Kalek na česko-německém pomezí přivítal 16 účastníků, soutěžících o účast v portovním národním finále v Řevnicích i o další ceny, nachystanou jídelnou ve stavení kozí farmy a připravenými zvukaři Helenkou a Karlem Toupalovými.

Rozhodnutí schovat soutěž pod střechu bylo pro předposlední dubnovou sobotu prozíravé, protože na poli před farmou, kde bude začátkem července tradičně Potlach u Stráníků, se prohánělo stádo koní, ale hlavně během odpoledne – tedy v čase soutěže – začalo nad Krušnými horami chumelit.

Moderátor Míra Ošanec hned od začátku přispěl k pohodové atmosféře hudebního klání, takže všichni soutěžící mohli splnit nevyřčené přání: hlavně si dobře zahrát.

Dramaturg a jinak děvečka pro všechno potřebné Luboš Stráník kmital navzdory svému nachlazení, kuchyně za jídelnou i bar fungovaly ve prospěch žadatelů, vše ostatní bylo v hlavách, prstech a hlasech účinkujících.

Obvykle nevděčnou roli začínající kapely zvládl mostecký Vítr ve vlasech a jeho píseň Čarodějka Woo Doo. Jak se ukázalo při závěrečném hodnocení poroty, píseň si vybojovala postup do finále autorské soutěže Porty 3. června v Ústí nad Labem.

Soutěž se rozběhla, soutěžící sympaticky vydávali ze sebe vše, čeho byli schopní, ovšem bylo dost často zřejmé, kdy rýmy vznikly za každou cenu nebo že vyjádřit v písni osobní pocity z lásky nebo vztahu – aniž by se vyvarovali klišé nebo proklamací – není žádná legrace.

V porotě zasedli kovaní muzikanti Pavel Havlík, Karel Poláček, Jaroslav Popelka, Petr Šotta a například karlovarskou skupinu Poslední vagon trefně pochválil Jarda Popelka slovy, že „Je vidět, že Porta není pro namachrované blby“. Hned nato další soutěžící Vláďa Klečka z Teplic poprvé rozesmál zaplněnou jídelnu svou písní Milešovka (pro neznalce to je hora v Českém středohoří), která měla takové rýmy jako: Milešovka, to je kopec nad kopce, ten musí mít moje žena na hrobce! Pozoruhodnost interpreta spočívala i v tom, že neměl vůbec žádný nástroj, jen zpíval.

Podobnou pozornost si vydobyl i Jan Šesták s doprovodnou Inspirací, kytarista na vozíčku, když zpíval: Měj víru a nebuď zbabělý! Karel Malcovský ze Žatce pěl krásným hlasem nejdřív sám, pak i ve skupině 3K+M. Jedno „K“ patřilo i chomutovskému Karlu Končírovi, který celé kolo dokumentoval fotoaparátem, z písničky S každou půlnocí by však neměli radost přísnější fandové gramatiky, protože přece jen máme určitá pravidla, kdy se sice zpívá ´vchází´, ale mělo by být ´vcházejí´ apod. 

Skupina Hurricane patřila mezi ty, které si vzaly za námět písně rozchod, ale slova „jen tebe jsem měl na světě nejvíc rád“ patřila právě mezi ty, kterým posluchač už asi mnoho nevěří. Pražská sestava Monostereo vynikala pronikavým hlasem zpěvačky, která střídala vysokou i nízkou polohu, i sólujícím foukačkářem, ale podle ohlasu sálu to nebyla zrovna trefa do černého. Míla Ivan z Ústí nad Labem, který má za sebou hraní v kapelách zvučných jmen, si vystačil s kytarou a harmonizérem a jako jediný účinkující donutil zvukaře Káju, aby vstal od mixpultu, protože si hlasitost a další zvukařské grify dělal sám na svém zařízení.

Přišlo Větrno z Oldřichova kousek od Liberce a svým výkonem všechny – nejen pamětníky nebo porotu – přesvědčilo, jaká soutěž na Kalku probíhá. Stejně suverénní byl následující Naopak a třetím do vrcholového týmu soutěže byl Karel Pazderka a Band, jehož „Vzkaz od Anděla“ doprovodil Čarodějku do finále autorské soutěže.

Výrok poroty byl jasný: Větrno (postup do Řevnic a účast na Potlachu u Stráníků), 2. Naopak (postup do semifinále v Řevnicích a účast na festivalu v Herálci), 3. Karel Pazderka a Band

{gallery}Krusnohorske_kolo_Kalek_2016{/gallery}

Foto: Karel Končír