Díky, díky, díky, díky, díky.....všem a za vše!
Byl to hokus pokus a povedlo se to, především díky souhře několika jevů: nadšení několika lidí v našem okolí, ochotě našich muzikantských přátel a kamarádů přijet zahrát za hubičku, úsměvné organizační opoře skryté v hustém Soptíkově vousu, neuvěřitelné výdrži zvukařských manželů Toupalových a Páji Nováka, také díky asistenci Portou protřelých manželů Němcových, do rána sejšnujícím bláznům, tolerantnosti a podpoře našich manželek a partnerek.... a hlavně díky přítomnosti více než dvou set diváků při večerním defilé, přestože v Pardubicích nevyšel ani jeden plakát! Věru nečekaná odměna.
Bylo to velké sousto, hlavně kvůli Portě. Pomineme-li dávnou pardubickou portovní historii, šlo o první ročník v novém místě. Báli jsme se, že se nám nepodaří získat dostatek přihlášek. Sedmnáct soutěžících z nás nakonec učinilo jedno z nejvíce vytížených oblastních kol. Snad za to může i hvězdná porota, na které jsme si dali záležet, aby soutěžící dostali pravdivé postřehy o své muzice od aktivních hudebníků. A ne nějakých zoufalců, kteří si hrají na žánrové kritiky nebo před třiceti lety se svou kapelou skončili třetí v krajském kole apod... Bohužel musím vcelku kriticky poznamenat osobní postřeh, že celková úroveň soutěžících nebyla zrovna ukázková. Pamatuji, že když jsme v první polovině 90. let s bráchou chodili jako diváci na pardubické oblastní kolo Porty, 70% soutěžících umělo hrát, ovládalo své nástroje – nebo si je alespoň umělo naladit (a to nebyly elektronické ladičky). Když už se někdo hlásil na Portu, měl alespoň trošku představu o tom, s čím může uspět. Dnes jsou předkola pro mnohé dost často vůbec prvními krůčky na pódiu a to samozřejmě není dobře. Taky se v našem kraji poněkud přemnožili písničkáři (a dua). Dát dohromady kapelu je zřejmě velký problém, přitom by to mnohým písničkám a písničkářům dost pomohlo na svět... Já nechci moralizovat, ale byly chvilky, kdy jsem se bál porotě přijít na oči, co jsme jim to provedli, že jsme je pozvali... Díky bohu za těch pár soutěžících, kteří nakonec i zaslouženě uspěli, ať už u diváků nebo poroty, tedy populární letitá opora trampské muziky Chrpa z Chrudimě, pozoruhodný trubadúr Petr Šotta se svou ženou Jitkou ze Slatiňan a porota nejhlouběji smekala před výkonem dua Quaoar. Sleduji Vytiskovic holky z povzdálí už cca šest let a je úctyhodné, jak dřou, jak jdou tvrdě za svou muzikou, jak zrají interpretačně a hlavně autorsky.
Folková noc pak už běžela jak po drátku, diváci nejprve slyšeli, že to Pavučině hraje líp a líp, překvapením pro mnohé byl swingující písničkář - bavič Pepa Štross s Martinem Bažantem v báječné kondici. Epíkům omarodila Lůca s basou, tak to Honza s Dušanem stříhali ve dvou a chybějící třetinu úspěšně doháněli exhibicí. Dále zahráli Žamboši, kteří se nedávno připojili k našemu hulákání do světa, že Folk žije! a uznale utrousili, kolik u nás chodí na folk lidí. Pak jsme mezi 22. - 23. hodinou trošku zahráli s Marien a vytlačili zbytky oficiálních sil, které nám po pořadatelsky náročném dnu zbyly, přičemž na pár písniček zahostovali i Stráníci. Přes půlnoc nás převedla Devítka s krásnými písničkami Honzy Brože a Petrem Novotným na postu baskytaristy – takový Žalman a spol. bez Žalmana, protože jak známo: Devítka se od Žalmova spolu v tuto chvíli liší jen účastí Petra Havrdy. Ten má ovšem minulost drsného rockového kytaristy a z té doby mu částečně zůstala i drsnější vizáž.
Píšu o tom proto, aby nějaký neznalec nezačal po skončení Pardubické noci šířit, že Žalman je po plastické operaci a že se moc nepovedla...
Snad budu mluvit za kapelu, když řeknu, že nejvíce jsme si užili první hodinku sessionu, kdy už z nás všechno spadlo a kdy ve vestibulu ABC klubu se kolem našeho stolu shromáždil dav lidí a začaly se sborově zpívat známé evergreeny, k čemuž se záhy přidali i Žamboši a Epíci a třeba i exmarieňák Píďa, nejvytrvalejší sejšňák Huba (ten brnkal ještě v 9 ráno) a řada dalších, které jsme ani neznali. Spal jsem 2 hodiny na podlaze v šatně a bylo to super.... Takhle nějak jsme si to představovali, přátelé...
Zdroj: http://www.marien.cz
Autor: Vítek Troníček
Přiložené foto: Petra Opočenská
