Když jsem bejval tramp /šel jsem po stezkách / se mnou dobrá holka nehezká / Měla dlouhej vlas / až dolů přes boky / pěkný drsný ruce, oči divoký...
Tak tahle písnička, na rozdíl od jiných „olympických“ u táborových ohňů nezdomácněla, přestože se v ní o trampech zpívá. Ale nezařadila se ani mezi zapomenuté, 31.5.2011 v pražské Malostranské besedě zazněla hned dvakrát... Že nevíte, o co jde? O unikátní koncertní sérii, kterou Olympic zahájil oslavy 50. výročí své existence. Po dobu jednoho roku, vždy jednou za měsíc, se kapela v Malostranské besedě vrátí k jednomu z alb ze své historie.
Připravit takový projekt musí být nesmírně obtížné, vždyť z původního Olympiku zůstal v kapele jen Petr Janda (baskytarista Milan Broum nastoupil do rozjetého vlaku v roce 1975, klávesák Jiří Valenta a bubeník Milan Peroutka dokonce až v roce 1986 – a to už se bigbítu říkalo rock a hrál se úplně jinak:-)).
Ale zpět k písničce citované v úvodu článku – patří na album Jedeme jedeme (1971) a této desce byl věnován koncert, který se odehrál právě 31.května.
Zvědavost mnou cloumala; ač nejsem pamětník, stará alba Olympiku mám naposlouchaná. Jenomže taky znám současný sound kapely a mezi těmito dvěma póly je propast bezedná... Album Jedeme jedeme je navíc zvukově velmi bohaté, v jeho průběhu zazní žestě, banjo, akordeon i příčná flétna, gradace vícehlasů očividně inspirovaná beatlesovskou Hey Jude i ozvěna předchozího „psychedelického“ období Olympiku prezentovaná výkřiky a praštěnými průpovídkami.
Když z reproduktorů zahoukal projídějící vlak, bylo zřejmé, že si to kapela nehodlá nijak ulehčovat. Nachlup stejně začíná na desce úvodní písnička Pět cestujících. Vše, co následovalo, bylo zhmotněním snu puntičkářského staromilce:-) Sice o něco razantněji, ale přesto striktně v duchu retro kapela bravurně zvládala jednotlivé pecky. První slza mi málem ukápla u lyrické balady Mr. Den a lady Noc, kdy se na pódium dostavil Jiří Stivín, aby se ujal flétnového partu. Ještě větší prostor dostal v následujícím Broukovi. Další útok na emoce na sebe nenechal dlouho čekat – na tehdejší Olympic překvapivě propracovaná balada Dany, bohužel tentokrát s trochu zkráceným závěrem.
A nastal čas přizvat do party bývalé členy; nejdřív kytaristu Ladislava Kleina, který trochu rozpačitě zazpíval ulítlou skladbu Bláznivý Kiki a o něco později bývalého baskytaristu Jana „Papírka“ Hausera, jenž si zahrál a zazpíval v nádherně vygradované písni Anděl.
Album Jedeme jedeme obsahuje jen deset písniček, což samozřejmě na celovečerní program nestačí, takže si Olympic vypomohl známými i méně známými singly (například Sluneční píseň, Kufr, Otázky, Nebezpečná postava, Nikdo neotvírá, Dynamit).
Pochopitelně jako při každém vzpomínkovém koncertu i zde platilo, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Vokály byly oproti originálu poněkud chudší (Dany), chyběl Jeňýk Pacák nejen se svým nenapodobitelným přednesem písničky Bon soir Mademoiselle Paris, ale i s hrou na kazoo a chřestěním nejrůznějšími předměty; nicméně nosit klobouk, tak ho před kapelou uctivě smeknu. V Malostranské besedě naservírovali úctyhodnou porci muzikantského kumštu a současně předvedli i hravost, která neodmyslitelně patřila k prvním deskám Olympiku.
Při této příležitosti nemohu nevzpomenout na názor nedávno prezentovaný v diskuzi pod jiným zdejším článkem. Šlo v něm o to, že hrát se má především pro radost a je celkem jedno, jestli kapela hraje nic moc, hlavně, že ji to baví. Olympic v Malostranské besedě předvedl, že hraní pro radost nevylučuje excelentní hudební zážitek a nejlíp je, když je obojí přítomno současně...
Jdu domů noční Prahou a v hlavě mi zní písnička Anděl:
Na nočním nebi / dvě nové hvězdy jsou / to kleště boží / lístek tmy procviknou.
Škoda jen, že deskou Jedeme jedeme definitivně skončilo spontánní a hravé období Olympiku. Z kapely odešli Ladislav Klein, Jeňýk Pacák i Jan Hauser a další album se už nahrává v sestavě Petr Janda, Mirek Berka, Petr Hejduk a Jiří Korn. Přichází etapa poznamenaná estrádní Yvettou, ale i úlitbami režimu v podobě angažovaných Mám chuť žít, Už je čas nebo Únos. Ale to už je úplně jiná kapitola...
Foto: Dáša Borovská, Ája Dvořáčková
Děkuji za vstřícnost všem pracovníkům Malostranské besedy, obzvlášť osvětlovači Jirkovi – on ví proč:-)
Album Jedeme jedeme (1971)
1.Pět cestujících
2. Když jsem bejval tramp
3. Mr.Den a lady Noc
4. Brouk
5. Dany
6. Elixír
7. Bláznivej Kiki
8. Bon soir mademoiselle Paris
9. Strážce majáku
10. Tobogán
Hudba: Petr Janda (1-10)
Text: Zdeněk Rytíř (1, 3, 5-10), Eduard Krečmar (2, 4)
Olympic Retro – pořadí koncertů
1. Želva (1968)
2. Pták Rosomák (1969)
3. Jedeme jedeme (1971)
4. Olympic 4 (1973)
5. Marathon (1978)
6. Trilogy (1980-84)
7. Kanagom a Bigbít (1985–86)
8. Když ti svítí zelená a Ó jé (1988–90)
9. Dávno a Brejle (1994–97)
10. Karavana a Dám si tě klonovat (1999–2003)
