Na předkolo Porty mě pořadatel Jiří „Joke“ Drhlík zval už loni, vyšlo to však až letos. Naplánovali jsme si s rodinou víkendový výlet na Ranch Rovná a těšili se, že zatímco já jako člen poroty budu poslouchat soutěžící kapely, manželka s dětmi se povozí na koních a budou si užívat krás prostředí.
I když jsem totiž člověk spíše interiérový a například na současnou podobu jihomoravské Porty v brněnském Café Práh nedám dopustit, konání soutěže pod širým nebem (tedy pravda, hlediště i pódium jsou zastřešené) s nádherným výhledem do krajiny má něco do sebe. Jen nesmí být po celý den venku teplota kolem pěti stupňů. A drobné sněhové přeháňky v dubnu také Portě na kráse nepřidají.
Počasí bylo skutečně jedinou – i když citelnou – vadou na kráse jinak velmi příjemné akce. Muzikanti hráli prokřehlýma rukama (a na jejich výkonech se to místy projevovalo), porota, která seděla (!) na místě asi šest hodin, si své poznámky zapisovala prsty ještě zmrzlejšími. Přitom bylo třeba udržovat pozornost – nejen kvůli hudbě samotné, ale i kvůli větru, který hrozil rozfoukat vytištěné texty písní na všechny strany.
V letošním chřibsko-karpatském kole Porty se představilo šestnáct soutěžících – od písničkářů až po mnohohlavou kapelu-sbor B.P.T. ze Zlína. Rozptyl byl i kvalitativní – od klišé a rozladěných vokálů a kytar až po přesvědčivé a suverénní pódiové výkony. Dokladem faktu, že písně nestačí kvalitně odehrát, ale je třeba je také zajímavým způsobem prezentovat, je ostatně vítěz kola, vsetínský Dareband. Kapela, která letos slaví deset let od svého vzniku, dokáže zaujmout nejen dobře napsanými písněmi v lidovém stylu a bezchybnou interpretací, ale i vtipným průvodním slovem Dana Káčera a v neposlední řadě i kapelními „stejnokroji“.
Kdo další na chřibsko-karpatské Portě letos zaujal? U poroty skončila na druhém místě (a tím pádem postupuje do řevnického semifinále) zlínská skupina K. a P. P. R. I pro mne osobně byla jedním z favoritů. Za poslední roky šla kvalitativně hodně nahoru a zaujala mě i autorky – její píseň O pohlavním dimorfismu byla mým (nakonec nepotvrzeným) tipem na postup do autorské soutěže. Na dalších místech – už bez postupu – skončili zmínění B.P.T. Zlín, písničkář z Kuřimi Antonín Jarůšek (před několika lety úspěšný finalista Porty) a brněnská formace eN & kapela v čele s šansoniérkou Naďou Klusáčkovou. Mimochodem první pětka podle celé poroty se naprosto shodovala s mou soukromou první pětkou. Troufnu si tedy tvrdit, že pět zmíněných kapel a sólistů bylo skutečně tím nejlepším, co jsme na ranči Rovná letos slyšeli.
Za poslech však rozhodně stáli i další jednotlivci a formace. Zajímavou sestavu písní (Boty proti lásce a coververze hitů od Lynyrd Skynyrd a Adele) předvedla skupina Tak určitě. Špatný nebyl bluegrassový Telegraf nebo žánrově příbuzní Popojedem. A mezi písničkáři – vedle už zmíněného Antonína Jarůška – zaujal především Míra Nedoma svým swingujícím projevem a solidně napsanými písněmi. Však také jeho píseň Hádej (spolu se skladbou Darebandu Pověz ně cérečko) postupuje do autorské soutěže v Ústí nad Labem.
Porta na ranči Rovná, to není jen přehlídka soutěžících z východní Moravy. V příjemném prostředí se hrálo a zpívalo dva dny a vedle nočního muzicírování v hospůdce (tamní fazole doporučuji!) si návštěvníci mohli poslechnout páteční koncert skupiny Kofe & Vlna a sobotní recitály Mikiho Ryvoly a Stráníků. Nezbývá než si přát, aby příště bylo o deset stupňů tepleji. Pak by Porta na ranči byla skutečně dokonalá.
