Mezi prvními krajskými koly byla i v letošním roce Porta jihočeská, která se odehrála už ve druhé březnové sobotě, v přívětivém prostředí studiového sálu českobudějovického rozhlasu. Báječná příležitost, jak oslavit již 55.narozeniny tohoto celostátního, možná nejstaršího hudebního festivalu v Česku.

Bohužel, příliš návštěvníků tuto možnost nevyužilo, takže publikum z velké části tvořili příbuzní vystupujících anebo přímo zúčastnění muzikanti.

Jak zdůraznil tradiční a osvědčený spíkr tohoto hudebního klání – Zdenek Schwager, bez něhož si již jihočeské portování ani nedovedu představit, uskutečnilo se toto soutěžní setkání jihočeských hudebníků vlastně po dvouleté covidové pauze. Na malém pódiu s ozvučením, které umožňovalo i kvalitní nahrávku, se vystřídalo celkem patnáct skupin a jednotlivců, z nichž třetina se přihlásila de facto na poslední chvíli.

Po tradičním zahájení Vlajkou, při níž stáli na pódiu i všichni porotci, vystoupil první soutěžící, a to známá jindřichohradecká kapela Jen tak tak, s bohatým nástrojovým parkem. Příjemně zněla i písničkářka Kateřina Hajná, kterou vystřídala sestava Bambus s Petrem Novákem, jenž se pak objevil ještě asi ve třech nebo čtyřech dalších sestavách včetně sólového countryového vystoupení. Jeho muzikantský potenciál zdědil i další člen skupiny – malý Petrův synek, který zasedl za bicími s neutuchajícím elánem a také s velkou razancí, po níž bolely i ušní bubínky. Ale svorně jsme se shodli, že ho čeká velká bubenická budoucnost – možná ale v jiném žánrovém okruhu.

Manželské Duo Lupíkovci s kytarou a foukací harmonikou, kteří byli na řadě po Triu Porta, nadchli svým příjemně přirozeným projevem a mimo jiné i skutečností, že provozují v Písku hospůdku U šesti strun, kde našli zázemí folkoví a country muzikanti z Písku a okolí. Určitě se tam musím někdy podívat... Je zajímavé, že letošní ročník byl bohatý na mladé písničkářky, jako byla třeba Tereza Horažďovská nebo Karolína Kdýrová, která vystupovala s doprovodnou kytarou Petra Nováka a později pak se svou spolužačkou Aničkou Dudovou, a to pod názvem Duo filmová škola aneb Činčirinči. V prvém případě prezentovala své vlastní texty a musím poctivě říci, že nebyly špatné.

Budu se asi opakovat, ale každým rokem znovu dávám za pravdu Mirkovi Kováříkovi, který už kdysi dávno prohlásil, že folk Portu spolk´. I letos v repertoáru portovních soutěžních bloků zcela jednoznačně převažoval folk, občas zazněla country anebo bluegrass, ale k trampské písničce (pro niž původně Porta v podstatě vznikla) byl nejblíž asi jediný účinkující – a to Eduard Šiman, zastupující střední generaci. Jinak bylo možné mezi soutěžícími pozorovat, a to i podle vyjádření a statistických sumářů Aničky Roytové ze sdružení Porta, značné omlazení. A to je pochopitelně velice příznivé zjištění.

Mladince vypadá i Vlastík Holý, který krajské Portě zůstává věrný už celých deset let a nevzdává to. Jeho písničky jsou dojemné svou bezprostředností a je vidět, že je psal skutečně srdcem. Mně osobně se líbil mimo jiné výstup českokrumlovského písničkáře Karla Smeykala se znělým hlasem a zajímavými písničkovými texty, které bych ráda slyšela i vícekrát.

Nakonec jsem si nechala své favority, na kterých se pak shodla i porota. Prvním z nich byl X-TET z Jindřichova Hradce, který má repertoár postavený na skvěle sladěných jedinečných vokálech. Byli jsme zvyklí na jeho léty vytrénovanou sestavu ženských hlasů pod taktovkou Štěpána Štrupla, ale tentokrát byli obohaceni ještě o dva hudební nástroje. I tak byl ale jejich hlasový projev dominantní. Zaslouženě tedy postoupili do semifinále celostátního kola v Řevnicích, kde se již nejednou stalo, že portovní vítěz se nakonec rekrutoval právě z této scény.

Tím, kdo postoupil rovnou do finále a bude de facto hájit barvy Jihočechů, byl paradoxně Michal Willi Sedláček - z Plzně, který si navíc odnesl šek na tisíc korun od SAI. Určitě si nesporně obojí vrchovatě zasloužil.

Bylo to asi poprvé, kdy jsem se jako divák naprosto shodla s odbornou porotou, která se tentokrát neradila o konečných výsledcích tak dlouho jako obvykle. A právě tuto chvilku čekání na její verdikt vyplnila Kristýna Nýdlová-Dlouhá, která se na post uznávané písničkářky vyhoupla vlastně také díky svým úspěchům na portovní scéně. A tak by to mělo vlastně být...

Hanka Hosnedlová