Po delším čase jsem byla pozvána do role porotce na pražské finále Porty, které se konalo 17. dubna v Klubu Mlejn ve Stodůlkách. Do starostlivých rukou Marušky Navrátilové, produkční a dobré duše tohoto počínání, se vždycky ráda odevzdám.
A další důvod, že jsem nabídku přijala, byla prachobyčejná zvědavost, jaké že to hudební formace budou bojovat o postup do národního finále interpretační soutěže Porty v Řevnicích, či jaké písničky budou v autorské soutěži ohodnoceny a nominovány do finále autorské soutěže Porty v Ústí nad Labem. Rovněž jsem se těšila na další členy poroty, se kterými se vídám zcela sporadicky.
Překvapilo mě velice mile zaplněné hlediště, což, nebudeme si nic nalhávat, na předkolech Porty není běžným jevem. Takže atmosféra pro soutěžící byla uchystána a večer mohl začít.
Na podrobné hodnocení všech soutěžících zde není dostatek prostoru, soustředím se tedy, když dovolíte, na stručný průřez.
GBD – „čundrgrund“, ale kulhavý v tempu, zpěv sólisty pro mé ucho nepřijatelný, špatná výslovnost a intonačně velkorysé. Trochu si popletli soutěžní vystoupení s „táborem lidu“, tj. příliš mnoho řečí, na můj vkus.
AULEN ORFEUS – v první písni jsem měla pocit, že sólista cestou ztratil hlas a na basu hraje jinou píseň, než ostatní. Ladění taky velkorysé. Druhá píseň mě zaujala, rovněž zpěvák s příjemným, ladícím, barevným hlasem, ale patrně u něj převládal strach z mikrofonu, neb se kolem něj podivně komíhal, čímž byl zpěv nevyrovnaný. Také jsem postrádala vícehlasé vokály, byť si o to písně přímo žádaly.
MAREK JELÍNEK - jediné, co lze obdivovat, je nasazení a skladatelský potenciál. Projev křečovitý, texty udrmolené, místy nesrozumitelné, nevyrovnaná intenzita zpěvu, díky uhýbání od mikrofonu, o to víc však přidával na síle. Ve všech třech skladbách se objevuje totožný doprovod, totožné tempo, podobná melodická linka – nahoru – dolů.
FLENDER A SPOL. – začátek trochu rozpačitý, patrně zapůsobila tréma, ale na mně dýchla něha. Scházelo mi více vokálů, ladění místy zaskřípalo, ale celkově tato formace působila uvolněným a příjemným dojmem a užila jsem si velmi dobrou podívanou.
ŠEGINY – překvapením bylo už to, že znovu soutěží, ale opět mě utvrdili v tom, že jejich „nátisk“ je na profesionální úrovni, nadchla mě soutěžní píseň Vivat Sverige, s úžasnou předehrou a textem. V písni Slunovrat v Balbínce se mi trochu ježily vlasy nad toporným frázováním, doufejme, že to byl záměr a nadsázka. Nominace do finále interpretační soutěže ČNF v Řevnicích je zasloužená.
KALYPSO – ubrala bych sólistovi afektu ve zpěvu a navrhla bych mu, aby si ze záznamu poslechl své frázování. Text rozsekal na mraky, až místy ztrácel smysl. Když už se objevil vokál, i když pouze jako barvička, působil na mně velice příjemně. Tady je ještě velká rezerva.
JIŘÍ ŠÁMAL – devizou pana Šámala je jeho nevšední nástroj Hangdrum. Instrumentální ozvláštnění některé kapely tímto nástrojem bych si uměla představit, avšak, dle mého mínění, tohoto sólistu s nejistým zpěvem nespasí. Je mi to líto..
EXCELENCE – excelentního výkonu jsme se nedočkali, sólový zpěvák od začátku do konce, ve všech třech soutěžních písních, „tloukl“ na konga stále stejné grify, se stále stejnou intenzitou. Zpěv příliš exaltovaný pro mé ucho, ubrala bych na síle. Sólový kytarista se v poslední písni trochu potýkal s přehmaty. Zaujal mě text písně Květinářka, každopádně stojí za přečtení.
MANGABEJ – instrumentálně na dobré úrovni, zpočátku trochu chaos. Na škodu je jejich zalíbení v nekonečných instrumentačních rifech, někdy k nepřečkání. Přenesla bych více pozornosti na zpěv sólisty, kde by to chtělo zapracovat na děsivém frázování a stacatovém zpěvu.
PAVEL KOHN – převládají nekonečně dlouhé texty, byť plné zajímavých sdělení, podobné melodie ve všech třech písních a prapodivná slovní spojení. Jsou problémy s frázováním a výslovností a s prominutím slogan „vyrobili mrtvého hrdinu“ v písni Karel Kryl mě dorazil.
HUMBUK – píseň Chci vidět tu podívanou byla nekonečně dlouhá, v písni Konec přátelství mě zaujal text, v dalších jsem cítila lehkou těžkopádnost a trochu jsem měla problém rozumět sólistovi. Na tom by měli zapracovat, rovněž na mírně unuděných vokálech. Demokratickým rozhodnutím poroty postupují do semifinále interpretační soutěže ČNF v Řevnicích, tudíž budu mít možnost srovnání.
Soutěžní večer pražského finále interpretační soutěže Porty ve Mlejně by se dal shrnout jako velice příjemné setkání s příjemnými lidmi, s dobrou muzikou, a nezbývá, než se těšit do Ústí nad Labem na finále autorské soutěže Porty, nebo do Řevnic na národní finále interpretační soutěže Porty.
Každopádně, i přes místy kritické připomínky, si nesmírně vážím všech soutěžících, že mají textařský a skladatelský potenciál, mají chuť předstoupit před diváky a porotce, jsou pilní a pracovití, hraví, protože bez toho se neobejde žádný soutěžní festival. Velice si Vás vážím a DÍKY VÁM!
Marcela Voborská
