Určitě nebylo pro porotu problémem zredukovat výběr na osm až deset soutěžících k dalšímu hodnocení. Horší už bylo vybrat z nich pět, jejichž pořadí úspěšnosti nakonec vyhlásila, i když první tři z celé soutěže vyčnívali: u poroty 1. vokální Pětník, služebně druhý nejstarší soubor tohoto finále (založen 1999), svojí pěveckou zralostí a jistotou; u poroty 2. Esence muzikantskou, interpretační i autorskou zručností a zkušeností nabytou na rockové scéně, kterým v současné době, s akustickými nástroji, obratně vtiskává folkovou tvář; u poroty 3. duo M+V kytaristy a zpěváka Marka Zavřela a foukačkáře Vaška Spurného svojí schopností rozklenout takřka bez přípravy mohutný oblouk bluesových i jiných sól a improvizací ve výborně interpretovaných písních - duo je nové, ale jinak spolu chlapci hrají v Kvokálu a dalších kapelách snad už dvě desítky let. * Nepostupové 4. až 5. místo pro služebně i věkově velmi mladé kapely To není jen tak a Twistet Timber bylo nejspíš uděleno jako uznání jejich mladistvému hudebnímu nadšení i rýsující se vysoké kvalitě, které jsou příslibem do budoucna. A je to dobře! Oběma souborům sice chybí ještě nemalý kus cesty, než možná vystoupají "na bednu" ve vyšších soutěžích, leč dobré umístění na oblasti jim může být motivací k dalšímu snažení.
Na podobně bramborových pozicích jako To není jen tak a Twistet Timber se v mém hodnocení umístili další čtyři soutěžící. * Krásně swingující 9. patro, zdobené klarinetem kapelníka Jirky Svítka a zpěvem jeho ženy Heleny, provedlo nechtěný sebeodstřel příliš dlouhou a vzhledem k délce nepříliš výraznou prostřední ze tří soutěžních písní. Nicméně je škoda, že mu utekl postup závěrečné písničky "V cele" do autorské soutěže v Ústí. O jedinou příčku - umístila se na 3. místě! * Písničkář Jára Novák je hudebník v kytaře vzdělaný a kytaru učící na Pražské konzervatoři a autor, který komponuje i rozsáhlé koncertní kytarové a orchestrální skladby. Vedle toho dosud složil cca 250 písní k veršům českých básníků. Jeho tvorba poněkud vybočila, mě dost oslovila a v porotě prý vyvolala mírnou rozepři. Inu, lepší než zůstat nepovšimnut! * Horkým bramborem pro portovní porotu je už řadu let služebně i věkově nejstarší kapela letošního finále, Panelákoví fotři (pod názvem P. F. '81 vznikla v roce 1981). "Jejich vtípky nejsou naštěstí jen hudební a kostýmové, ale taky přímo hudební" napsal do Pražského Portýra v reportáži z předkol Tomáš Hrubý a já mu dávám 100% za pravdu. V letošní konkurenci humor Panelfotrů nezvítězil, ale opět, a zdaleka ne poprvé, mě smíchy málem zabil. A nebyl jsem sám! * Rockové trio s nerockovým repertoárem a Lubošem Nohavicou jako čtvrtým, leč dominantním členem, zpěvákem a autorem u piána, to jsou Ogari. Ač mě tentokrát zaskočili nepříliš šťastným výběrem písniček a překvapivě nejistou intonací svého protagonisty, oproti následujícím mezi mé "bramboráře" rozhodně patří.
Za bramborovými pozicemi letošního oblastního finále Porty v Praze u mě zůstali Pokáč (teprve dvacetiletý písničkář zahrál hodně plaše první dvě písničky, které navíc připomínaly tvorbu Xindla X z dob, kdy ještě nevěděl, že se tak jednou bude jmenovat; třetí Pokáčova písnička, "V agentuře", ale napověděla, že ten mládenec má na to, aby našel sám sebe!), Mangabej (už jsem je slyšel hrát lépe; mladé mateřství protagonistky souboru Lucky Minaříkové brzdí zkoušení a na zvuku kapely to bylo znát), David Alfik Dewetter (charismatický písničkář, z jehož písniček je, žel, dost cítit vliv slavnějších současníků), Vojta Roupa & Ondra Vyskočil (mladé duo, které svoji autorskou i interpretační cestu k zajímavé podobě teprve hledá - hodně štěstí přeju!) a skupina Bez not (vítězka diváckého hlasování v předkolech; za co, probůh!?!?!?).
Možná by bylo dobré v závěru reportáže poděkovat všem, kteří v Praze Portu opečovávají. Jenomže těch je moc a určitě mi všichni odpustí, když poděkuji jen duši celého snažení, Amunce - Marušce Navrátilové. Tahle paní udělala za léta práce v kultuře pro muziku, a nejen pro tu portovní, strašně moc. Jenom psaní této reportáže přehrála na mě. Ale i tak bych jí udělil tu nejzlatější Portu. Pražskou určitě!
Karel Vidimský - Cimbura
