I to si letos přeje moderátor Porty Zdenek Schwager.

Moderátoři na Portě nesoutěží a většinou ani nezpívají, přesto jsou na pódiu před diváky nejvíc ze všech vystupujících. Jedním z dlouholetých moderátorů Porty je Zdenek Schwager. Ten nám v rozhovoru prozradil, jaká je práce moderátora i na co se letos těší. A zavzpomínal také na mnoho svých kolegů.

Vaše jméno je s Portou spojené už hodně dlouho - Finále Porty moderujete už od roku 1994 a ještě předtím jste na Portě taky působil. Nemáte už za ta léta problém vymyslet, o čem budete mluvit?
No jo, letos je to už po dvacáté za sebou. :-) Moderátor musí sloužit kapele, takže si hlavně musí připravit základní informace nebo vycházet z osobních prožitků, aby kapelu představil publiku. Pak je tu vždy nutnost posloužit sponzorům, pořadatelům a organizátorům a zbude i prostor pro odlehčující monolog. Pak už to jen všechno dobře skloubit a vygradovat, aby se divák něco dozvěděl, aby se pobavil a kapela měla připravené entrée. Takže moderování znamená přípravu a pak improvizaci. Za ta léta v rádiích a na hudební scéně je z čeho vybírat a o čem mluvit. Nikdy jsem neměl strach, že není o čem. Někdy se ale kapela připravuje dlouho a po 20 minutách monologu už mám někdy strach, že mi dojde řeč.

Stal se Vám někdy nějaký „trapas“, na který jste nemohl dlouho zapomenout?
Trapasy se dějí a je to lidské. Nechci nikdy používat laciných triků (anekdoty, vulgární výrazy,..), ale někdy se člověk nevyhne konfrontaci např. s opilým divákem. Jednou mě jeden takový upozornil, že mám rozepnuté kalhoty... Nakonec se ale ostatní diváci pobavili, a to bylo vysvobozující.

Moderoval jste Portu někdy sám, nebo vždy s někým ve dvojici?
Práce na jevišti ve dvojici vyžaduje sehraný tým, dobrou přípravu nebo profesionály. Většinou jsem býval na jevišti sám a spoléhal na sebe. Měl jsem ale také možnost spolupracovat s řadou kolegů (P. Zedníček, M. Černý, J. Šťáhlavský, Vl. Čech, P. Bohuslav nebo teď J. Hubičková). Je to vždy o partnerství na scéně a profesionalitě. Bylo to fajn.

Na koho z kolegů moderátorů rád vzpomínáte?
Těch vzpomínek je hodně. Moc mě naučili Petr Novotný a Mirek Černý. Vzpomínám rád na Štěpána Podeště, úžasné je být na scéně s Mirkem Kováříkem. Nikdy nezapomenu na Pepu Prudila. Báječní jsou Vašek Souček a Honza Dobiáš a také třeba Samson nebo Vojta Vít a Marek Eben. V posledních letech jsem na Portě s Petrem Bohuslavem, a to byla sázka na výbornou kartu.

Letos bohužel zemřel Vladimír Čech, jeden z bývalých moderátorů. Setkal jste se s ním také na Portě?
S Vladimírem jsme se potkali poprvé u nás v rádiu asi před 15 lety. Už tehdy jsem věděl, že si máme o čem povídat. Občas jsme se vídali anebo si volali. Pak nás svedla cesta na pódium v Ústí a pár let jsme spolu účinkovali. Oba nás to spolu bavilo a mohli jsme se na jevišti spolehnout jeden na druhého. Bylo to skvělé.

Zmínil jste také jméno Mirek Kovářík, který je legendou. Můžete na něj zavzpomínat víc?
S Mirkem jsem se setkal poprvé v Citicích na krajské Portě jako muzikant před 30 lety. Okouzlil mě jeho projev a pohyb na jevišti. Až po letech, když už jsem byl v rozhlasu, jsme spolupracovali na některých projektech. Já jsem od devadesátých let začal v rádiích vysílat hodně country a folkovou muziku a Mirek Černý i Kovářík mi byli dobrými rádci. Kovářík je noblesní, kulturní člověk, který mě vychoval k pokoře na jevišti, tedy k jevu, který se dnes už moc nenosí. Učil mě přemýšlet, hledat a já jsem se mu snažil zase ukazovat nové kapely. On jim pak zase pomáhal s mluveným projevem. Jeho poezie zůstane s Portou spojená, jeho přednes Hraběte navždy zůstane legendární, prostě Mirek má právo držet Zlatou Portu za přínos tomuto žánru a sluší mu.

Na co se v souvislosti s letošní Portou nejvíc těšíte? Nebo na koho?
Teď všichni prožíváme těžší, vodní období. Těším se, že všichni na Portě budou už v pohodě a že bude sluníčko. Těším se na kamarády, na celou tu portovní partu, na nové kapely, na naši dílnu s Petrem, na lidi z Řevnic a okolí. Setkáme se se spolužáky a muzikanty, kteří jsou mi blízcí. Těším se na nové tváře a hudební směry.
Nejvíc bych si ale přál, aby žila tradice nočních jam sessionů a zpívání, jako tomu dříve bývalo. Tam nejsou hranice mezi diváky a muzikanty a to je pro Portu jedna z devíz. Tak snad budou mít diváci sebou i nástroje. Těším se, že mě všechno přesvědčí, že je Porta životaschopná.

Lucie Paličková