Vítězka Porty 2024 Alishi Alena Střelečková byla ze své výhry v šoku. Předsedkyně finálové poroty jí vysekla velikou poklonu. A co pro Alishi znamená, když se řekne Porta? Možná se jednou stane zpívající basistkou! V rozhovoru mluví také o své tvorbě a o tom, odkud čerpá energii, která z ní vysloveně tryská. 

Jak na vás působí, když se řekne: „Alishi je vítězkou Porty“? Jak to prožíváte? Vždyť i sama předsedkyně finálové poroty vás velice chválila hned po soutěži. 

Ještě mi to pořádně nedochází. Když jsem se to dozvěděla, byla jsem v absolutním šoku a nevěřila jsem vlastním uším, jen jsem koukala jako blázen, že to nemůže být pravda. Je to pro mě obrovská čest a také zodpovědnost. Cítím ale, že jsem ve správném okamžiku, kdy se můžu a chci více věnovat práci na muzice, která mě baví. Vedle mého jména teď bude v současné době stát to, že jsem vítězka Porty, a to je krásné.  

Co pro vás znamená Porta?

Ikonická záležitost. Symbolika. Ty nejlepší písně z Porty jsme měli doma na elpíčkách. Je pro mě velká čest, že jsem mohla letos vystoupit zde, na Portě, když už má 58. ročník, to znamená vystoupit před lidi, kteří přesně ví, co tu mohou čekat, jakou muziku tu uslyší, a proto sem jdou, proto to tak funguje. Porta má svůj styl a každý to ví a přijde přesně s tím očekáváním, které tu najde. Vážím si týmu lidí, který to tu každoročně připravuje, je to veliká práce udělat tak velký festival a daří se to perfektně. Všechny, co se na průběhu tohoto festivalu účastní, moc oceňuji.     

Jak byste shrnula myšlenku, co vyjadřujete ve svých písních, co pro vás znamená jejich text, co je nad jejich tématy?

Například písničky na mém novém albu jsou o cestě. Ať už je to cesta životem, cesta odněkud někam… Ta MOJE cesta je i hledání domova. Spíše se obracím k tématům, která jsou nadčasová, moc se tedy nevěnuji těm aktuálním. Mám ráda obecnější otázky, na které hledám odpovědi: co je to vlastně domov? Kdo jsme? Odkud jdeme a kam? Kam směřujeme? Proč jsme tady?  

Řekla byste nám něco o vašich nových písních, které teprve budete psát?

Za tuto otázku moc děkuji. Musím říct, že mám velmi tvůrčí období, z čehož mám obrovskou radost. Je to pro mě velice spontánní období. Trochu se vracím k písničkám o vztazích, o lásce. Hledám to, co je ze srdce v tu chvíli nejopravdovější, a to je teď pro mě právě téma lásky. Zároveň se dostávám stylově trochu jinam, takže si myslím, že ode mě uslyšíte v brzké době více blues a úplně jiné rytmy. Chci se zaměřit na grify, které mohu hrát sama na kytaru, u kterých se mohu „vyřádit“.   

Vy jste natočila klip s písní Volám do dávnověku. Chystáte se na natáčení nových klipů?

Aktuálně mám tři nápady na klipy. Některé mohou být nízkonákladové a na některé je potřeba určitý rozpočet kvůli hezké kameře a podobně. Budu muset ty peníze sehnat. Po vydání CD jsem v mínusu. Mám rozjednané některé sponzory, kteří by mě mohli podpořit. I to, že si lidi ode mě kupují CD, mi jde na konto, ze kterého budu brát peníze na tyto věci. Nápadů mám mnoho a některé zkrátka stojí peníze na to, aby se zrealizovaly.

Vyzařujete krásnou pozitivní energií, odkud ji berete?   

