Jihočeské kolo Porty je za námi. Šestnáct z devatenácti původně přihlášených soutěžících si o druhé březnové sobotě vyzkoušelo akustiku studiového sálu českobudějovického rozhlasu při krajském kole Porty s výborným zvučením zkušeného Marka Svobody.

S účastí diváků to tentokrát bylo sice slabší, zato celkové hodnocení soutěžících vyšplhalo na žebříčku kvality o několik příček výše. Možná nárůst úrovně byl i neplánovaný dárek ke kulatému výročí této neformální hudební soutěže, která to letos dotáhla až na padesát svíček na narozeninovém dortu. Ale kdo to rozhodně neměl letos vůbec lehké, byla porota. Já osobně bych poslala do dalších postupových kol minimálně třetinu z těch, kteří se o tuto poctu letos ucházeli.

Pavel Kavka, na kterého připadl los startovního borce a který si na některé písničky přizval houslistu Libora Petřvalského, nestál na portovním pódiu poprvé. Přestože v jedné písničce lehce zaškobrtal, diváci oceňovali jeho humorné textování. Ono totiž vtipu a humoru je ve folkové a příbuzné tvorbě opravdu poskrovnu, převážně se v textech, zejména u mladší generace, řeší vážné a dramatické mezilidské vztahy, hluboké emoce, citově vyšponované události, temné stránky života včetně pochmurné zahleděnosti do vlastních niter. Proto s úlevou vítám všechno, co v písničkách dokáže těžký nářez odlehčit a posunout někam kapku jinam. A to se kupodivu na letošní jihočeské Portě dost dařilo.

Po Mirkovi Baldrychovi, kterého si pamatuji z formace Ve dvou a který tentokrát svým vyrovnaným projevem bojoval sám za sebe, nastoupila čtyřčlenná skupina paradoxně nazvaná Trio de Compostela. Obdobně následující Jen tak trio z Bechyně se představilo ve čtyřčlenné sestavě. Ale jejich písničky mne zaujaly svou svižností a rytmickou melodikou. Adélka Jonášová s kytarou vnesla do portovního odpoledne dívčí půvab, poslechově příjemné skladby, v nichž nechyběl ani onen potřebný humor, a pekáč domácích buchet, na které se mi skutečně sbíhaly sliny. Nicméně nebylo mi dopřáno – pekáč putoval k porotě. 

Nápaditými texty se pochlubil písničkář Karel Smeykal, po němž se představil Karob se skvělou foukačkou, mladým kytaristou z Anglie a dokonce zazněly i španělské rytmy. Z vícečlenné táborské formace Za sluncem se na Portě objevilo pouze duo s názvem Pod mrakem. Zaujal mne jejich hudební dialog a mimo jiné i něco jako folkový rap. Pod jménem Jessica Haug se skrývala mladičká křehká dívenka, středoškolačka s kytarou, jejíž mírně nakřáplý tembr, způsobený nachlazením, a dalo by se říci šansonovité pojetí prezentovaných skladeb, se mi docela líbily. Přes své mládí má již řadu zkušeností z jiných hudebních soutěží a pod vedením Standy Kahudy jistě brzy dosáhne i na další vavříny. Obdobně jako druhá jeho žačka - Kristýna Nýdlová, loňská portovní vítězka se suverénním projevem. 

Jindřichohradecký X-tet je asi zbytečné představovat, a to nejen na portovní scéně. Bezvadná souhra hlasů, parádní písničky, prostě ňamka. Živelností mne pak nadchla táborská čtyřčlenná skupina Žíznivý Slim se svižným rytmickým soundem, která si při poslední instrumentálce vysloužila potlesk během hraní, a to hned dvakrát za sebou. Asi nejmladší účastnicí letošního jihočeského portovního kola byla třináctiletá holčina z vodňanského uskupení Eliška a přátelé. Je fajn vidět, jak dorůstá nová portovní generace. To jsem si uvědomovala i u vystoupení mladého kominického učně Vlasty Holého z Týna. A musím pochválit nejen jeho příjemný hlasový projev, ale i docela zajímavé autorské texty. Jsem přesvědčená, že o Vlastovi v budoucnu ještě uslyšíme. Akustic@ byl název českobudějovické čtyřčlenné skupiny sestavené ze zkušených borců, kteří v minulosti prošli řadou jiných hudebních uskupení. 

Závěrečný post patřil českobudějovickému triu, které si říká Nahy and Bagr. To, že na tuhle skupinu divák nezapomene, si zajistila nejen saxofonem v aranžmá a cikánským songem z Palačáku, ale zejména početnou a hlavně hodně hlasitou klakou, která svou přízeň podpořila i transparenty s nápisy jako Nahy je bůh. Však si také Nahy, jinak Václav Hruška, se svým hudebním doprovodem od poroty vysloužil postup do finále do Řevnic a s autorskou písničkou Toužení pak i do Ústí nad Labem. Tam také postoupila Adéla Jonášová s písničkou o salse a tetě Róze. Mirek Baldrych pak byl druhým jihočeským želízkem v ohni pro řevnické národní kolo.  

Ale nezůstalo jen u těchto ocenění, nádherné a chuťově lákavé dorty měli pořadatelé připraveny i pro ty, které porota vyhodnotila za jejich osobní výkony: Veroniku Vačkářovou ze skupiny Akustic@ za zpěv, stejně jako Kristýnu Nýdlovou, a za foukací harmoniku pak Otu Studničku z formace Žíznivý Slim. Porotu pak tentokrát tvořili v čele s Jirkou  Machem Vojta Vít, Pavlína Jíšová, Jirka Veisser a Tomáš Berka. 

Ani to však nebyl konec rozdávání – hezký dárek si odnesl domů i Zdenek Schwager, který celým hudebním odpolednem fundovaně provázel, a to za dlouhodobý přínos pro Portu. Stejnou odměnu jsem ke svému překvapení obdržela za obdobné zásluhy i já. Asi nemusím dodávat, že mne to velice potěšilo. 

A ještě než udělám tečku za tímhle stručným zhodnocením jihočeského portování, musím se zmínit o hostovském vystoupení Ivo Jahelky, které potvrdilo, že publikum má rádo legraci a smích. A onou výše zmíněnou konečnou tečkou byla pak hudební prezentace poroty s trojicí notoricky známých písniček, které si s ní zazpívalo i vytrvalé publikum.

{vembed Y=WFHuw0ULfFc}

Foto: Hanka Hosnedlová