Bezbřehá naivita, se kterou jsem v pátek 12. dubna, tři týdny po prvním jarním dnu odjížděl na sever s vírou, že si už konečně, kromě muziky, užiji i sluníčko, dostala hned po příjezdu do Dobré Vody u Jablonce nad Nisou vážné trhliny. „Máš zimní boty?“ Zeptal se při uvítání táta „Beruška“ - Vašek Vít.

„Cesta na chatu je ještě pod sněhem“. Byla! Ale došel jsem, zatopil, ustlal, uvařil grog a začal užívat trampskou, vpravdě zimní romantiku.
Sobota se hned od rána tvářila dost zamračeně. Do nedalekého Rychnova jsme s Berušákem dojížděli v poctivé vánici… Zatracený jaro!

Do sálu rychnovské Besedy dorazilo sedm soutěžních formací. Přesně o jednu méně, než aby odsud vzniklo právo přímého postupu do řevnického semifinále. Inu co naděláme?

David Watzl byl tím, kdo koncert otevřel. V minulosti jsem ho již několikrát na portovních scénách zaslechl a myslím, že se nemýlím, když řeknu, že krásně zraje. Jeho chlapácká postava disponuje přiměřeným a hladivým barytonem, prostě, poslouchá se to dost dobře!

Nudličky, skoro domácí kapela z Jablonce přinesla na scénu dnes už vzácné koření Port – klasický bluegrass. Užil jsem si zvláště pětihlasý vokál a capela v tradicionálu Křídla. Představili však i vlastní tvorbu. Jen se mi zdálo, že hlasy pánů byly o něco méně přesné, než dámské sekce.

Bára Černá dorazila sem na sever ze Žebráku. Nejvzdálenější a zároveň nejmladší účastnice severočeského kola ani náhodou netrpěla trémou. Předvedla velmi solidní pěvecký výkon, obdařený čistotou a dynamikou hlasu. Samozřejmostí byla vlastní autorská tvorba. Není divu, zpěvu se věnuje od pěti let a zkušenosti z Dětské Porty a Brány byly rovněž znát!

Hansi, toť asi přezdívka či umělecký pseudonym Honzy Žaluda z Liberce. Třetí písničkář ze čtyř dosud účinkujících. Chce se mi říci: jeden lepší než druhý. Nejprve mě oslovily Hansiho texty, pak jsem ocenil kytarové aranže a spolu s diváky jeho bezprostřední scénický projev, který nepřipouštěl nudu. Na rozdíl od mnoha uplakaných sólistů bych si uměl představit poslechnout si jeho celý koncert.

Huckleberry Friends, duo z Liberce, na první pohled i poslech krystaličtí folkaři. Zpívá Lucka Nováková, na kytaru doprovází a vlastní tvorbu tvoří Tomáš Pažout. Interpretační úroveň (zejména Lucky) byla 1A kvality i se znaménkem plus, leč nemohu si pomoci, po třetí skladbě se mi klížily oči. Tady bych celý koncert nevydržel.

Amelancha z Třebívlic, duo složené z autorky Lenky Suchomelové a jejího řidiče doprovodného muzikanta a nejspíš i manžela Petra Suchomela. Svou tvorbu Lenka označuje jako písničky s nádechem tajemna. Já jsem kromě plnobarevné autorské tvorby zaznamenal i nevítanou přidanou hodnotu nesouladu hlasů.

Anna D = Anička Drábková = jedna z Berušek. Podlehla pokušení zúčastnit se Porty na domácím kolbišti. A udělala moc dobře. Pár let jsem ji sólově neslyšel. Také dozrála, a jak! Dokonale umí užívat svůj hlas, k tomu přesný kytarový podkres a aranžmá, zajímavá autorská tvorba. Řeknu vám, je to radost sledovat muzikantské „mládě“ od hudebních peřinek až k suverénnímu umění současnosti. Měl jsem tu čest.

Porota potvrdila moje přesvědčení. Anička to vyhrála u všech pěti a postupuje do řevnického semifinále. A navíc v Rychnově dostala i Autorskou Portu za skladbu „Zastávka u naděje“. Jen je škoda, že se s ní nemůže ucházet o tu cennější Autorskou Portu v Ústí. Má v té době povinnosti s Beruškami. A tak severočeské kolo bude v ústeckém klání zastupovat Hansi se skladbou „Prstem na sklo“. No a u diváků to vyhrála Barča Černá.

Nepříliš početné obecenstvo pak „navštívili“ dva hosté. Nejprve skvělé Berušky a vyvrcholení obstaral nymburský , žánrově téměř nezařaditelný Crossband. Ale to už se na sále i tančilo, protože muzika to byla jako řemen! Vše někdy končí. Zde v Rychnově jsme měli odehráno už v půl sedmé. Co s načatým večerem? Jede se na kopec, do Dobré Vody, na Vítov! Sejšn na oslím ranči může začít.

Petr Lochness Křivohlávek