Jako obvykle i letošní jihočeské kolo Porty odstartovala živě zahraná Vlajka. S politováním ale musím konstatovat, že pozvolné ubývání trampské písničky v soutěžním programu dokumentovala i skutečnost, že ne všichni v hledišti reagovali na trampskou hymnu povstáním. Ale to byl asi jediný chlup v téhle chutné březnové hudební polévce.
Víc než pětihodinovým soutěžním pořadem s přehledem provázel svou jedinečnou profesionální výmluvností Zdenek Schwager, který už k portovnímu světu neodlučně patří, stejně jako hybná páka celého tohoto dění – Anička Roytová. A když už jsem u výčtu jihočeských pozitiv, musím pochválit i Jihočeského portýra, informativní časopis na kvalitním papíře, s kvalitním tiskem a hlavně s uvedením všech podstatných informací tohoto oblastního předkola. Tady stojí za zmínku jeden zdánlivě nepodstatný statistický údaj, že letos snad poprvé převážili v portovní soutěži písničkáři sólisté nad kapelami.
Zdenkem Schwagrem proklamované odbourávání žánrových přihrádek a bariér v rámci soutěžní přehlídky demonstrovala hned první mladá kapela DENNÍ MENU, která sázela na tvrdší notu, lehce provokativní texty a recesi, jak už dokazují přezdívky jednotlivých hudebníků – Tvrdej Rohlík, Volský Voko, Smažák s tatarkou, Kašišvanda či Hamburger. Nejen podle mne by ku prospěchu některých z nich prospělo klasické – méně mluvit, více hrát. Svůj hudební styl nazvali folkhoprocknoise. Následující vystupující - vltavotýnský písničkář, dvaadvacetiletý VLASTÍK HOLÝ nebyl na portovních prknech nováčkem. Jeho lyrické písničky zaujaly především svou opravdovostí s osobní emoční hloubkou a já osobně jsem přesvědčená, že se s Vlastíkem budeme setkávat v budoucnu i na jiných pódiích. Na citových vztazích a celkem solidní práci s texty jsou postavené i poslechově příjemné písničky rovněž mladičké písničkářky s výrazným hlasem – KATEŘINY HAJNÉ.
K jihočeskému portování už několik let patří také živelný muzikant MILAN KEKIT ŠEBELÍK, který si s sebou tentokrát přivedl namísto původně inzerovaného spoluhráče stejně čilého kamaráda MÁCU a musím dodat, že jejich kytary, rytmus a nadšení byly opravdu strhující. Šestnáctiletá ELIŠKA KOTLÍNOVÁ z Písku doprovázená otcem s kontrabasem je již ostřílená pódiová matadorka. Tentokrát kromě ukulele zvolila ke svému zpěvu i piano. Rodinný klan Slámových sice přijel až z Příbrami, ale díky častým pobytům na rekreační chalupě na Písecku k jihu svým způsobem i patří. Vystupují pod názvem PROVOKACE (ProVokace) a jejich nástrojový park kromě dvou kytar tvoří i housle a akordeon. Představili se písničkami, připomínajícími hospodskou pohodu a staré časy.
JOSEF ŽEMLIČKA, lehce zasmušilý student českobudějovické konzervatoře v oboru basová kytara, mne zaujal především tím, jak pečlivě sledoval výkony ostatních soutěžících, ale i nostalgickými texty svých celkem zdařilých písniček. Tady bych se ráda zastavila u faktu, že čím mladší textař, tím víc se snaží ve svých písních řešit hlubokomyslné, zásadní a tragické problémy doby, světa, okolí i své vlastní. Nicméně i u tohoto mladičkého interpreta byl naprosto čitelný jeho muzikantský i tvůrčí posun od jeho loňského portovního vystoupení. Naopak starší muzikanti jsou víc nad věcí, sázejí na veselejší témata a vtip. U českokrumlovského KARLA SMEYKALA s přezdívkou KAROB si budu asi trochu protiřečit, protože už není žádný zelenáč, a přesto námět jeho první písničky, která zřejmě nejvíc zaujala, je hodně závažné – byla připomínkou smutné historické události týkající se druhé světové války a vyhlazování Židů. Svým repertoárem postaveným na českých lidovkách, irských, cikánských či balkánských motivech se vymykají MC BERDS, trio, které loni zazářilo na portovním finále a kontrabasista skupiny mimo jiné získal i speciální ocenění za své hráčské umění.