Docela často chodím do lesa. Také žiju v krásné přírodě, v Moravském krasu. Je to moc krásně nabitá krajina. Tu energii určitě čerpám zkrátka z dobrého životního stylu, jako je dobré spaní, dobré jídlo, ale i dobré uvažování a pozitivní myšlení. Je to velice abstraktní – řekla bych, že se udržuji v takové duševní čistotě. Vnímám také duchovno a mám potřebu se sytit krásou. Jsem ráda i sama se sebou a kladu si různé otázky. Díky tomu vznikají moje písničky. Radost mi dělá i starání se o zahradu, psaní veršů, psaním očištění se od některých myšlenek, pečení domácího chleba, vaření, vyrábění různých šperků – ty, co na mě mohou lidé vidět, si dost často vyrábím sama. Potřebuji ale na tyto věci více času.

Byla jste tak pozitivní vždycky?

Řekla bych, že ano, stejně jako jsem byla vždycky tvůrčí. Avšak výrazně mě v tomto ohledu ovlivnilo narození dětí, to mě osvobodilo, v tom smyslu, že jsem si paradoxně uvědomila vlastní konečnost, jak je samotný život krátký a s tím, že v životě není čas na to, ztrácet čas čímkoli, co mě nebaví, co mě nenabíjí, co mi nepřináší tu energii zpátky. Velice silně jsem si uvědomila, že potřebuji svůj život naplnit něčím, v čem cítím smysl, a to je pro mě muzika.    

Je něco, co byste vzkázala divákům?

Že jsou úžasní a že je skvělé, že chodí na muziku a jezdí na festivaly. To je vše, v dnešní době totiž, kdy si každý může otevřít spotify, youtube, pustit si hudbu v autě nebo do sluchátek, je to velice vzácné. Protože hudba, kterou si můžeme pustit, je precizně udělaná. Oni i přesto jdou na festival, a to je úžasné. Trochu se ale bojím, jestli je to nepřestává bavit. Já si život neumím bez muziky představit.   

Kde vás můžeme v nejbližší době potkat?

V červenci jako moderátorku na dvou festivalech – Na farmě Vysoká nedaleko Chrastavy, poté v Ronově nad Doubravou, kde budu moderovat Hudbu na dlani. Také mě můžete potkat, a to bude zajímavé, toto léto na festivalu Prázdniny v Telči s kapelou Handl, s kterou nás čekají dva koncerty, na kterých zužitkuji svůj bluegrassový základ, který jsem kdysi nasála, a bluegrassové písničky, které moc nehraji. Budu se vyskytovat na různých místech v Čechách. Můžete si tedy vybrat, ať už je to Morava nebo Vysočina a ledajaká místa. Doporučuji se podívat na celý seznam koncertů na mých stránkách www.Alishi.cz.     

Proč hrajete styly blues, folk a country?

Vyrostla jsem na klasických folkových písničkách, na zpěvákovi Žalmanovi, na kapele Nezmaři a na našich dalších folkových velikánech. Jsem původně z Českých Budějovic, kde jsem měla nejblíž tuto „folkovou školu“. Z toho jsem tedy vzešla. Začala jsem však hraním bluegrassu, protože to pro mě byla velká výzva po technické stránce. Kluci z kapel, s kterými jsem hrála, mě někdy nechali zahrát nějaké to sólo, i když nevím, jestli jsem ho hrála úplně dobře – v mém pojetí je to vždy spíše folkgrass než bluegrass. Zároveň jsem paralelně poslouchala blues a bluesrockovou muziku – vcelku nedávno jsem si řekla, proč to vlastně nepíšu, když se mi to celý život líbí, a začala jsem se tímto směrem vydávat na experimenty, ale i tak si myslím, že je stále spíše folkblues, asi by to pravý bluesman zahrál trošičku jinak. Já si ale říkám, proč ne – je to prostě moje podoba blues, ve které se cítím moc dobře.

Na instagramu jsem vás viděla, že hrajete i na klavír. Hrajete i na nějaké jiné nástroje?

Ano, na klavír hraji, ale amatérsky. Chci se v tom ale zlepšovat, líbilo by se mi, kdybych hrála na koncertech kromě kytary i na něj, to by bylo opravdu hezké. Mám doma také baskytaru. Nejdéle hraji na kytaru, takže se samozřejmě nejvíce cítím kytaristkou. Jako docela dobrá výzva mi zní, kdybych byla zpívající basistka, tak třeba se někdy dočkám.