...postoupili z Podbrdského kola Porty do Řevnic.

V sobotu 12. března 2011 zcela platila slova jedné Jarretí písně o tom, že venku zuří jaro. A tak se asi stalo, že se v KD Buzuluk v Komárově na Podbrdském oblastním finále Porty sešli převážně jen muzikanti, kteří postoupili z předkol v Zaječově a Příbrami a ti, kteří se na organizaci tohoto odpoledne a podvečera podíleli.

Úvod patřil Vlajce, kterou zahráli a zazpívali zástupci několika soutěžních kapel a k nim se přidali i zástupci T. K. Zlaťáci Zaječov, kteří celé finále tradičně pořádali.
A než začalo samotné soutěžní klání, tak přítomné v hledišti a zvukaře Páju Jindráka zahřál na provozní teplotu písničkář Arnošt Frauenberg z nedalekého Žebráku. Zahrál i zahřál, ale při některých jeho textech (Srebrenica) mě spíš mrazilo. A tak to má být – pobavit, ale i dovést k přemýšlení. Jak se později ukázalo, obojího se nám u vítězných písničkářů dostalo plnou měrou.

Z kapel, které do Komárova postoupily, se nedostavila příbramská Ašpak. Soutěž zahájilo příbramské rodinné trio Jerry a dcerry. Jejich repertoár tvoří převzaté písně a tradicionály (hodně tíhnou k Irsku), ke kterým táta Jerry Lienert píše české texty. Divákům se líbili, v jejich hlasování dostali nejvíce hlasů a odnesli si tak Cenu diváků. Pražská skupina Abalone „hraje především bluegrassový fláky“ (cituji). Zaujali jednak svým pojetím Larga z Dvořákovy Novosvětské, porota je však ocenila za nevšední a zajímavou interpretaci další „klasiky“, písně Maminko, mámo (Settleři). Skupina 28Strings z Berouna bohužel předvedla, že intonace není jejich nejsilnější stránkou. Zařazení gospelu do soutěžního setu nebylo v tomto případě tou nejšťastnější volbou. Fregata z Plzně dorazila jen jako trio (zpěv, kytara a baskytara) a ukázalo se, že to nestačí. (Šantré ve stejném obsazení nadělá tolik muziky!!! A jaké!!!) Zařazování písně Pouštní chrám, kterou ve Fregatě kdysi výborně zpívala Tereza tehdy Terčová, mi také nepřijde dost šťastné. Soňa Kočandrlová svým razantním výrazem zcela smázla poetiku té písně. Tady, naopak, by méně bylo více. A když naopak, pak tedy Naopak. Tak se jmenuje další trio, které přijelo z Dobříše. Hrají melodické písně z autorské tvorby kytaristky Petry Zajíčkové a Martina Kleki Podešvy, z nich nejvíce vynikla závěrečná „swingovka jako od Ryvoly“, zajímavě zazpívaná baskytaristou Martinem Zajíčkem. Z Prahy přijelo Bejlí – samozřejmě trio. Výrazný zpěvák (a autor a kytarista) Petr Brousil má vedle sebe akordeonistku Romanu Sulčíkovou a výrazného hráče na cajon a djembe Davida Deutschu. Písničky Bejlí jsou tak oblečeny do zajímavého a originálního kabátku. Celou soutěž uzavírala kladenská skupina Gladly S. W. Žánrově se nevyhraňují a jejich písničky, to jsou vlastně takové malé zpívané příběhy. Nechtějí být, a rozhodně ani nejsou, žádnými inovátory a experimentátory v žánru. Prostě hrají písničky o tom, co se jim líbí a tak, jak se jim to líbí.

To, co platí o poslední jmenované skupině, se rozhodně nedá říci o Martinu Hejnákovi. Je to zcela nekonvenční, naprosto originální pražský písničkář, který si pro svou tvorbu (i interpretaci) vymyslel název bizarní folk. Jakýkoli popis je tu zcela zbytečný. Martin Hejnák má své naprosté příznivce i své naprosté odpůrce. Střední cesta není. Vybral si cestu, která rozhodně není jednoduchá, cestu, po které s ním mnoho lidí asi nepůjde. V Komárově souputníky nenašel. Nikoli z předkol, ale jako vítězka oblastního kola Brány se do Komárova dostala mladičká písničkářka Bára Černá ze Žebráku. Báru sleduju už nějaký ten rok na Dětské Portě, rozhodně tam patří mezi ty, kteří/které vyčnívají nad průměr. Zatím to jsou autorské „holčičí“ písničky, jak tematicky, tak interpretačně. Chce-li uspět mezi „dospěláky“, musí ještě ujít dlouhou cestu. Našlápnuto má ale dobře.

Následující tři písničkáři jsou přesně těmi, kteří splňují to, co se od písničkářů očekává. Autorské sdělení, interpretační originalita, pobavení i zamyšlení.

Petr Vašina z Příbrami skončil na nepostupovém třetím místě a tak mu hraní v Řevnicích uteklo opravdu velmi těsně. Škoda. Bluesman, kytara, foukačka, rolničková rytmika na noze. Texty ze života a o životě, spíše k zamyšlení, naprosto přirozený a jistý projev. Co si přát více?
Písničkář Honza Donald Jícha ze Všeradic byl (jak jinak) trio – doprovázela ho na housle jeho manželka Klára a na kontrabas Jan Pecháček. Honza Jícha češtinu vystudoval, češtinu učí, je autorem několika zajímavých knížek (doporučuju třeba tu poslední Průšvih v Lurdech) a na textech jeho písniček je znát, jak si s tou češtinou s radostí pohrává. Věci k zamyšlení zpracovává zábavnou formou. Skončil na druhém místě a v Řevnicích se přes semifinálové kolo bude pokoušet o postup do finále. Pojede také do Ústí nad Labem, protože jeho písnička Krize se dostala do soutěže o autorskou Portu.
Protože venku zuřilo jaro, vydal se pražský písničkář Jan Řepka (dříve Nestíháme) do Komárova na svém speciálně upraveném kole, na kterém zanedlouho vyjede na svou další, tentokrát česko-polsko-slovenskou koncertní cyklotúru. Nestíháme bohužel nehrají (nechce se mi psát neexistují), Honza už více jak rok vystupuje sám. Řepkova dnešní tvorba i interpretace, to je „vyšší level“. Písničky z jeho CD Čistý byl svět, které v Komárově hrál, toho byly názorným příkladem. Ryzí poetické až niterné texty, výborný kytarový doprovod a naléhavost projevu, to vše naprosto jednomyslně dostalo Jana Řepku na první místo, to znamená rovnou do řevnického finále. A písnička Jsem žena byla vybrána do soutěže o autorskou Portu.

Než porota ve složení Arnošt Frauenberg (písničkář ze Žebráku), Míša Bernatová (exTrapas), Libor Tauš (exTrapas, nyní Ginevra), Petr Hubacz (Prsten, Rádio Samson) a Brigita Kytka Vidimská (Notování, Rádio Folk) rozhodla, připravili se na závěrečné vystoupení hosté - pánové z chodovské kapely Bodlo. Jak už je jejich zvykem, rozjeli to tak na 150 procent. Vedle osvědčených bodlohitů typu Rebelka Manto Mavrojenisová zahráli i některé novinky a věřte, že bylo opravdu co poslouchat. A pak už se jen předávaly ceny těm, kteří vydrželi až do konce, děkovalo se, loučilo se, balilo se, odjíždělo se, ale i zůstávalo, hrálo a zpívalo se, jak už to (nejen) k Portě patří.

Brigita Kytka Vidimská