„Diváků jak na fotbale, sekaná jak od maminky a muzikanti zářící jak sluníčka.“ Jako název reportáže je to dlouhé, ale zkratkovitě se tak dá popsat severomoravské oblastní kolo Porty 2013 v Bludově. Pojďme tu zkratku rozklíčovat.

Po jednadvacáté se letos v Bludově konala Porta v režii pořadatelů z Jesenické oblasti České tábornické unie. To je dost let nato, aby se zúročily pořadatelské zkušenosti, ale také dost nato, aby nastalo sebeuspokojení a setrvačnost. Můžu zodpovědně prohlásit, že tenhle virus v Bludově nežije. Tahle parta dýchá Portou každý rok znovu jako poprvé. Každý už má pěkně opracovanou parketu své pořadatelské úlohy a dohromady je to koncert, dokonale poskládaný obraz. Proto do Bludova rádi jezdí muzikanti, proto diváci každoročně zaplní sál i balkony a k tomu úžasně aplaudují, i když zrovna na scéně není dokonalý interpret a závěr programu  neobohatí žádný věhlasný host. K tomu si nechte v uniácké občerstvovně nandat sekanou s bramborovým salátem domácí provenience, bleskurychlé pivko anebo kávičku takovou, jakou jí máte rádi. Ale už dost, pojďme k soutěži:

Freďáci Přerov. Dost dospělá kapela s country a bluegrassovými zkušenostmi z pobytu ve Spojených státech, které z toho zbyly melodie amerických klasiků, jako např. oblíbené Valerie Smith. Od ní zahráli dvě písně opatřené vlastními texty. Sluch mi signalizuje potíže s frázováním, ale protože tuším, že na Portě hrají pro radost, poděkuji za krásné otevření koncertu a nevděčnou úlohu prvního účinkujícího. Vystoupení zakončili tradicionálem Ještě nám zbývá.

Pavel Vejbloud Čtvrtlík z Horní Loděnice byl první za tří dnešních sólových písničkářů. Jeho autorská tvorba se vyznačovala folkovou složitostí textů i aranží. Zaujal dobrou výslovností a dynamikou zpěvu. Mikrofon je však jeho nepřítel.
Noaco z Litovle produkuje vlastní autorský folkrock ve složení klávesy, akustická kytara, basovka elektrika a jeden dívčí sólo zpěv. Druhá zpěvačka totiž dnes chybí a sní i vokály. Jejich projev byl řemeslně vypracovaný se spoustou hudebních motivů, ale nějak mi to celé přišlo nepatřičně chladné.
Honza Dlouhý – Selim, písničkář z Koruny se rozhodl představit svou tvorbu portovnímu publiku. Sklidil sice svou dávku potlesku, ale je před ním ještě dlouhá cesta… Doporučuji natočit si svůj zpěv a hraní na domácí video a pak si to přehrát. Dost to pomáhá při odhalování rezerv.
Hubertus s Uničova je věrným soutěžícím zdejší Porty. Na produkci je to znát. Vyzdvihuji dynamický čtyřhlasý vokál, basovka se šestkou + housle se vyváženě nepřekřikují s rytmikou (cajon a chřestítka). Vystoupení logicky korunoval mohutný aplaus publika, se kterým jsem více než vřele souhlasil.
Vybrat si Portu pro první soutěžní vystoupení je kus velmi ocenitelné odvahy. Moderátor Sandy Nosek je uvítal coby „mladé hřebečky“. Trio mladinkých kluků ze Šumperka si říká Wild Horses. Chvíli trvalo než sjednotili rytmus 24 strun na třech kytarách. Ale jinak! Vsadím cokoliv, že za pár let trpělivosti uvidíme a hlavně uslyšíme o dost více.

