Západočeské oblastní kolo Porty v Plzni se letos konalo pod hlavičkou nového organizátora (Oupn Ér, z.s.) v prostorách Depa 2015. Zároveň bylo aplikováno dnes moderní hodnocení porotou ve stylu SuperStar, který je divácky atraktivnější a poskytne interpretovi přímou zpětnou vazbu. 

Já vám zkusím zprostředkovat náhled, jak jsem to viděl a slyšel od mixážního pultu.

Jako první se představilo trio Doladíme s velmi zajímavou kombinací nástrojů – kytara, baskytara a violončelo, spolu se třemi hlasy. Měli příjemný, svižný projev a pěkný tah na branku. Pro mne jako zvukaře bylo ale poměrně složité zvukově „oddělit“ baskytaru a čelo, které (ač akustické) mělo díky snímači trochu elektrický projev a i dle názoru poroty by bylo třeba si lehce pohrát s aranžemi, aby spolu nástroje lépe komunikovaly. I tak jsem si soukromě řadil tuto formaci na špičku takřka po celou dobu kola.

Písničkář Petr Fremr mne před hraním požádal, abych mu trochu „nakulil“ (rozumějte dal více) kytaru vůči zpěvu, aby jeho projev měl živost. Inu, beru to, že pokud muzikant přijde s takovým požadavkem, ví on sám jak chce znít, při první písni si tedy srovnám zvuk dle mého optima a potom trochu povyjedu žádané. Chyba, hned první výtka poroty směřuje na toto a že to trochu asi zabil zvukař…všechna čest, Petr uvedl požadavek na pravou míru. Jinak dle mého názoru byl Petrův recitál dobře odvedenou prací, byť mi tam chybělo takové to „něco navíc“, co člověka na hudbě zaujme.

Petr Švantner je excentrický kytarista, který má svůj osobitý projev, který mi osobně moc nesedl. Pro mne byl v písních příliš veliký chaos, vypichující kytarovou ekvilibristiku a přespříliš nafukující délku písní, kde člověk nevěděl, zda už interpret hraje píseň třetí, nebo stále ještě první. A ze zvukařského hlediska – nepříjemný zvuk kytary, který prostě nešlo vyladit.

Dáma s Hranostajem, tedy Pavel Janča, je takovou plzeňskou stálicí. Na Portě byl ve třech s basistou a elektrickou kytarou v ručkách svého syna. Pavel by měl zapracovat trochu na interpretaci a v souladu s porotou si myslím, že sice je chvályhodné začít ratolest zvykat na pódia, avšak v tomto případě do písní vysoký hlásek moc nepasoval. I u táty by to trochu chtělo zapracovat a vyladit interpretaci.

Frýda & Company – paráda od začátku do konce. Sice bez banjisty (který následně obdržel uznání poroty jako „gentleman“, neb jak praví otřepaný vtip, gentleman je ten, kdo má banjo…a nehraje na něj), ale i tak s přesvědčivým projevem, promyšlenými aranžemi a nadšením. Moderní bluegrass s vlastními písněmi a charakteristickým zvukem. Zasloužené první místo.

U formace H plus bylo poznat, že byla šita tak trochu horkou jehlou. Může však za to portovní pravidlo, které sice povoluje účast muzikanta ve více formacích, ovšem za podmínky, že jsou tyto další formace nejméně tříčlenné. A tak si Honza Piskáček musel k baskytaristovi Slávku Randisovi (o němž bude řeč později) na místě přibrat ještě Martina Švantnera, který sic muziku trochu okořenil, bylo však na něm vidět, že nezná aranž písně a často hledá správné tóny. I tak však Honzův projev a zajímavé písně vynesly této formaci zasloužené třetí místo.

Alexej Byček byl zjevení. Nenápadný busker s klávesami a procítěným (tedy chvílemi až příliš) projevem zaujal jak diváky, tak porotu, což mu vysloužilo druhé místo. Rád bych ho někdy potkal hrajícího na ulici, dokáže zaujmout a vtáhnout.

Dan Křížek mi přišel takřka ztělesněním muzikanta, pro které se Porta pořádá. Ač jeho písně doprovázelo tiché zvukařovo brblání (dotyčný zpíval všemožnými směry, jen ne do mikrofonu), písně byly chytlavé a spolu s příjemným hlasem a celkovým projevem to byl velmi příjemný zážitek. Oprávněně dostal cenu poroty za vokální výkon, na postup se holt potřebuje ještě trochu vyhrát.

Jako poslední vystoupil Tátoš – již jmenovaný Slávek Randis. Své písně vzal poněkud hopem, i porotě přišlo, že kdyby u nich zvolil pomalejší tempo, kde by bylo možné vnímat i text písně. Vášnivá debata porotců se strhla ohledně jeho kytary – jedni doporučovali dobrého kytaráře, druzí dobrý bazar a následně dobré hudebniny. Rozhodně však zmiňovaný nástroj zasloužil trochu péče, aby ladil nejen v základní poloze.

A protože většina pořadatelů portovních kol jsou muzikanti a ani v plzni tomu bylo nejinak, soutěžní klání zakončila nesoutěžní formace, nazvaná prostě a jednoduše „My“. Moderátoři Michal Sedláček a Iveta Hájková, doplněni o osvětlovače Honzu Polatu a „Hokra“ Michala Diestlera předvedli, jak by to asi dělali oni, kdyby si mohli také zasoutěžit. Narychlo sestavená formace se pochlubila písněmi z repertoiru Michala Willie Sedláčka, které ostatní muzikanti doplnili o další hlasy, housle a cajon. Inu, poslech to nebyl špatný a že jim to dohromady hrálo můžeme vysledovat i z toho, že se minimálně Honza s Ivetou objeví na Willieho nové desce.

Večer byl zakončený recitálem odpoledního porotce Petra Rímského s jeho kapelou a aby toho nebylo málo, plzeňáky zastoupil Míša Leicht se svou „family“. Škoda jen, že na závěrečné recitály nezbylo moc posluchačů. Nu což, na této věci je třeba ještě zapracovat.

Karel Kyncl