Letos je to 65 let, kdy se narodil Jiří Schelinger, legendární zpěvák s nezaměnitelným rockovým chraplákem. V tandemu s textařem a muzikantem Františkem Ringo Čechem a jeho kapelou byl jednou z nejvýraznějších postav československého hardrocku 70. let 20. století.
Supraphon připomíná Schelingerův odkaz vydáním remasterované reedice dvou zásadních alb Hrrr na ně... (1977) a ...nám se líbí... (1979), doplněné navíc tuctem bonusů. „Najednou jsme s Jirkou věděli, že se nám splnil sen. Ta deska byla pro nás strašně důležitá, protože nastartovala Jirkovu popularitu. Zvláště proto, že jsme dosáhli toho hrát vlastní tvorbu… To byla nádhera. Po tolika letech to začalo mít ksicht a bylo to jako venku,” vzpomíná Schelingerův důležitý parťák a kapelník František Ringo Čech na období vzniku alba Hrrr na ně… v knize Petra Bošnakova a Milana Schelingera Jiří Schelinger: Život a… 1951 – 1981.
Milovníci hardrocku byli nadšeni, dobová kritika – nikterak překvapivě – ono nadšení však tolik nesdílela. „Shrnuto v celkový klasifikační obraz: při větší obezřetnosti, píli a trpělivější, svědomitější přípravě mohl výsledek vyznít poněkud chvályhodněji. Avšak hlavu vzhůru! Udělené tři hvězdičky jsou vcelku poctivě zaslouženy a do příští konference lze ještě mnohé zlepšit. Aby i páni rodiče měli z vás, milý F. R. Čechu, radost jako ze skutečné naděje vlasti!,“ napsal například Josef Kotek v listopadové Melodii v roce 1977.
Schelinger a Čech se však diktátem doby nenechali rozhodit a šli si dál za svým, což s náležitou rázností dokázali na albu ...nám se líbí..., které bylo v době vydání příjemným šokem. Krom očekávatelných bytelných rockovek tu najdete i poloakustické songy s hosty zajímavosti Petra Kalandry, Oskara Petra a Jana Hrubého. Jedna ze šuškand říká, že šlo o jisté repertoárové východisko z nouze, ale výsledek je zcela mimořádný. Historicky asi vůbec nejprožitější Schelingerovo zpívání, nepochybná síla často nejednoduchých melodií, velký příslib pro tragicky bohužel již nenaplněnou budoucnost.
Zdroj: Supraphon
Foto: Otto Dlabola
