Pane doktore, pomozte! Srdce se mi rozbušilo a moje mysl je rozpolcená. Nevím, jestli spím nebo jsem vzhůru, jestli to, co mluvím, je pravda, nebo to, co slyším, je lež a bojím se podívat doleva i doprava. Pane doktore, dejte mi nějaké prášky, nebo snad jednorázovou injekci.

Však já to vydržím, vždyť do mne řežou hlava nehlava, z leva Jirka, zprava Mirek a nad vším Václav. V televizi Růžová zahrada, té se nejvíc bojím, nebo jiný seriál a já si to všechno tak pletu, snad ty prášky, pokud zaberou. Kde vzít nápad na písničku, na zcela normální příběh, který zhudebním. Teď před volbami. Chci, aby mně lidé rozuměli. Třeba tak jak to píše Vlasta, nebo Marek s Jarkem.

Jó, mít tak jejich hlavu. Pane doktore, že oni něco berou? Já to chci taky. To přeci není normální. Vždyť tolik se nás pokouší trochu slávy urvat nebo aspoň napodobit a nic moc, nedaří se a nedaří.

Jó můj děda, ten četl básně, Kainara, Vrchlického, rád je i přednášel a že přednášet uměl! Vždyť ho vysílali i v rádiu a hned po Hajajovi. A když chytl v hospodě harmoniku, to byl šrumec, ani noty neznal a jak zpíval. Nosil už tenkrát dlouhé vlasy, něco jako Pomeje a to se tenkrát říkávalo „Dlouhé vlasy krátký rozum", on vždy dodával „Žádné vlasy, žádný rozum".

Pane doktore, aspoň nějaké vitamíny. Nebo mě pošlete na ušní, já mám pořád pocit, že ti hudebníci dnes hrají nějak pozadu, a přitom trochu napřed a místo C je tam A. Asi už nedoslýchám a lapám po dechu. To hlavně ve snu, když se mi zdá, že vystupuji na pódiu s Ivetou. Já v maskáčích ona v bílém, já ji všude doprovázím. Na WC, na večeři k bufetu, nebo na nějakého toho panáčka. To u nás na Moravě je zvykem, pozvat dámu na dvě deci a kafe. Škoda jen, že Ivetka to kafe nemá ráda.

Pane doktore, pokud si nevíte rady, pošlete mě k tomu Rathovi. Pan Sobotka v pondělí v Brně říkal, že prej on je ten jedinej, který nás dovede vyléčit. Už jsem ale zapomněl z čeho? Zase ta moje zapomnětlivost. To bába Šuláková v neděli v Hustopečích nezapomněla nic, ani texty, ani sa trochu napít vínečka a jak zpívala. Čisťounce jako by byla v Persilu vypraná a to je jí přes osmdesát. Škoda, že ten Persil nepoužívají zpěváci co zpívali v Brně na Portě, to by bylo poslouchání. Ale pozor! Kluci a holky jsou to prima, to zas jo. Jen toho fortelnýho řemesla trocha schází. Dvojhlas a trojhlas, jak zpívaly jejich báby, to je jim cizí. Mladí kluci pláčou jak je to v životě špatný a jak mají roztrhané srdce od samé lásky. Poslat je tak na vojnu na dva roky, to by bylo témat na písničky. Ještě, že ta mláďata (kapela D.N.A.) mají elán a i ty noty asi taky znají. Trocha kázně v dynamice a je to móc dobrý, však v těch Řevnicích vám pěkně zařvou. A když si přimyslím ten les v okolí přírodního divadla, je dobře, že porota vybrala kapelu trampskofolkovou (Švédova trojka), která se představí zase v semifinále.

Pane doktore, aspoň tam mě pošlete, trocha toho porťáckého luftu mně udělá určitě dobře. Krční páteř se trochu narovná před mladejma holkama a člověk zapomene, že jede šesté gumy. Pane doktore, prosím, prosím.

Zbyněk Kříž

Výsledky Porty v Brně

Do finále postupuje: skupina D.N.A. BRNO

Do semifinále postupuje: skupina Švédova trojka MORAVSKÝ KRUMLOV

V autorské soutěži postupuje: 2x píseň Jiří Monty Montyčák