Následovala domácí kapela Shodou okolností. Dát několikanásobného vítěze na závěr první poloviny soutěže byl skvělý dramaturgický tah. Vložený vokál a capella v písni Plavovláska mně vyvolal mrazení v zádech. Není co dodat, jejich vystoupení jsem si bez dechu užil. Těším se, jestli mi bude (porotou) dopřáno zase je v Ústí uvést na některé ze scén.

Kelt grass band zcela zaplnil scénu na úvod druhé poloviny programu. Sedm moravských Keltů to rozjelo na plné obrátky! Po hříchu třeba říci, že ten rozjezd lehounce přibrzdilo intonační zaváhání ve druhé písni Jarní tání. Závěrečná náborovka Shady Growe však vše napravila a dokonale rozhoupala obecenstvo.

Narychlo, mladé duo, kterým bych také doporučil nahrát sami sebe a pečlivě poslouchat. Kvituji texty vonící kouřem trampských ohňů.
Dunibuch, aneb zmoravštělý název pro cajon dalo jméno téhle kapele z Dlouhé Loučky. Podezřívám je, že zcela tendenčně zvolili cikánský rytmus svých skladeb s pocitem, že se tak lépe dostanou na finále do Ústí nad Labem. Ale nechme na hlavě, muzika to byla parádní! I divák nemrava si přišel vizuálně na své při sledování roztančeného sedu hráčky na cajon, pardon dunibuch.

Duo Regen z Lanškrouna, aneb Ondra Marek a Ivo Polášek jsou pozůstatkem větší formace. Odnesli si z ní nástrojovou dovednost, (místy však přehnaně a zbytečně rozptýlenou snad až do improvizací) zkušenosti s dynamikou zpěvu a dobré texty. Žánrově bych dal přednost užší vyhraněnosti.
Joe Straggler o sobě napsal, že spadá do proudu dylanovského folku s prvky americké divočiny a tuláckého blues. Přidám zřetelný příklon k šansonu a dlouze přemýšlím nad jeho texty. Možná by stálo za to hodit na nějaký fejsbůk nabídku na spolupráci s nějakou kapelou.
Špunt z Přerova je pravděpodobně inventárním majetkem bludovské Porty. Ze zdejších trofejí mají už doma přetíženou poličku. A nejen z nich, i legendární hliněnou „trojnožku“ Porty už vlastní. Tuším, že už jim nejde tolik o soutěžení, ale o zdejší úžasnou atmosféru. Mám je rád a tak, abych nebyl napaden z podjatosti, raději smlčím a tiše si bručím: UMÍÍÍ!

Finále: A.M.Úlet Nahlas. Přiznám se, že v portovní soutěži nemusím bicí a klávesy. Ale když to někdo umí dobře poskládat s kytarami, basou a houslemi a svůj cit přidá i výborný zvukař (Láďa Švestka) tak, aby to znělo a bylo rozumět, pak klobouček dolů. Zejména Na jedné lodi jsem se s nimi cítil dobře. Tou písní představili vše, co dovedou, nástrojově i pěvecky.

Porota byla hotova raz dva. Sál už očekával vyhlášení výsledků. Na scénu přibyly trofeje – tradičně úžasné dřevořezby šumperského „červotoče“ Špalka Dudychy a k tomu dárkové kazety od sponzora Staré myslivecké. Moderátor Sandy Nosek se chvíli musel proplétat mezi smrčky, které coby scénické kulisy bůhví proč museli pořadatelé zrovínka teď uklízet, ale vítězové si svou chvilku slávy beztak užili. Interpretační Portu si odvezl do Moravičan A.M.Úlet Nahlas, druhé místo a též postup do Řevnic si odváží Kelt Grass Band ze Stránského, třetí bezpostupové místo zbylo těsně na Špunt. Do semifinále Autorské porty v Ústí nad Labem postupuje Dunibuch se skladbou Cikánská a Špunt se skladbou Starý dům. Cenu diváků dostali domácí Shodou okolností a cenu poroty Daniela Mašková z Dunibuchu.
Příští rok se v Bludově sejdeme 8.března.

Na shledání se těší Lochness