doby pohříchu pozapomenuto, že Jirka Tichota býval dlouhá léta noblesním předsedou poroty na Portách. Jen jednou nás dožral - když si k našemu zármutku namluvil mladinkou zpěvačku Brontosaurů Zdenku Toskovou. PhDr. Jiří Tichota patří k mimořádným osobnostem české hudební scény v oblasti nejen folkové, ale i tzv. vážné hudby.
{denvideo
}
A ve středu 21. dubna se třiašedesáti let dožívá Jaroslav Hutka. Olomoucký rodák hanáckou metropoli opustil velmi brzo. Díky tomu mohl už v první polovině 60. let hrávat (v sedě a někdy bosí) s Kalandrou nebo Třešňákem na Karlově mostě. Jeho slavná éra, vedoucí až do emigrace, přišla v první polovině 70. let. Hutka objevil moravskou lidovou písničku, jeho album Stůj břízo zelená vyšlo v obrovském nákladu, jeho koncerty byly podobny bohoslužbám. Hutka býval neuvěřitelně charismatický člověk. Koncert si zpravidla nepřipravoval dopředu, ale spontánně ho tvořil podle nálady v sále. V oněch soukromých bohoslužbách měli něco společného s Janem Nedvědem, nálada na jejich koncertech se dala krájet - navzdory některým kontroverzním vlastnostem těchto druidů byla oslavou lásky a dobra.
Za honorář z elpíčka si Jarda koupil zelené embéčko. Důrazně jsem mu tehdy domlouval, aby s ním nejezdil před vyprodané kulturáky, prorok přece nemůže jezdit zeleným embéčkem. K emigraci byl donucen. Po návratu do vlasti mi řekl - kdybych býval věděl, jak je emigrace strašná, šel bych raději tady do kriminálu.
Fedor Skotal
