Porta už byla přirovnávána k lecčemu – ke květině, která rozkvétá do barev a do krásy, k dívce lámající srdce muzikantů i posluchačů, k dámě, která umí důstojně nést své hudbou naplněné roky... Mne napadl jeden, možná netradiční, možná i trochu rouhačský příměr – s fotbalem. Zatímco fotbal je nejpopulárnějším sportem u nás, Porta je v daném hudebním žánru zase nejstarším a asi i nejznámějším hudebním festivalem v krajinách českých, moravských a snad i slovenských.

Hřála se na výsluní v socialistických vodách nebývalé megaakce, přežila i méně příznivé roky, kdy byla zakazována, období, kdy se měla stát nástrojem v rukou mocných, ale i léta, kdy se oslabovala v dvouproudém systému a ztrácela posluchače. Ale otřepala se jako Fénix z popela, začalo jí znovu narůstat vlídné a barevné peří porozumění a souladu a krok za krokem se vrací do přízně širší návštěvnické obce. A ta už zdaleka není jen zelená, jak se rozevírá žánrová portovní náruč, rozšiřují se a zpestřují i řady návštěvníků.
I když se nedá vstoupit dvakrát do stejné řeky, tok času už pár roků nepodráží Portě nohy, ale přináší smířlivé vlnky uspokojení a také – naděje. Naděje, že tahle muzika vždycky dokáže osvěžit jak muzikanty, tak posluchače, že ji nebude kalit zášť a nedorozumění a že bude proudit řekami a potoky našich muzikantských scén i v dobách nepřejících.
Její góly sice nehřmí jako salvy nadšení republikou, ale jsou dobře mířenou střelou na branku souzvuku a hudebního zážitku, její vítězství netkví v porážce soupeře, ale v tom, kolika lidem dokázala přinést do duše krásu... V době vrcholného portovního klání v Řevnicích a následně v Ústí budu trajdat někde v exotických krajinách Jižní Ameriky, ale věřte mi, že mi Porta bude chybět a budu na ni i na vás všechny v době jejího konání intenzivně vzpomínat. Tak se nedivte, že budete škytat...
Hanka Hosnedlová