Procítěným projevem, obráceně drženou kytarou i obsahem svých zajímavých písní překvapil MIREK BALDRYCH, který v minulosti zažil postup jak do finále, tak do semifinále Porty. Myslím, že si s radostí poslechnu i jeho právě natáčené album, a pokud se naskytne příležitost, určitě si nenechám ujít ani jeho další vystoupení. RAF a TAKSÍK zní jako název televizního večerníčku, ale pravdou je, že se pod tím skrývá kytarové duo Luboše Rafaje a Petra Takse. Oceňuji zejména vtipné textace a melodické zpracování jejich autorských písní, jichž celých pětadvacet bylo při jejich prémiovém koncertu živě nahráno na dvě CD. Musím se přiznat, že následující X-TET se svými krásně sladěnými vokály bez hudebních nástrojů patří již tradičně k mým favoritům, a ačkoliv jsem je slyšela už mnohokrát, vždycky se znovu a znovu na jejich vystoupení těším.
Navzdory svému mládí patnácti let ani MARTIN KAJABA není na pódiu nováčkem. Pravidelně vystupuje, hraje v několika hudebních formacích nejen na kytaru, ale i na bicí – jako například v Jihočeském symfonickém bigbandu. Bicí jsou také předmětem jeho studia na konzervatoři. Ke svým úspěchům si může započítat i předchozí vítězství v soutěži Folkový kvítek. Předvedl vlastní tvorbu s texty, které jsou na jeho věk poměrně vyzrálé – vlastně by se daly charakterizovat jako jakési osobní protestsongy. Tentokrát pod názvem BOHEMIANO se představil českokrumlovský písničkář ZDENĚK ZAJÍČEK, který v minulosti vystupoval pod jménem DANTE. Změnil sice jméno, částečně i repertoár a styl, ale pořád se řadí do kategorie písničkářů, kteří mají schopnost publikum oslovit. Nesporným bonusem Zdeňkových písniček, které ve velké většině nesou texty jeho ženy Hanky, je vyvážená, přívětivá melodičnost. Jeho v loňském podzimu vydaný maxisingl se čtyřmi skladbami je pak nejen přesvědčivým důkazem námětové a stylové pestrosti, ale i schopnosti hledat stále nové cesty.
Takovým malým překvapením bylo vystoupení EDUARDA ŠIMANA, který se k hudbě vrací po dlouhé, čtyřicetileté přestávce a rozhodl se ověřit si své síly i na portovním pódiu. Jeho písničky stejně jako jeho kytara pochopitelně nesou pel minulých let, kdy působil v souboru D 111 nebo b bigbeatové sféře. Soutěžní blok završilo nepočetnější hudební sdružení tohoto sobotního odpoledne – šestičlenná skupina BANJALUKA se skutečně pestrým nástrojovým obsazením. Svým způsobem zaujal i hlasový fond jejich zpěvačky. Zatím působí v této sestavě tři roky a jejich specifický repertoár rozhodně stojí za poslech.
Zatímco se porota ve složení JIRKA MACH, PAVLÍNA JÍŠOVÁ, JARDA HNÍZDIL, TOMÁŠ BERKA a VOJTA VÍT radila, komu připadnou jihočeské portovní vavříny, čekání publiku zkrátilo kvarteto s novým jménem, ale ostřílenými hudebními borci. Pod názvem JAK JE NEZNÁTE se totiž aktuálně skrývá Helena Maršálková s Marcelou Voborskou z někdejšího populárního Pacifiku, které na kytaru, ale i zpěvem doprovází sice mladý, ale skvělý Ondřej Paska a rovněž bicí Tomáše Suchomela.
Závěrečné vyhlášení výsledků březnového soutěžního klání katapultovalo do portovního finále v Řevnicích písničkáře MIRKA BALDRYCHA a do semifinále pak ELIŠKU KOTLÍNOVOU, kteří si k vavřínům odnášeli i odměnu v podobě vonících dortů. Uvidíme, jak dalece obhájí tito favoriti jihočeské barvy v celostátním měřítku.
Foto: Brigita Vidimská
